Janovská 19 a afterparty

O středečním lezení jsem psal, páteční procházka kanálem nestojí za řeč a tak můžu rovnou přejít ke zlatému hřebu celého týdne a tím je Janovská 19 a hlavně to, co po ní následovalo. :-) I loni to byl pěkný závod a bezva akce po něm, ale letos to byla díky krásnému slunnému počasí tečka za sezónou, jak se patří.

před startem

Na závod jsem přijel oblečený a s velkou časovou rezervou a jak se blížil start, odkládal jsem vrstvy. Nakonec jsem zůstal v tričku a elasťákách a trochu jsem litoval, že jsem si nevzal kraťasy. Pořídili jsme týmovou fotku (omlouvám se za absenci trika :) a šli se řadit na start. V podstatě se opakoval loňský ročník, tj. po chvíli jsem viděl Pavlova záda a zoufale jsem se ho snažil doběhnout, což nebyl problém z kopce a po rovině, ale do kopce mi zase utíkal. Naštěstí se mi ale letos běželo lépe než loni a tak jsem mu definitivně cuknul v seběhu z Královky a i Weberovku jsem popobíhal, abych tu jeho čepici za sebou zase neviděl. :-) A s tkaničkou taky letos problém nebyl, jen s kamínkem a to bylo tak na 5 vteřin. Závod jsem začal zezadu a probojovával jsem se dopředu a až v posledním kopci mě předběhli dva borci. Oproti loňsku jsem se zepšil o minutu a 56 vteřin, což je myslím pěkný. :-) Letošní čas byl 1:35:15. Pavel byl těsně za mnou.

někde po startu

 

seběh po sjezdovce

 

Po doběhu jsem našel Leonu a šli jsme se procházet proti směru závodu. Zafandili jsme Pétě a pak počkali na Tučňáka, který v cílové rovince krásně sprintoval. Když jsme všichni vrátili čipy a občerstvili se, pomalu jsme se začali přesouvat do Loužnice na Penzion Tučňák II. :) Tam probíhal pozávodní veget a později i příprava bramboráků, která byla výrazně urychlena Pulcovým novým strouhačem. Jinak by to bylo na mně. :-) S dýním nám pomohl Petr a pak jsme už jen jedli, pili a odpočívali. Později dorazili manželé Houbovi a z piva jsme přešli na víno.

příprava hodokvasu

zabírám gauč :)

 dýně pěkně ...                                               ... blikala

podvečerní foto

Druhý den dopoledne jsme vyjeli autem na Jizerku a pak se krááásně proběhli směrem na Předěl a zpět. Bylo opravdu nádherně a holkám už se zase rodily v hlavě další plány. Cestou jsem našel pár kešek a když jsme se vrátili na Jizerku, dali jsme si v chatě Jizerka jídlo a pití.

A běžíme.

Někdy i jdeme.

Ať mám taky fotku. :-)

Pytlácké kameny

horolezkyně

 

veselý Tučňák

na vrcholu

trocha blbnutí

jedna z rezervace

"Tady jsme a sem běžíme."

Co dodat?

cestou zpět

 

skoro na Jizerce

A tam na nás Pulec vybalila, že jestli by s ní někdo nešel na Bukovec. Inu, proč by ne. Péťa i Tučňák byly lehce indosponované, tak to bylo na mě. A Lea vypadala tak natěšeně, že bych jí neřekl ne ani kdybych byl po maratonu. :-) Tak jsme vyběhli / vyšli na Bukovec, pokochali se výhledy a seběhli / sešli druhou stranou dolů. No a holky u auta nebyly. Ony totiž ještě, představte si to, byly v té hospodě. :-)) Tak jsme si pro ně s Leou doběhli a překvapili je tam.

 Jizerka z Bukovce

vrcholek Bukovce

opatrně... :-)

vešla se :-D

Po návratu jsme si dali strečink a Lea upekla výborný hrušový štrůdl. Po něm jsem nějak usnul a když jsem se probudil, dal jsem si čaj, zamáčkl slzu a vyrazil domů. Tak zase za rok. A nebo dříve? :-)

 strečink