Koloběžka - nevaž se, odraž se.

Proč koloběžka? Proč ne? Všechno ostatní už tu bylo. :-)) Nápad pořídit si koloběžku jsem dostal kvůli geocachingu. Ne, že by se nedalo na spoustu míst doběhnout, ale na koloběžce se můžu svézt z kopce a taky to není žádná flákárna. Kolo je takové moc komplikované, i když na něm člověk dojede dál s menší námahou. Ale zase musíte jezdit pravidelně, abyste neměli otlačený zadek.

Tak jsem začal hledat vhodný stroj s představou, že kolem 3,500,- pořídím s přehledem. Ale ouha. Čím více jsem to studoval, tím výš jsem měl laťku (není problém koupit koloběžku za 15.000 i víc). Ale dal jsem si strop 6.000.- Přečetl jsem i zajímavý článek o mýtech, jako že vyšší stupátko není lepší, protože více dřepujete a další logické věci, které adepta koloběhu nenapadnou. Zakotvil jsem u značky Kostka, kde byl nejlepší poměr cena/výkon. Říkal jsem si, že mi pro začátek bude stačit základní model za 5900,- a zatím stačí a dokonce byl se slevou za 5200,-. :) Je to tato krasavice. Hned jsem si nechal namontovat stojánek, který je bezva. Taky jsem rychle koupil pěkný červený držák na láhev. Ne, že bych neměl držáků hromadu z kol, ale kdo by na takovou krásnou koloběžku dával odřený těžký hliníkový z kola? A nedlouho po koupi jsem si zajel pro blatníky.

poprvé doma

Jízda samotná je trochu náročnější do kopce, ale to je jediná nevýhoda všechno. Nestydím se tlačit, kopec neuteče. Po rovině je to pohodě. Stejně jako na kole nebo běhu to můžete rvát co to jde a nebo se jen odrazit a užívat si okolí. Střídám to podle nálady. Střídání nohou jsem se naučil za chvíli a už to dělám skoro automaticky. Líbí se mi ta blízkost země. Třeba když jedu blátem s nebezpečím smyku, prostě sestoupím a je to. A zpátky na stupátku jsem během chvilky a můžu drandit dál.

 poprvé venku

Kdo jste byli někdy na masáži zad, znáte ten pocit poté, který trvá den, dva, při ježdění na kolobrndě ho máte pořád. Krásně uvolněná záda jsou skvělý benefit koloběhu. Zajímá-li vás víc, hledejte "koloběžka +záda". Neříkám, že to není někdy fuška. Třeba před pár dny jsem jel na Ještěd a na Výpřež jsem to ještě vyjel, ale pak už jsme střídal koloběh, chůzi a běh vedle koloběžky. Ale dolů super. :-) Jo a další důležitá věc - ten můj kotník. Ze začátku jsem ho cítil a bál se, že to bude jako u běhu, ale zatím naštěstí dobrý. Je pravda, že na koloběžce jezdím mnohem méně, než jsem běhal, ale zase jezdím denně kousek do práce a z práce a k tomu drobné popojíždění. MHD už používám jen výjimečně.

Ve vlaku bych měl platit (nad 12" kola se platí), ale jel jsem už dvakrát a nikdo nic nechtěl. :-) nebylo moc plno, ale i tak to potěšilo. No a protože s batohem to není ono (pocení s dřepování s větší vahou), pořídil jsem si super brašničku Ortlieb, která mi o polovinu zvedla hodnotu koloběžky. :) Je skvělá v tom, že zaparkuju, zamknu, vycvaknu brašnu, hodím na rameno a jdu třeba nakoupit. A jsem reflexní, Leo. :-)) Ale už jsem jel i s běhacím batůžkem a taky v pohodě. Nepřekáží a pocení je i u běhu. Na delší výlety ho budu brát na lehké věci.

vlakem zdarma 

Koho by zajímalo spalování kalorií a zapojené svaly, tady je výzkum. Vtipné je, že u zapojených svalů je vyobrazen běh, protože oproti koloběhu vychází hůř. V porovnání vydané energie ale chybí, protože by koloběžku strčil do kapsy. Jen by mě zajímalo, jak by to vyšlo jen na rovině a do kopce, tj, bez sjezdů.

se svým strojem :)

Tohle všechno se mi vejde do brašny. 

A nebo 6 piv. :)

brašna ve tmě

Špatná zpráva je, že už jsou koloběžky tak in, že se začínají krást. Takže vozím všude zámek. Jo a prý jsou koloběžkáři dobří běžci a naopak. To se uvidí na Janovské, kterou musím jít, abych nebyl vyloučen z ITB za porušení stanov. :-)

Postupně zjišťuji, že jsme koloběžková velmoc (značky Kostka, Yedoo, Crussis, Mibo, K-Bike, Morxes, 4freetime a nově Friend - vše naši výrobci. A to jsem nevyjmenoval všechny a ještě jsou speciální výrobci zaměření na mushingové kolobrndy. A hlavně potkávám koloběžkáře. Možná jsem je dřív tolik nevnímal, ale opravdu mě to překvapuje. Potkávám malé, velké, tlusté, tenké a na malých i velkých koloběžkách. :-) Zkuste to, půjčoven je už všude spousta. I Bubo jezdí. :)

Jizerky s Kesi a vodní kešky

Jak se mi teď nechce běhat, tak jsem se těšil na keškovací běh v Jizerkách. Naplánoval jsem si trasu z Jizerky na Pytlácké kameny, Černá jezírka a přes Zelený kámen a Černý vrch zpět. Takže začátek jako s holkama po Janovské, tak jsem si zavzpomínal jako starý pamětník. :-) No a vzal jsem sebou Kesinu, abych ji pořádně utahal. Počasí se povedlo, bylo krásně. Běželo se mi dobře. Prvních 10 kilometrů. Pak jsem začal cítit nohy a i Kesina, která ze začátku běhala jako vítr, se začala trochu courat. Ale na zavolání pořád vesele přibíhala. Po 15 kilometrech už jsem toho měl dost a Kesina taky, takže jsme oba byli moc rádi, když jsme viděli parkoviště. 19 km nám úplně stačilo. A nebyl Bukovec. :-) Ale hlavně jsem ulovil další kešku do matrixu, užil si Jizerky, vyvenčil čubku a objevil další dva kopce, které jsem neznal.

Jizerka 

Pytlácké kameny

Zelený kámen nebo Černý vrch :-)

Zelený kámen nebo Černý vrch :-)

tým :)

bezva cesta

Další dobrodružství mě čekalo v podobě 50 vodních keší v Německu asi 50 km od našich hranic. Ujal jsem se role organizátora a kvůli tomu mi přibylo pár šedivých vlasů. Nakonec jsme jeli jedním autem čtyři lidi a měli sebou dvě lodě. Já vyfasoval háčka Sug@r a ze začátku nám to moc nešlo a navíc se panicky bála pavouků, kteří nám pořád padali do lodi. Hlavně u kešek, které byly často v houští. Ke konci výpravy už se Sug@r pavouků skoro nebála. :-))) Počasí zase parádní a tak nám cesta pěkně utíkala, až se nám na konci nechtělo věřit, že už jich máme padesát. Jelikož jsme měli jen jedno auto, počítal jsem s tím, že pro něj poběžím. Bylo sice hrozné vedro, ale na začátku jsem se hodně napil a cesta vedla často ve stínu. Spíš vadil nedostatek tréninku. Ale potvrdil jsem si, že v případě nouze jsem schopen podobné "běhy pro něco" zvládnout.

Že by keš?

Vidím ji! 

Pavouci do lodi, teď!

Loguji a zároveň držím loď - core training. :-D

No a taky jsem si byl v půjčovně půjčit na zkoušku koloběžku, ale to je zase jiný příběh. :-)

zkouška koloběžky

Dovolená

Loni se nám s Pájou osvědčilo rozdělit si dovolenou na vodu, pobyt ve Valticích a nějaké další pěkné místo. Loni to byly Orlice a Orlické hory, letos Otava a nakonec Toulovcovy maštale (dlouho jsem špatně říkal "Toulcovy").

Cestou do Sušice byla šílená průtrž mraček, která ochromila dopravu v Doksech. Jednomu pánovi se v takovém dolíku utopilo auto, tak jsem mu aspoň pomohl ho vytlačit z cesty. Ale byli zrovna taky na cestě na dovolenou a jestli to auto nezprovoznil, tak nic moc začátek dovolené.

My bez problémů pokračovali s krátkými zastávkami do Sušice. Tam ještě trochu pršelo a taky nás nebavila úmorná cesta do centra města do bankomatu, ale zvládli jsme to a ráno jsme se probudili do krásného dne a bezva počasí jsme měli skoro celou dovolenou. Otava je taky krásná, i když bylo kolem spousta plastových lodí z půjčovny. A změna byla ta, že jsme s sebou měli Kesinu. Naštěstí spala v předsíňce a náš vztah tak překonal další vodáckou výpravu. :-)

posádka 

přes jez to vůbec nejelo 

selfie pádlo 

A jedéééém! 

pohoda na jezu

pohoda v kempu :-) 

háček se opíjí

Ve Valticích se stejně jako předchozí roky konala Letní škola staré hudby, tak jsem se s Pájou zúčastnil Barokní noci, jejích součástí byly dva koncerty, barokní divadlo, výuka tance a ohňostroj. A úplně mi to stačilo na dva roky dopředu. :-D Takže mou náplní byly nečekaně kešky a to v Rakousku. Vzal jsem s sebou Kesi, tak jsem měl aspoň společnost. Taky jsme byli na výletě na Svatém kopečku spojeným s koupáním v bývalém lomu. No ale se psem to znamená, že se jeden koupe a druhý hlídá, aby Kesi nekradla lidem svačiny nebo se vedle neoklepávala. Takže nic moc, no. Ale měli tam Radlera. :)

Valtice 

Svatý kopeček 

vinný sklep vinařské školy

 rak signální ve střehu

Přesun z Valtic do Boru u Skutče jsme si zpestřili nocí pod širákem v kempu, kde se s Čechy nepočítá. Všude holandština, v lepším případě angličtna. Ale pivo tam naštěstí měli. V Boru jsme bydleli v moc pěkném penzionu Miluše. Paní majitelka byla milá, ubytování pěkné, a tak si skoro nebylo na co stěžovat. Jen stolní fotbal na chodbě není v kombinace se třemi dětmi ve vedlejším pokoji úplně nejlepší kombinace, pokud si chcete ráno přispat. Kromě Toulovcových a Městských maštalí, které jsou podobné Českému ráji, jsme navšívili i oblast zatopených lomů u Skutče, Pivnickou rokli, kterou bychom bez geocachingu prošli jako nezajímavou po její horní hraně a další pěkná místa. Jeden den nám celý propršel, ale aspoň jsme si odpočinuli. Taky jsme navštívili údolí řeky Krounky, nasbírali mraky borůvek a z nasbíraných hub si udělali kulajdu. A vykoupali se na koupališti přímo v Boru.

Cuvee N. 142 v "holandském" kempu 

Dudychova jeskyně

Maštale 

statečný zajíc 

housenka 

Pivnická rokle 

Lomy u Skutče 

a zase Maštale 

grilovačka

Červen

Mám menší zpoždění, ale pokusím se to teď dohnat. Co stojí za zmínku je lovení keší u Máchova jezera. To bylo někdy v půlce června. Měl jsem den dovolené a taky jsem se se svým člunem vydal odlovit keš na ostrově. Na ostrov je sice vstup zakázaný, ale tahle keš vyžadovala jen ho obeplout a zjistit z pamětní tabulky na skále potřebné údaje. Kdo někdy běžel Mácháč Run Fest nebo šel Doksymana, zná část břehu u kopce Borný velmi dobře. Je tam příjemný přístup do vody, byť s cedulkou "Jen pro návštěvníky kempu". Přijel jsem brzy ráno, všude mrtvo, tak jsem na parkovišti nafoukl člun a rychle se nenápadně :) přemístil k vodě a do pěti minut už jsem ujížděl od pláže.

nějak takhle :)

Veslování na malém člunu je docela namáhavé a bolí z něj ramena, tak jsem to co chvíli otočil a plul naopak. Obojí mělo něco do sebe, neboť výhledy jsou tam krásné na všechny strany.

výhledy

Zavzpomínal jsem si na kopec Šroubený, který mi sloužil jako orientační bod na místním triatlonu a na plavání s broděním, když bylo jednou málo vody. A už jsem byl u ostrova.

u cíle

Zakázaný ostrov

Na ostrově je oznámení o zákazu vstupu pod pokutou a varování o hojném výskytu zmijí, ale říkám si, jestli tam ty zmije opravdu jsou. Je tam totiž hodně ptáků a to mi se zmijemi nejde moc dohromady. To by tam ty zmije musely ležet permanentně přežrané, minimálně v době hnízdění a vyvádění mladých.

selfie s ostrovem :))

Cestou zpět nedaleko proplul motorový člun a tak jsem si užil i lehké vlnobití. Cesta utekla rychle a na pláži bylo pořád mrtvo. Tak jsem se ještě nasvačil na lavičce a až pak odnesl člun k autu. Poslední dobou zjišťuji, že bez dobré svačiny není dobrý výlet. Má to něco do sebe, sednout si někde a v klidu posvačit. Dřív jsem to takhle nevnímal.

vlny

hotovo

Když už jsem u Mácháče byl, nemohl jsem neprojít pár okolních keší. Většina byla na větších i menších kopečcích a tak jen jeden výhled za všechny. A pirátská truhla. :)

Milešov 24H

Na následující víkend jsem byl zlanařen na týmový geozávod na 24 hodin, který se konal v okolí Milešovky. Závod spočíval v tom, že se na začátku rozdal týmům seznam asi 80 keší různých typů a obtížnosti a na týmu už je taktika, kam se vydat nejdříve, koho poslat na stromovky a tak. Háček je v tom, že na celý tým je jen jeden papír, na který se otiskávají razítka z keší, takže se nemůže rozprchnout každý jinam. Naše taktika byla poslat někoho s papírem na stromovky, mezitím luštit mysterky a postupně je přidávat na mapu. Já měl za úkol projít multiny a nahlásit finální souřadnice, aby se tam pak někdo jiný s autem jen stavil pro razítko.

noční Milešovka

Aby to nebylo tak jednoduché, tak byly v některých keších bonusy za první nalezení a ještě bylo několik keší zveřejněno v průběhu závodu. Za těch 24 hodin jsme se střídali se spaním, občas trochu bloudili, já byl dvakrát na Milešovce (jednou kolem půlnoci) a byla to celkově povedená taškařice. Ale na druhou stranu byly týmy vybaveny džípem a ty vjely kam se dalo a rozhodně se nedá říct, že by to bylo pro přírodu nějaké terno. Nedělám si iluze ani o členech našeho týmu, protože jednou zapadla Octavia někde v lese. Takže bych si to asi zkusil zase někdy znovu, ale spíš s lidmi, kterým nejde za každou cenu o první místo a pohybují se spíš po svých, popř. na kole či koloběžce. Takové týmy tam byly také a jeden nás dokonce předstihl, protože jeho skvělý běžec vyběhl jako první na okolní kopce a posbíral všechny bonusy pro první nálezce.

Milešovka od naší základny

Milešovka za dne 

zámek Milešov

Jeřice

Jeřice je malá říčka, která pramení někde v Jizerkách. A právě tam, na svahu, kde jsou samé žulové balvany a říčku samotnou není skoro vidět, tam se ukrývá úžasná multi keš. Začátek je pod kopcem v zapomenuté části Oldřichova v Hájích. Je tam prima parkoviště a pro psy možnost se vykoupat. Pak už jsme jen stoupali. Nejdříve po cestě k prvními zastavení. Tam byla krásná tůňka a říčka tekla po skále. Indicie se musela hledat ve vodou vymleté jeskyňce s koleny ve vodě. Ještě, že bylo teplo. :-)

první zastavení

Pokračovalo se po balvanech a skalách korytem říčky. Kesi chudák občas musela dlouho hledat cestu okolo a v posledním úseku už se k vodě skoro nedalo dostat, tak byla vyřízená. Ale vodu z batohu nechtěla. Další indicie taky nebyly zadarmo. Místy mi to připomínalo jizerskou Valhalu. Myslím, že ideální terén pro trénink na některá horská ultra. :-))

koryto

chlemty chlemty 

najdi indicii :)

Kudy nahoru? 

Má dost.