Akční týden před nemocí

V euforii po minulém Saar Challenge jsem se přihlásil opět na dlouhou (64 km) trasu. Ale jak šel čas a já víceméně přestal běhat, tak jsem na přihlášení zapomněl a vzpomněl si tři týdny před závodem. Tak jsem si řekl, že úplně se na to nevykašlu, když už mám zaplacené startovné (a je tam krásně a bezva atmosféra) a jen jsem se přehlásil na kratší trasu. A abych něco naběhal, začal jsem zvolna pobíhat. Nejdelší běh byl minulé pondělí a byl to ranní běh v Jizerkách s Kesinou (líp se mi vstává, když vím, že bude mít radost). Běh byl bezva, i když Kesi radost opustila asi po 8 kilometrech. A to nebylo ještě žádné vedro a mohla se často koupat. Byla hotová ještě odpoledne. :-) Já uběhl těch skoro 14 km celkem v pohodě. :)

Černá Nisa

V úterý jsem vyrazil na jednu multinu do Jablonce. Multi keš je taková, kde nestačí jít na jedno místo, ale zastavení je více, minimálně dvě. A na tento typ je právě ideální koloběžka. :) Tahle vedla jabloneckým vyhlídkovým okruhem, který má asi 15 km. Keš jsem sice nakonec nenašel, ale našel jsem jinou a díky té multi jsem objel celý Jablonec a pokochal se výhledy. Při tomto výletě jsem také testoval držák na dva košíky. Maličko jsem se obával, aby si do nich nekopal, ale bylo to v pohodě. Na běžné použití stačí jedna láhev, ale až zase zajedu někam do lesů, budu za možnost vézt minimálně dva litry vody rád.

Jablonec z Petřína 

přídavné nádrže 

další do alba :)

Nedávno jsem narazil na bezva video, jak vyměnit duši. V životě jsem ji měnil už mnohokrát, ale fígl se shozením blíže ke středu a tím uvolnění krajů jsem neznal a říkal jsem si, že bych si to chtěl zkusit. A jak říkají různé ezoterické knihy: "Dávej pozor na to, co si přeješ." No tak jsem hned při příštím výletu píchl. :) O víkendu mělo být ošklivo (a taky bylo) a tak jsem vyrazil hned v pátek po práci.

A nebyl to výlet ledajaký. Bylo to dálkoplazecký výlet ze Žitavy k Berzdorfer See a zpět. Píchl jsem hned na kraji Žitavy a úplně učebnicově o připínáček. Tak jsem kolo za chvíli vyměnil a mazal dál. Ale nějak jsem nemohl trefit cyklostezku a jel nějakou polňačkou. Na cyklostezku jsem se nakonec napojil v Drausendorfenu a pak už to svištělo po lehce zvlněné asfaltce podél Nisy. Ale bylo jasné, že původní plán objet jezero budu muset nechat na jindy. Ale to mi nevadilo, v malém supermarketu jsem doplnil zásoby a zanedlouho jsem byl na břehu jezera. Jen jsem ho lízl, našel dvě kešky a mazal zpě, protože už se pokradmu začalo stmívat. V cyklohospůdce jsem do sebe naklopil jednoho lahvoně, zapl repráček, světlo a už jsem mastil na Žitavu. Před Žitavou jsem koukl na jízdní řád a musel bych čekat, tak jsem ještě dojel do Hrádku nad Nisou. Ale jak se sešeřilo, začal jsem myslet na Tučňáka a jeho moskytiéru, protože mini mušky byly všude. V očích, uších, nose a na rukou. Jen mezi zuby nebyly, protože jsem držel pusu pevně zavřenou a zuby pevně u sebe. To zase podle Honzova vzoru. :-)

výměna duše

Adamstein 

mega BakeRolls :) 

 zámeček v Ostritz

 Pája je na dovolené... :-D

Berzdorfer See 

past na mušky 

V zubech nejsou :-D

O víkendu jsem zkrášloval domácnost a bylo stejně hnusně. Na neděli jsem si naplánoval delší běh a i když jsem si do něj zakomponoval nějaké ty kešky, nevykopal jsem se. Bylo ošklivo. :-D Ale večer přestalo pršet, tak jsem se jel na chvilku projet na koloběžce a byla docela kosa. Kvůli tomu se mi asi udělalo v pondělí nedobře a raději jsem lehl a potil se. Asi to pomohlo, ale závod jsem odpískal, i když na středeční ITB hospodě už jsem byl celkem fit. :) Cestou jsem se tradičně stavil v Ikee a před hospodou posbíral pár keší. Když jsem dorazil do hospody, už tam v družném hovoru seděla Lea a Honza. Mohlo mě napadnout, že tam budou. :-) Postupně přicházeli další a další kamarádi a byla to bezva hospoda. Asi budu chodit pořád včas, abych si stihl s každým pokecat. :)

podchod vysočanského nádraží

maskování krabičky od Tic Taců

zajímavá plastika

Pulec a Richard a jejich mimikry :)

Dlouho nebylo žádné video ze cvičení. Přes prázdniny jsem to trochu flákal, ale už jsem zpět. :-)

Skoro samá koloběžka a jeden orienťák

V půlce srpna jsem byl na návštěvě za mamkou v Letohradu a poprvé ve větším měřítku využil koloběžku k původně zamýšlenému účelu - hledání kešek. Cesta po převážně po silnici rychle utekla a byl jsem na startu trailu s názvem PWT po evropském rozvodí. Tohle si nebyl klasický powertrail, protože keše byly dál od sebe, ale bylo jich hodně. Abych mohl navázat na sérii Sázavské údolí, musel jsem pár keší z trailu oželet, ale zase jsem se pěkně projel po cyklostezce podél Sázavy. Je pravda, že na několika krátkých úsecích byla koloběžka spíš přítěží. Ale většinu času mi hledání výrazně usnadňovala. Potkal jsem pár lidí a objevil zase kousek přírody do té doby nepoznaný.

potkal jsem běžce

ještě bez brašničky

svačina je základ

a la chopper :-D

Po nějaké době jsme byli opět na výletě v Českém Ráji. Tentokrát v oblasti mezi Troskami a Hrubou Skálou. Opět jsme volili cesty mimo turistické značení a začátek se nám úplně nepovedl. Vyfuněli jsme první kopec a ocitli se někomu na dvorku před chalupou. :)

první kopec

rybník Krčák

Vyjet na koloběžce na Ještěd byla výzva, i když jsem moc nepočítal s tím, že bych to dal celé. Můj staronový pomocník, repráček na řidítkách, odváděl svou práci dobře, ale nohy a plíce od Výpřeže dál nestíhaly. Na Výpřež tedy s krátkými přestávkami relativně v pohodě, ale pak na Ještěď už jsem střídal jízdu, běh vedle kolobky a tlačení. Nahoře jsem pořídil nezbytné vrcholové foto, koupil přívěšek a dal si pivo a jel zase dolů otestovat koloběžku v terénu. Sjezd přes Pláně nebyl moc divoký, protože jsem nechtěl zrakvit sebe ani svůj stroj. Dál to šlo jak kdy. Přes vystouplé kořeny jsem nepřejel, ale blátem a kalužemi (když nebylo zbytí) celkem v pohodě. 

zasloužená dvojitá odměna

Jedním z koloběžkových výletů byl výlet do Německa pro veganskou šlehačku. :-D Nejen při běhu je fajn mít nějaký cíl. Cestou jsem se stavil u kamaráda v Andělské Hoře na pokec, poklábosil s fotografem při čekání u transbordéru, pár kilometrů jel se starším párem, co byl na kole, ale doma mají taky koloběžku a do vlaku cestou zpět přistoupil další koloběžkář, tak jsme pěkně pokecali. Řekl bych, že nejen pes je sociální lubrikant. :-)

Další výlet směřoval za Ještěd, do bývalého vojenského prostoru. Tentokrát jsem potkal cestou jen sršně na ty koloběžka jako sociální lubrikant nezabrala. :-)) Byla to zatím moje nejdelší vyjížďka, nadupal jsem skoro 60 kilometrů.

sršní hnízdo

v pozadí Ralsko

pivko v Kuřívodech

Opět je sezóna orientačního běhu a 3. září jsem se zúčastnil dalšího závodu. Průběh byl podobný - bloudění, hledání a vracení se. :-) Tentokrát jsme ale nebyl předposlední, ale až pátý od konce, takže progres tam je. :-)) A mám takový pocit, že orienťáci běhají, aby mohli jíst. Před startem bylo v bufetu asi sto druhů koláčů a po závodě 4 druhy teplého jídla včetně rizota s restovanou zeleninou pro mě a bylo tak dobré, že jsem si dal hned dvě porce. S pivem to už bylo horší. Ne, že by nebylo, ale fronta byla. Tak jsem se naposledy rozhlédl, jestli neuvidím někoho známého a sjel o kousek níž k přehradě Fojtka, kde bylo pivo bez čekání.

bufet

cesta na start

jedna z kontrol

s rizotem. :)

na Fojtce

Další výlet jsem využil vlak a nechal se na kopec dovézt. Z Křižan jsem pak sjel do Osečné a pak po cyklostezce až skoro k Mimoni, kde jsem to zlomil zpět na sever a příjezd do Velkého Valtinova mi krásně vyšel na odjezd vlaku. Taky jsem trochu zmokl, ale nic hrozného a zima nebyla.

průrva Ploučnice

ŘOPík č. 32

Minulý víkend jsme byli ve skalách kousek od Doks. Bylo pěkně, ale docela vedro a tak jsme uvítali chládek v některých skalních údolích. Nakonec jsme se vykoupali v Břehyňském rybníce, dali si pivo/pito v kempu Boreček a jeli domů.

bláznivá Kesi

jeskyně

skály

Bezděz

Lea psala o aplikaci Superlife. Apka pěkná a má i aktivitu "koloběžka", ale neumožňuje automatický import aktivit. Tak jsem se vrátil k Endomondu, které má "koloběžku" také, ale můžu do něj aktivity sypat přes tapiriik. Nahraju z garmina do Connectu, dám synchronizovat, změním aktivitu a je to. :-)

tapiriik

Dovolená s bráchou

Když přišel loni brácha s tím, že se letos v srpnu koná GC megaevent ve Walesu, říkal jsem si, že to je daleko a nechal to plavat. Pak se ale akce přiblížila a nakonec jsme tam oba jeli.

Wales je moje srdcovka, protože jsem tam byl na Erasmu. Bohužel jsem v té době měl dvě brigády (úklid ráno a pomoc v kantýně dopoledne) a tak jsem si okolí skoro vůbec neprocestoval. Toho jsem litoval a byl jsem moc rád, že se ten event koná kousek od místa, kde jsem tenkrát studoval.

Z ČR jsme ale nezamířili přímo do Walesu. Brácha měl dovolenou až od středy, takže jsem v pondělí prošel celý Lucemburk a v úterý okolí jeho nového bydliště. Aby to nebylo tak jednoduché, tak jsme při příjezdu do Lucemburska zjistili, že jedeme na tři válce a po poradě se servisem jsme v úterý odpoledne vyrazili zpět do ČR pro druhé auto, abychom stihli středeční trajekt do Doveru. Na první pohled to vypadá jako zbytečný luxus, ale velké auto bylo potřeba další týden pro rodinnou dovolenou.

Lucemburk je docela malé město a kromě okrajových čtvrtí jsem ho za den celé prošel, některá místa i vícekrát. Leží na soutoku dvou řek a je postaveno na pískovcových skalách, takže je hodně kopcovité a hlavně krásné. Kasematy byly v době mé návštěvy bohužel v rekonstrukci. Na jedné straně města je moc pěkné pískovcové údolí, kam chodí lidi běhat (potkal jsem spoustu běžců), venčit psy nebo si jen tak číst nebo posvačit.

Lucemburk 

E.T. volá domů

skalní hradby (kasematy) 

pohled z hradeb

Druhý den jsem využil k výletu do okolí. Nechtěl jsem se moc unavit před možnou dlouhou cestou autem, tak jsem se svezl busem do Larochette, kde je krásná starodávná pevnost evokující mi děj knihy Proud času od Michaela Crichtona. Pískovcových skal je v okolí požehnaně a člověk si chvílemi připadá jako v Českém Ráji. Celý den pršelo, přesně podle předpovědi, tak jsem pořádně otestoval nové pohorky a ani mi to nevadilo. Jen jsem doufal, že si déšť vyberu teď a pak budeme mít ve Walesu hezky.

Larochette

svačina pod střechou

Hiker`s chapelle 

Po anabázi s autem jsme se v pohodě dostali do Calais a před naloděním si stihli ještě prohlédnout okolí. Že se ve Velké Británii jezdí vlevo jsem věděl. Ale že se musí na světla aut ze zbytku Evropy lepit speciální samolepky proti oslnění protijedoucích aut, to jsem netušil. Řízení jsem si taky zkusil a není se čeho bát, i když je to ze začátku divné. Nejhorší je, když se někde zastaví třeba na gáblík a pak si člověk neuvědomí, že má jet vlevo. Ale to se nám stalo jen jednou a daleko od civilizace a ostatních aut.

móóóře

Ubytovaní jsme byli v kempu v bývalém opatství. Kemp měl hodně pravidel, například zákaz ubytování skupin lidí jednoho pohlaví. Tak tam brácha s předstihem psal, jestli jsou dva skupina a že když tak můžeme doložit příbuznost. :-) Měli tam i hospodu, kam jsme chodili na pivo. Ale jídlo jsem měl vlastní. Ne jen kvůli veganství, ale jedno hlavní jídlo tam stojí zhruba tolik, co ubytování na 3 noci.

Náš první výlet směřoval do pohoří Snowdonia, kterému vévodí Snowdon. Na ten by se dalo dojít, ale ten den už jsme neměli tolik času a tak jsme si místo toho prohlédli muzeum těžby břidlice, prošli břidlicovou stezku kolem břidlicových lomů po břidlicových chodnících a viděli břidlicový plot. :-D Zpět nás navigace oproti plánu vzala přes hory, takže jsme neplánovaně projeli "scenic route" a pokochali se. Po dálnici po pobřeží jsme jeli cestou tam. Je to rychlejší, ale ne tak hezké.

břidlicový lom

břidlicové domky

břidlicový lom a Snowdonia (v mracích Snowdon)

Spadnu nebo ne?

kemp

Druhý den jsme jeli do Wrexhamu, kde jsem studoval. Nejvíc nás zaujal asi místní kostel (jeden ze sedmi divů Walesu), kde byla skvělá paní průvodkyně. Taky tam mají nádherné varhany. Zbytek Wrexhamu už nic moc a dokonce je plno obchodů k pronájmu, takže centrum je takové polomrtvé.

u vstupu do kostela 

Po prohlídce města jsme se vydali na jeden menší event, kde to ale už balili, tak jsme si aspoň dali pivo z mozků. :) Poté jsme jeli odlovit část keší ze série "MEGA", kde by odlovení celé série vytvořilo na mapě obrázek "MEGA". My máme jen to "M" Šli jsme to pěšky a potkávali motorizované kačery a asi 5 lidí, co šli taky pěšky. Okolo nás krásné kopce a spousta ovcí. Večer jsme se šli podívat na poslední event, já si dal myslím hranolky a k tomu naše pivo z auta, které nebylo ani moc teplé. :) Naštěstí je brácha světoběžník a ví, že dát si místní pivo může znamenat teplé pivo. Tomu jsme se tak díky němu vyhnuli. Tohle bylo krásně orosené.

pivo pro zombíky

lovíme MEGA 

MEGA

noční lov :-)

Poslední den pobytu jsme šli na ten "hlavní" megaevent, který nás ale docela zklamal. Mám srovnání jen s loňským v Bruggách a ten mi přišel mnohem lepší. Tady jen stánky, vystoupení pěveckého sboru a jinak nic. Tedy ano, přelet stíhaček nad místem srazu, ale to nás nijak nezaujalo. Nezdrželi jsme se tedy dlouho a náš další cíl bylo Horseshoe pass. Tedy sedlo ve tvaru podkovy. Asi tam mají jiné podkovy. :-D Ale i přes divný tvar podkovy tam bylo krásně.

Horseshoe pass

Pozor, bubliny ve sprše! :)

Na následující fotce je sráz, na který jsem si prostě musel vylézt. Napoprvé se mi nepovedlo, ale na podruhé jsem našel travnatou cestičku a vylezl až nahoru. Nebylo tam nic, ale byl odtamtud nádherný výhled umocněný endorfinem. Díky němu jsem skoro necítil bolest, když jsem sestupoval, trochu se smekl a odřel si ruku. :)

nahoře

dole :-D

Jelikož jsme dlouho neviděli žádný lom, vydali jsme se pro kešky do dalších dvou. A z nich pak na krásnou (docházejí mi superlativy :) zříceninu zámku Dinas Brân.

lom

Dinas Brân

   

Dinas Brân

Poslední den už jsme se vydali na cestu zpět do ČR. Vzali jsme to přes Londýn, kde mě brácha vzal k narozeninám do Soho do skvělé vegetariánské restaurace na pozdní oběd a pak hurá na trajekt. Cestou ještě pár keší. V plánu totiž bylo osm typů keší v osmi zemích za 24 hodin. Tj. bylo potřeba odlovit jednu ještě v Doveru, aby to klaplo. Bohužel naše už před odjezdem spočítaná mysterka nebyla na svém místě a ani náhradní keš ne, tak jsme narychlo našli jinou. Ale trochu nám to nabouralo plány, protože tím pádem jsme nemohli ke konci lovit v Polsku tradičku, ale museli jsme najít a po cestě vyluštit nějakou mysterku. Ale vše se povedlo a dali jsme to. A ještě jsme měli v Chrastavě asi 20 minut k dobru. :-)

kdesi v Belgii (podle hnusného lesa)