Skoro samá koloběžka a jeden orienťák

V půlce srpna jsem byl na návštěvě za mamkou v Letohradu a poprvé ve větším měřítku využil koloběžku k původně zamýšlenému účelu - hledání kešek. Cesta po převážně po silnici rychle utekla a byl jsem na startu trailu s názvem PWT po evropském rozvodí. Tohle si nebyl klasický powertrail, protože keše byly dál od sebe, ale bylo jich hodně. Abych mohl navázat na sérii Sázavské údolí, musel jsem pár keší z trailu oželet, ale zase jsem se pěkně projel po cyklostezce podél Sázavy. Je pravda, že na několika krátkých úsecích byla koloběžka spíš přítěží. Ale většinu času mi hledání výrazně usnadňovala. Potkal jsem pár lidí a objevil zase kousek přírody do té doby nepoznaný.

potkal jsem běžce

ještě bez brašničky

svačina je základ

a la chopper :-D

Po nějaké době jsme byli opět na výletě v Českém Ráji. Tentokrát v oblasti mezi Troskami a Hrubou Skálou. Opět jsme volili cesty mimo turistické značení a začátek se nám úplně nepovedl. Vyfuněli jsme první kopec a ocitli se někomu na dvorku před chalupou. :)

první kopec

rybník Krčák

Vyjet na koloběžce na Ještěd byla výzva, i když jsem moc nepočítal s tím, že bych to dal celé. Můj staronový pomocník, repráček na řidítkách, odváděl svou práci dobře, ale nohy a plíce od Výpřeže dál nestíhaly. Na Výpřež tedy s krátkými přestávkami relativně v pohodě, ale pak na Ještěď už jsem střídal jízdu, běh vedle kolobky a tlačení. Nahoře jsem pořídil nezbytné vrcholové foto, koupil přívěšek a dal si pivo a jel zase dolů otestovat koloběžku v terénu. Sjezd přes Pláně nebyl moc divoký, protože jsem nechtěl zrakvit sebe ani svůj stroj. Dál to šlo jak kdy. Přes vystouplé kořeny jsem nepřejel, ale blátem a kalužemi (když nebylo zbytí) celkem v pohodě. 

zasloužená dvojitá odměna

Jedním z koloběžkových výletů byl výlet do Německa pro veganskou šlehačku. :-D Nejen při běhu je fajn mít nějaký cíl. Cestou jsem se stavil u kamaráda v Andělské Hoře na pokec, poklábosil s fotografem při čekání u transbordéru, pár kilometrů jel se starším párem, co byl na kole, ale doma mají taky koloběžku a do vlaku cestou zpět přistoupil další koloběžkář, tak jsme pěkně pokecali. Řekl bych, že nejen pes je sociální lubrikant. :-)

Další výlet směřoval za Ještěd, do bývalého vojenského prostoru. Tentokrát jsem potkal cestou jen sršně na ty koloběžka jako sociální lubrikant nezabrala. :-)) Byla to zatím moje nejdelší vyjížďka, nadupal jsem skoro 60 kilometrů.

sršní hnízdo

v pozadí Ralsko

pivko v Kuřívodech

Opět je sezóna orientačního běhu a 3. září jsem se zúčastnil dalšího závodu. Průběh byl podobný - bloudění, hledání a vracení se. :-) Tentokrát jsme ale nebyl předposlední, ale až pátý od konce, takže progres tam je. :-)) A mám takový pocit, že orienťáci běhají, aby mohli jíst. Před startem bylo v bufetu asi sto druhů koláčů a po závodě 4 druhy teplého jídla včetně rizota s restovanou zeleninou pro mě a bylo tak dobré, že jsem si dal hned dvě porce. S pivem to už bylo horší. Ne, že by nebylo, ale fronta byla. Tak jsem se naposledy rozhlédl, jestli neuvidím někoho známého a sjel o kousek níž k přehradě Fojtka, kde bylo pivo bez čekání.

bufet

cesta na start

jedna z kontrol

s rizotem. :)

na Fojtce

Další výlet jsem využil vlak a nechal se na kopec dovézt. Z Křižan jsem pak sjel do Osečné a pak po cyklostezce až skoro k Mimoni, kde jsem to zlomil zpět na sever a příjezd do Velkého Valtinova mi krásně vyšel na odjezd vlaku. Taky jsem trochu zmokl, ale nic hrozného a zima nebyla.

průrva Ploučnice

ŘOPík č. 32

Minulý víkend jsme byli ve skalách kousek od Doks. Bylo pěkně, ale docela vedro a tak jsme uvítali chládek v některých skalních údolích. Nakonec jsme se vykoupali v Břehyňském rybníce, dali si pivo/pito v kempu Boreček a jeli domů.

bláznivá Kesi

jeskyně

skály

Bezděz

Lea psala o aplikaci Superlife. Apka pěkná a má i aktivitu "koloběžka", ale neumožňuje automatický import aktivit. Tak jsem se vrátil k Endomondu, které má "koloběžku" také, ale můžu do něj aktivity sypat přes tapiriik. Nahraju z garmina do Connectu, dám synchronizovat, změním aktivitu a je to. :-)

tapiriik