Dovolená s bráchou

Když přišel loni brácha s tím, že se letos v srpnu koná GC megaevent ve Walesu, říkal jsem si, že to je daleko a nechal to plavat. Pak se ale akce přiblížila a nakonec jsme tam oba jeli.

Wales je moje srdcovka, protože jsem tam byl na Erasmu. Bohužel jsem v té době měl dvě brigády (úklid ráno a pomoc v kantýně dopoledne) a tak jsem si okolí skoro vůbec neprocestoval. Toho jsem litoval a byl jsem moc rád, že se ten event koná kousek od místa, kde jsem tenkrát studoval.

Z ČR jsme ale nezamířili přímo do Walesu. Brácha měl dovolenou až od středy, takže jsem v pondělí prošel celý Lucemburk a v úterý okolí jeho nového bydliště. Aby to nebylo tak jednoduché, tak jsme při příjezdu do Lucemburska zjistili, že jedeme na tři válce a po poradě se servisem jsme v úterý odpoledne vyrazili zpět do ČR pro druhé auto, abychom stihli středeční trajekt do Doveru. Na první pohled to vypadá jako zbytečný luxus, ale velké auto bylo potřeba další týden pro rodinnou dovolenou.

Lucemburk je docela malé město a kromě okrajových čtvrtí jsem ho za den celé prošel, některá místa i vícekrát. Leží na soutoku dvou řek a je postaveno na pískovcových skalách, takže je hodně kopcovité a hlavně krásné. Kasematy byly v době mé návštěvy bohužel v rekonstrukci. Na jedné straně města je moc pěkné pískovcové údolí, kam chodí lidi běhat (potkal jsem spoustu běžců), venčit psy nebo si jen tak číst nebo posvačit.

Lucemburk 

E.T. volá domů

skalní hradby (kasematy) 

pohled z hradeb

Druhý den jsem využil k výletu do okolí. Nechtěl jsem se moc unavit před možnou dlouhou cestou autem, tak jsem se svezl busem do Larochette, kde je krásná starodávná pevnost evokující mi děj knihy Proud času od Michaela Crichtona. Pískovcových skal je v okolí požehnaně a člověk si chvílemi připadá jako v Českém Ráji. Celý den pršelo, přesně podle předpovědi, tak jsem pořádně otestoval nové pohorky a ani mi to nevadilo. Jen jsem doufal, že si déšť vyberu teď a pak budeme mít ve Walesu hezky.

Larochette

svačina pod střechou

Hiker`s chapelle 

Po anabázi s autem jsme se v pohodě dostali do Calais a před naloděním si stihli ještě prohlédnout okolí. Že se ve Velké Británii jezdí vlevo jsem věděl. Ale že se musí na světla aut ze zbytku Evropy lepit speciální samolepky proti oslnění protijedoucích aut, to jsem netušil. Řízení jsem si taky zkusil a není se čeho bát, i když je to ze začátku divné. Nejhorší je, když se někde zastaví třeba na gáblík a pak si člověk neuvědomí, že má jet vlevo. Ale to se nám stalo jen jednou a daleko od civilizace a ostatních aut.

móóóře

Ubytovaní jsme byli v kempu v bývalém opatství. Kemp měl hodně pravidel, například zákaz ubytování skupin lidí jednoho pohlaví. Tak tam brácha s předstihem psal, jestli jsou dva skupina a že když tak můžeme doložit příbuznost. :-) Měli tam i hospodu, kam jsme chodili na pivo. Ale jídlo jsem měl vlastní. Ne jen kvůli veganství, ale jedno hlavní jídlo tam stojí zhruba tolik, co ubytování na 3 noci.

Náš první výlet směřoval do pohoří Snowdonia, kterému vévodí Snowdon. Na ten by se dalo dojít, ale ten den už jsme neměli tolik času a tak jsme si místo toho prohlédli muzeum těžby břidlice, prošli břidlicovou stezku kolem břidlicových lomů po břidlicových chodnících a viděli břidlicový plot. :-D Zpět nás navigace oproti plánu vzala přes hory, takže jsme neplánovaně projeli "scenic route" a pokochali se. Po dálnici po pobřeží jsme jeli cestou tam. Je to rychlejší, ale ne tak hezké.

břidlicový lom

břidlicové domky

břidlicový lom a Snowdonia (v mracích Snowdon)

Spadnu nebo ne?

kemp

Druhý den jsme jeli do Wrexhamu, kde jsem studoval. Nejvíc nás zaujal asi místní kostel (jeden ze sedmi divů Walesu), kde byla skvělá paní průvodkyně. Taky tam mají nádherné varhany. Zbytek Wrexhamu už nic moc a dokonce je plno obchodů k pronájmu, takže centrum je takové polomrtvé.

u vstupu do kostela 

Po prohlídce města jsme se vydali na jeden menší event, kde to ale už balili, tak jsme si aspoň dali pivo z mozků. :) Poté jsme jeli odlovit část keší ze série "MEGA", kde by odlovení celé série vytvořilo na mapě obrázek "MEGA". My máme jen to "M" Šli jsme to pěšky a potkávali motorizované kačery a asi 5 lidí, co šli taky pěšky. Okolo nás krásné kopce a spousta ovcí. Večer jsme se šli podívat na poslední event, já si dal myslím hranolky a k tomu naše pivo z auta, které nebylo ani moc teplé. :) Naštěstí je brácha světoběžník a ví, že dát si místní pivo může znamenat teplé pivo. Tomu jsme se tak díky němu vyhnuli. Tohle bylo krásně orosené.

pivo pro zombíky

lovíme MEGA 

MEGA

noční lov :-)

Poslední den pobytu jsme šli na ten "hlavní" megaevent, který nás ale docela zklamal. Mám srovnání jen s loňským v Bruggách a ten mi přišel mnohem lepší. Tady jen stánky, vystoupení pěveckého sboru a jinak nic. Tedy ano, přelet stíhaček nad místem srazu, ale to nás nijak nezaujalo. Nezdrželi jsme se tedy dlouho a náš další cíl bylo Horseshoe pass. Tedy sedlo ve tvaru podkovy. Asi tam mají jiné podkovy. :-D Ale i přes divný tvar podkovy tam bylo krásně.

Horseshoe pass

Pozor, bubliny ve sprše! :)

Na následující fotce je sráz, na který jsem si prostě musel vylézt. Napoprvé se mi nepovedlo, ale na podruhé jsem našel travnatou cestičku a vylezl až nahoru. Nebylo tam nic, ale byl odtamtud nádherný výhled umocněný endorfinem. Díky němu jsem skoro necítil bolest, když jsem sestupoval, trochu se smekl a odřel si ruku. :)

nahoře

dole :-D

Jelikož jsme dlouho neviděli žádný lom, vydali jsme se pro kešky do dalších dvou. A z nich pak na krásnou (docházejí mi superlativy :) zříceninu zámku Dinas Brân.

lom

Dinas Brân

   

Dinas Brân

Poslední den už jsme se vydali na cestu zpět do ČR. Vzali jsme to přes Londýn, kde mě brácha vzal k narozeninám do Soho do skvělé vegetariánské restaurace na pozdní oběd a pak hurá na trajekt. Cestou ještě pár keší. V plánu totiž bylo osm typů keší v osmi zemích za 24 hodin. Tj. bylo potřeba odlovit jednu ještě v Doveru, aby to klaplo. Bohužel naše už před odjezdem spočítaná mysterka nebyla na svém místě a ani náhradní keš ne, tak jsme narychlo našli jinou. Ale trochu nám to nabouralo plány, protože tím pádem jsme nemohli ke konci lovit v Polsku tradičku, ale museli jsme najít a po cestě vyluštit nějakou mysterku. Ale vše se povedlo a dali jsme to. A ještě jsme měli v Chrastavě asi 20 minut k dobru. :-)

kdesi v Belgii (podle hnusného lesa)