Podzimní projížďky

Zjištuji, že s koloběžkou jsme čím dál větší kámoši. Sice jsem nevěrník, co pokukuje po větší, ale v podstatě jsem se svou Kostkou spokojený. Počasí už není ideální, ale ještě chvíli to snad půjde. A až nasněží, zkusím asi oprášit běžky, protože pohyb je to podobný, takže bych se snad nemusel zkraje sezóny tak trápit (na těch běžkách).

Tento týden jsem podnikl dvě bezva projížďky a na obou jsem zmokl. :-) V úterý jsem si dal za cíl Viničnou cestu nad Oldřichovem v Hájích. Podle předpovědi jsem chtěl buď vyjet z domova, nebo se přiblížit vlakem. Počasí bylo příjemné, tak jsem vyjel z domova. Cestou jsem kromě jednoho rozkopaného železničnímu přejezdu nenarazil na žádnou překážku. Dělníci na přejezdu na mě volali, jestli v těch lahvích mám dusík. :-) V Jizerkách bylo krásně, stromy hrály všemi barvami a cesta po Viničné pěkně ubíhala. Asi v půlce Viničné jsem ulovil keš s názvem: "Krokodýl do lesa moc nechodí.". Opravdu tam byl krokodýl. :-) Ve sjezdu do Ferdinandova začalo malinko mrholit, ale pak zase přestalo. Raspenavou jsem projel ještě za světla (a nejapných poznámek místní omladiny). Po vjezdu pod koruny listnáčů ve stoupání na Oldřichovské sedlo se ale setmělo a už definitivně. Líbilo se mi, že jsem díky rozkopanému přejezdu měl celou silnici pro sebe. Studánku jsem minul bez povšimnutí, protože moje lahve s dusíkem vystačily až domů.

Viničná cesta

Stmívání

V pátek jsme vyrazili s Kesi na výlet, ale bylo hnusně, tak jsme to po asi hodině zabalili. Kešku jsme nenašli, ale pěkný pařez na focení a spoustu babek ano. :-) Byly to asi poslední letošní houby, příští týden mají už být mrazy.

mega pařez 

babky

Sobotní výlet směřoval na Bezděz. To byl od našeho tanečního Soaré na Housce cíl číslo jedna a těšil jsem se na výhled na Ještěd. Na Výpřeži už jsem byl na koloběžce několikrát a hlavním cílem bylo vyjet to na pohodu. Před sjezdem jsem si zahřál krk čajem a pak hurá na 11kilometrový sjezd. Pak takové mrcasení nahoru a dolů do Vojenského prostoru.

na startu 

cestou na Výpřež 

 čaj na Výpřeži

podzim je tu

bordel v kabině 

tam v dálce je Bezděz 

vlajka chyběla

Ralskem jsem to tentokrát vzal boční cestou, která je delší, ale zato víc do kopce. Ale je tam odpaliště vojenské munice zbylé po vojácích. Jen tam sice zákaz vjezdu cyklistů, ale to já nejsem a vlajka na stožáru taky nebyla. :-)

Ralsko

odpaliště

Coby kamenem dohodil by to z Kuřívod na Bezděz sice bylo, ale to bych si musel vybrat dobrou cyklostezku a nelovit kešky. Hledání kešek se změnilo v boj o přežití, protože vysoká tráva mi chtěla vypíchnout oči a o malé klády se mi zasekávalo přední kolo, zadní se tak zvedlo a bouchlo mě do kotníku. Dobrý důvod pro větší koloběžku, ne? :-)) Určitě tam bylo i pár pokémonů, ale ty jsem neviděl. :-))

divočina

Kvůli zdržení začalo pršet ještě před Bezdězem, takže bylo po výhledu a ani se mi nechtělo do restaurace, protože bych pak musel zase do deště. Jen jsem mrkl na radar, jak dlouho to asi potrvá a  vydal se na další trasu. Ta vedla po turistické červené a pořád z kopce. Sem tam nějaký ten kořen, měkký písek, ale většinou se dalo krásně jet. Kousek před Mácháčem přestalo pršet a tak jsem zavrhl nalodění na vlak v Doksech, objel Mácháč a dojel až do České Lípy. Byl jsem sice mokrý, ale dokud jsem dupal, bylo mi teplo a pro případ ještě horšího počasí, čekání na vlak v zimě nebo jiných nečekaných okolností jsem měl v igelitce na nosiči suché kalhoty, triko a mikinu.

Bezděz na dohled

... a skoro na dosah

v cíli

trasa (77 km)

Mimochodem, ten nosič je skvělá věc. Dokud jsem ho neměl, nevěděl jsem, jak moc ho potřebuji. Už jsem na něm vezl víno, brambory, psí žrádlo (hodně opatrně) a teď to suché oblečení.

15 kg krmivo pro Kesinu

Nosič a skupinový výlet na Ještěd

Rýma se mě drží jako klíště, ale na koloběžce má co dělat, aby neodpadla. :) Minulou sobotu jsem si říkal, že když teda prší, tak zůstanu doma. Ale pak vykouklo modro a to mě vytáhlo ven. Nakonec sice zase pršelo, ale až po tom, co jsem se vrátil k autu z bezva výletu.

Auto jsem nechal kousek od Jítravy nedaleko křižovatky pod skálou Havran. Tam jsem našel první keš. A opravdu nad skálou kroužilo asi pět havranů. Od Havrana jsem sjel do Jítravy a zase vyjel ke starému kostelu, kde byl začátek další kešky. Tam jsem nechal koloběžku a do kopce už se sápal bez ní. Cesta tam asi kdysi byla, ale dnes už ne a tak to byl celkem náročný výstup.

na startu

Havran

hřbitov v Jítravě

na Kostelním vrchu 

 

a výhledy z něj 

 keš - budík by se hodil :)

Moje další cesta směřovala do Rynoltic, kde jsem zase něco polovil a když to začalo vypadat na déšť, otočil jsem to zpátky k autu. V Rynolticích je taky starý kostel, roubené domky a pěkné nádraží s knihovničkou.

Z eBaye jsem si pořídil pěkný křivý nosič :-D, ale povedlo se mi ho celkem srovnat a za ty prachy (cca 250,- včetně poštovného) jsem to prostě musel zkusit. Na testování jsem na něj pomocí gumicuků připevnil batoh a do něj dal 30 metrové lano, sedák, přilbu, hamaku a letní spacák. Držel dobře, jen jsem musel hamaku nacpat mezi batoh a řidítka, aby se neohýbaly brzdové bowdeny. Zatáčení bylo samozřejmě o něco těžkopádnější, ale jinak v pohodě. A ve sjezdech mimo asfalt jsem si raději stoupl na stupátku dozadu. Jo a moc to nejelo do kopce.

křivule :)

u panského lomu

Další povedená akce byla společná jízda na Ještěd a pak sjezd do Kryštofova údolí a posezení v hospodě. Sešli jsme se podle plánu na konečné tramvaje. Pět nás jelo na koloběžce, dva (blázni) šli pod lany a jedna účastnice jela z Výpřeže s potomkem na stupátku. Na Výpřeži jsme si dali čaj, na Ještědu taky a kdo ještě neměl, koupil si přívěšek s koloběžkou. Sjezd na Výpřež byl klasicky parádní, jen začalo mrholit a tak jsme dával v zatáčkách bacha.

nahoru

na čaji 

a zase nahoru

parking

vyrážíme dolů

Během úseku z Výpřeže do Kryštofova údolí déšť přidal na intenzitě a tak jsme se na chvíli schovali pod přístřešek a konečně jsem mohl využít od začátku vozenou nouzovou pláštěnku. Kolegyni posloužila dobře.:-) Se zakapanými brýlemi se mi nejelo nejlíp, ale mimo cestu jsem nevyjel a všichni jsme dorazili ve zdraví do sedla nad Kryštofák.

 frčíme dolů z Výpřeže

 

skupinovka 

špinavé zadky 

Bohužel asi kilometr před hospodou měla paní s prckem nehodu. Levou rukou brzdila a pravou chtěla smrkat, ale místo toho se zničehonic objevila na zemi přede mnou. Naštěstí to dobře dopadlo. Z hospody jsme jeli už jen ve třech a holky jsem opustil kousek od Bauhausu, kde jsem si musel koupit pérovky, aby se mi příště neuklepal zadní blatník, jako dvakrát cestou.

na terásku už to není

transbordér nezklame :-)

Veganský Flashback, taneční soaré a test koloběžek

Když jsme byli s bráchou v Anglii vzal mě v Londýně v Soho k narozeninám do vegetariánské restaurace s názvem Ethos. Měli tam i veganská, bezlepková a další jídla systémem "naber si kolik chceš". Bylo to všechno vynikající a i dort byl. :)

Ethos

Od všeho trochu :-)

dortíky

Nejsem velký kutil, ale opravenou čelovkou Petzl se pochlubit musím. Původní popruh už byl za ty roky vytahaný a nepružný. A v galanterii měli zrovna takový pěkný. :)

opravená čelovka

V sobotu jsme byli s Pájou na tanečním Soaré na hradu Houska. Organizovali to naši kamarádi a bylo to moc hezké. Měli jsme i speciální prohlídku od potomka šlechtického rodu a zjistil jsem, že ty báje o pekle nemá Houska vůbec zapotřebí. Její historie je zajímavá i bez výmyslů.

krátký koncert na vinobraní v Domousnici

Houska

orchestr

krasavice a chasník :)

tanečky

panoráma z okna

No a zase koloběžky, tentokrát hned tři. :-D S mou jsem spokojený a vzhledem k mé včerejší návštěvě zubaře a plánovanému nastřelování implantátu se nemůžu moc rozšoupnout, ale časem bych si rád pořídil vyšší model. No a abych věděl kterou a na co se zaměřit, tak jsem si půjčil po sobě tři krasavice. Kostku Twenty Max, Mibo Express a Mibo Malaga. A abych si to nemusel pamatovat, sepíšu své dojmy sem. :-)

První jsem projel Kostku. Je jen o málo těžší, než ta moje a nenastrojená jela jako střela. A to i do kopce. Nevýhoda je, že člověka nutí pořád dupat a není čas na kochání. :-)

Kostka Twenty Max

Druhou jsem zkusil Mibo Express. Obě tyto koloběžky mají obě kola ve velikosti 20". Ale váhový rozdíl je velký. Kostka váží 8,7 kg a Mibo 10,7 kg. A není to rozdíl jen na papíře. Spousta lidí tvrdí, že když má váhové rezervy jezdec, nemusí řešit hmotnost koloběžky. Ale znát to je a docela dost. Příjemné překvapení bylo, že díky lepším ložiskům obě koloběžky dobře jely po rozjetí i do kopce. Jen bylo Expressku těžší rozjet.

Dalšími rozdíly jsou divně vytočená řidítka u Miba a o něco kratší nášlap. Přitom celkově je koloběžka delší. To je způsobeno položenější vidlicí, která z Expressu dělá takový rozvážný koráb. Bezvadný byl taky stojánek, který jde sklopit nohou i za jízdy.

Mibo Express

Poslední testovanou koloběžkou bylo Mibo Malaga. Je to větší sestra Expressu. Stejně vybavená, jen s větším (26") předním kolem. Do kopce jela asi jako Express, ale z kopce lépe. Stojánek má stejný, ale když stála ve svahu, měla tendenci se kácet. Řidítka měla naopak lepší - klasické cyklo vlaštovky. Obě koloběžky Mibo jsou kvalitní bytelné stroje, ale té hmotnosti je škoda (Malaga má 11,1 kg).

Mibo Malaga

Jen pro zajímavost - nejvyšší model Mibo GT s 28" předním kolem váží 9,8 kg. Má tenčí jekly a malinko jinou stavbu rámu. Kdyby měly testovaná Miba podobný rám, nemusely by vážit tolik. Nosnost 150 kg je sice pro někoho možná fajn, ale myslím, že většina lidí by spíš ocenila živost koloběžky. Taky mě překvapilo, že mi vůbec nevadilo vepředu skloněné stupátko u Miba. Chtěl jsem se na zaměřit, ale pak jsem si na to vůbec nevzpomněl.

Po dokončení testování jsem si stejný okruh projel na své Hillce a musím říct, že mě mile překvapilo, že jela výrazně lépe, než obě koloběžky Mibo. Skoro tak dobře, jako Twentyna. Tedy minimálně do kopce. Na delší trase by se projevila výhoda lepších ložisek a větších kol, ale předpovědi "odborníků", že po vyzkoušení lepších koloběžek už tu svou nebudu chtít, se ukázaly jako liché. A to mám permanentně podhuštěno (3 místo maximálních 4,5 barů), kdežto testovací koloběžky byly nabouchány na maximum a na kostkách ze mě málem vytřásly duši. :-)

na Mibu Malaga