Podzimní projížďky

Zjištuji, že s koloběžkou jsme čím dál větší kámoši. Sice jsem nevěrník, co pokukuje po větší, ale v podstatě jsem se svou Kostkou spokojený. Počasí už není ideální, ale ještě chvíli to snad půjde. A až nasněží, zkusím asi oprášit běžky, protože pohyb je to podobný, takže bych se snad nemusel zkraje sezóny tak trápit (na těch běžkách).

Tento týden jsem podnikl dvě bezva projížďky a na obou jsem zmokl. :-) V úterý jsem si dal za cíl Viničnou cestu nad Oldřichovem v Hájích. Podle předpovědi jsem chtěl buď vyjet z domova, nebo se přiblížit vlakem. Počasí bylo příjemné, tak jsem vyjel z domova. Cestou jsem kromě jednoho rozkopaného železničnímu přejezdu nenarazil na žádnou překážku. Dělníci na přejezdu na mě volali, jestli v těch lahvích mám dusík. :-) V Jizerkách bylo krásně, stromy hrály všemi barvami a cesta po Viničné pěkně ubíhala. Asi v půlce Viničné jsem ulovil keš s názvem: "Krokodýl do lesa moc nechodí.". Opravdu tam byl krokodýl. :-) Ve sjezdu do Ferdinandova začalo malinko mrholit, ale pak zase přestalo. Raspenavou jsem projel ještě za světla (a nejapných poznámek místní omladiny). Po vjezdu pod koruny listnáčů ve stoupání na Oldřichovské sedlo se ale setmělo a už definitivně. Líbilo se mi, že jsem díky rozkopanému přejezdu měl celou silnici pro sebe. Studánku jsem minul bez povšimnutí, protože moje lahve s dusíkem vystačily až domů.

Viničná cesta

Stmívání

V pátek jsme vyrazili s Kesi na výlet, ale bylo hnusně, tak jsme to po asi hodině zabalili. Kešku jsme nenašli, ale pěkný pařez na focení a spoustu babek ano. :-) Byly to asi poslední letošní houby, příští týden mají už být mrazy.

mega pařez 

babky

Sobotní výlet směřoval na Bezděz. To byl od našeho tanečního Soaré na Housce cíl číslo jedna a těšil jsem se na výhled na Ještěd. Na Výpřeži už jsem byl na koloběžce několikrát a hlavním cílem bylo vyjet to na pohodu. Před sjezdem jsem si zahřál krk čajem a pak hurá na 11kilometrový sjezd. Pak takové mrcasení nahoru a dolů do Vojenského prostoru.

na startu 

cestou na Výpřež 

 čaj na Výpřeži

podzim je tu

bordel v kabině 

tam v dálce je Bezděz 

vlajka chyběla

Ralskem jsem to tentokrát vzal boční cestou, která je delší, ale zato víc do kopce. Ale je tam odpaliště vojenské munice zbylé po vojácích. Jen tam sice zákaz vjezdu cyklistů, ale to já nejsem a vlajka na stožáru taky nebyla. :-)

Ralsko

odpaliště

Coby kamenem dohodil by to z Kuřívod na Bezděz sice bylo, ale to bych si musel vybrat dobrou cyklostezku a nelovit kešky. Hledání kešek se změnilo v boj o přežití, protože vysoká tráva mi chtěla vypíchnout oči a o malé klády se mi zasekávalo přední kolo, zadní se tak zvedlo a bouchlo mě do kotníku. Dobrý důvod pro větší koloběžku, ne? :-)) Určitě tam bylo i pár pokémonů, ale ty jsem neviděl. :-))

divočina

Kvůli zdržení začalo pršet ještě před Bezdězem, takže bylo po výhledu a ani se mi nechtělo do restaurace, protože bych pak musel zase do deště. Jen jsem mrkl na radar, jak dlouho to asi potrvá a  vydal se na další trasu. Ta vedla po turistické červené a pořád z kopce. Sem tam nějaký ten kořen, měkký písek, ale většinou se dalo krásně jet. Kousek před Mácháčem přestalo pršet a tak jsem zavrhl nalodění na vlak v Doksech, objel Mácháč a dojel až do České Lípy. Byl jsem sice mokrý, ale dokud jsem dupal, bylo mi teplo a pro případ ještě horšího počasí, čekání na vlak v zimě nebo jiných nečekaných okolností jsem měl v igelitce na nosiči suché kalhoty, triko a mikinu.

Bezděz na dohled

... a skoro na dosah

v cíli

trasa (77 km)

Mimochodem, ten nosič je skvělá věc. Dokud jsem ho neměl, nevěděl jsem, jak moc ho potřebuji. Už jsem na něm vezl víno, brambory, psí žrádlo (hodně opatrně) a teď to suché oblečení.

15 kg krmivo pro Kesinu