Roimund

Tak nám zima prchá z hor a je tedy čas oprášit koloběžku i tady u nás na Liberecku. Tento týden jsem vyjel až ve čtvrtek, protože mě bolelo celé (skoro) tělo z Brandýsa. Ve čtvrtek ráno jsem se vydal zjistit dvě indicie na jednu keš a pěkně se při tom projel. Pak alou do práce.

V pátek po práci jsem vyjel směrem na Hodkovice pro nový blatník jako náhradu za ulomený. Reklamace byla pohodová i bez dokladu. Pak spadlo pár kapek, ale nerozpršelo se a tak jsem ještě kousek popojel. Ale protože jsem  podcenil přípravu a nevzal si nic sladkého, měl jsem ke konci docela hlaďák. Když jsem dojel do Rychnova, zbývalo do odjezdu vlaku ještě dost času, tak jsem si v lese zahrál na harmoniku. 

výhled od Záskalí

 hudly hudly. :)

Sobotu jsem celou strávil na brigádě, ale stejně bylo hnusně. Ale na neděli jsem si připravil bezva plán obnášející kešky, výšlap, ohýnek, harmoniku a test klobouku a ponča, co jsem dostal od Páji k Vánocům. Všechno se povedlo, jen ten ohýnek mi dal zase zabrat. Sice jsem si pilkou uřízl suchou větev na menší kousky a ty pak štípal, ale stejně docela dlouho trvalo, než jsem oheň pořádně rozfoukal. Do toho začalo trochu krápat, tak už jsem skoro házel flintu do žita, ale nakonec se to rozhořelo a já to mohl oslavit pivkem. Ve studeném lese bych ho po nemoci nechlemtal, ale u ohýnku, to je jiná. :-) A myslel jsem přitom samozřejmě na ITB. :-)´Ale musím se pochválit - práci s troudem a křesadlem už zvládám na jedničku.

cestou na nádraží

 po výšlapu prvního krpálu

bývalý muniční sklad 

březová alej uprostřed lesa 

Nejdřív mi to připomínalo murénu, pak ... :-D 

sova Kukula

Todtův kříž 

Setonova studánka

veganská svačina u studánky

(bukvice a medvědí česnek)

plantáže

lavička na Dlouhé hoře 

mezi buky :) 

Roimund

(víc tam toho opravdu není :-) 

hoří kůra

hoří dřevo

zátiší I.

Než se mi ohýnek rozhořel, bál jsem se, že to budu muset zabalit, protože zmoknout jsem nechtěl a zničit si nové pončo ohněm taky ne. Stačilo, že mi málem chytl klobouk a obočí při rozfoukávání ohně. :-) Ale pak se to nějak vzchopilo a byl čas i na harmoniku. Pončo nemá chybu. Sice mi pršelo na rukávy, ale ruce jsem si mohl schovat a měl jsem nepromokavou bundu. Do kapes jsem se v pohodě dostal a tak jsem si i cestu v dešti na nádraží užil. Cestou jsem ještě našel jednu keš, takže celkem 7. A jednu dokonce náhodou. jdu mimo cestu, koukám kolem a vidím "podezřelou" budku. A ona opravdu keš. :-)

 test ponča :-)

zátiší II. 

Balím a valím.

jediná osoba, co jsem potkal 

mapka

(šel jsem po směru hodinových ručiček)