čtvrtek 9. listopadu 2017

Co tě nezabije

Když jsem se začal otužovat, narazil jsem kromě mnoha videí s Wim Hofem i na knížku napsanou jeho žákem Scottem Carneym. David Schovánek nadšeně avízoval její koupi a tak jsem po ní skočil taky.


"Co tě nezabije" s podtitulem "Jak ledová voda, extrémní nadmořská výška a okolní podmínky obnoví naši zašlou sílu" je kniha lákající na to, že autor je skeptik a už roznesl na kopytech mnohé jiné pseudoléčitele a podvodníky. Když si na Wim Hofa posvítil, zjistil, že na tom něco je a stal se nadšeným praktikujícím jeho metody. Jezdil po světě, navštívil odborníky, sportovce a další nadšence a o tom všem píše.

Ta knížka není úplně špatná. Začátek je čtivý, ale člověk by čekal více praktických návodů. Na metodě Wima Hofa není sice nic moc složitého, ale jsou tam cvičení, která jsou tak špatně přeložena do češtiny, že je nešlo pochopit. Od zhruba poloviny knihy jsou příběhy, kde všude byl a jak to bylo super, ale pokud jste viděli pár videí, už je to trochu opakování. To se ale knížce vyčítat nedá. Horší je to s kvalitou překladu, kdy se občas říkáte, čím Jakub Kotýk při překladu přemýšlel. Asi ani nemusím vidět anglický originál, abych věděl, že "Wim argumentující se dvěmi ženami" mělo být "hádající se". Ale možná se u mě jen sešla znalost angličtiny s citem pro češtinu. :-)

Bonbónkem na závěr knihy je výstup na Kilimandžáro v rekordním čase dvou dní bez aklimatizace, kdy dojde i na hádky a demýtizaci Wima, který je ochoten nechat všechny za sebou a nedopřát jim ani hodinu odpočinku. Na vrchol se tedy dostane Wim, Scott a až pak i po několika hodinách další členové výpravy. Nicméně pořád je úspěšnost 75 % a žádný mrtvý, což je skoro zázrak.

V době nákupu jsem nevěděl, že existuje lepší knížka ve slovenštině s názvem "Učeň ľadu". Podle mnohých je mnohem praktičtěji zaměřená s minimem "omáčky". Už ji mám objednanou. :-)

Kdyby se známkovalo jako ve škole, dal bych 2- (knížka 2, překlad 3).

středa 8. listopadu 2017

Zase na koloběžce :-)

V týdnu jsem absolvoval jeden výběh o délce celých 20 kilometrů. :) V plánu bylo méně, ale tak jsem to pořád prodlužoval, až to nebylo jak zkrátit. A jet tři kilometry tramvají by byla potupa. Počasí nic moc, ale u toho běhu to naštěstí nevadí. Poslouchal jsem Herkulovské příběhy Hercula Poirota.


u studánky

V pátek jsme měli s kolegy doktor(and)y oslavu jejich i mého absolvování. Já dokončil už před prázdninami, ale samotnému se mi to moc slavit nechtělo. Výborný byl Hoegaarden Rosé. Sladký a moc dobrý. A jako panáka jsem měl Malibu. Už jsem holt ve věku, kdy se nestydím za babský pití. :)

Hoegaarden Rosé

V sobotu bylo krásné počasí, tak hurá na vlak a na koloběžku. Jako startovací bod jsem měl opět Křižany, ale z prudkého kopce z nádraží, kde to obvykle kulím šedesátkou, to kvůli větru vůbec nejelo. Protivítr byl tak třetinu cesty. V bývalém vojenském prostoru ralsko jsem si dal na posedu svačinu a frčel dál do lesů pod Bezdězem. Konec byl taky už známými místy kolem Mácháče a Zámeckého rybníku a z České Lípy jsem jel zase vlakem.

před oborou Židlov



Ralsko

svačina

nový geopark u Kuřívod


Bezděz

ptačí pozorovatelna u Zámeckého rybníka

V neděli jsem se vydal na keškový restík do Českého Ráje. Vyrazil jsem po obědě, ale jak jsem bloudil lesem a hledal kešky, tak se připozdilo a začalo se smrákat, když jsem si připravoval večeři. Na turistickou značku už jsem tedy šel potmě s baterkou. Ale byl to prima výlet.


na Kozlově

výhledy

jeskyně

osamělá skála


vaření

první chod

druhý chod :-)

A liberečtí otužilci se nám nějak pomnožili. :-)


středa 1. listopadu 2017

Víkend v Ústí

Teď je u nás pořád hnusně, prší a padají větve a tak je čas na sepsání vzpomínek na víkend v Ústí u Buba a Jany. Víkend to byl senzační. Oslava byla dokonce dvojitá (pátek a sobota) a po hospodě se ještě pokračovalo u nich doma. Ale to už jsem byl trochu KO a usínal jsem. :). Bylo moc prma vidět staré známé i potkat nové.

V sobotu jsem si prošel po keškách Ústí a okolí a počasí vyšlo bezvadně. Navštívil jsem Mariánskou skálu, lom, centrum, Větruši, popraviště, Vaňovský vodopád, Vrkoč, Masarykova zdymadla a Střekov. Nejhezčí byla asi cesta z Větruše k vododopádu s výhledy na zdymadla a Střekov. A líbila se mi cesta lanovkou za 16 Kč. :-) Jen škoda, že byl od rána opar (smog ?) a trhat se to začalo až když jsem se vracel.

z Mariánské skály

na mostě

popraviště

cestou z Větruše...

...k vodopádu

vodopád

na Vrkoči

panorama

Střekov od zdymadel

Větruše cestou zpět

a v hospodě :-)

A ještě jsem vyfasoval spartathlonské pivo, které jsme si šetřili k dobrému jídlu a ta kombinace neměla chybu. Ještě jednou díky!

pivo a sojové výpečky

Taky trochu běhám, protože na koloběžku je hnusně a brzo tma a jezdit v blízkém okolí mě nebaví. Takže se raději budu trápit při běhu než si kazit radost z koloběžky. Ale ono to zase takové trápení není. Občas to je i fajn. Tyhle fotky jsou z "čistícího" běhu, kdy vlivem silného větru popadalo spoustu větví a já na sebe vzal roli čističe silnic. :-) Taky jsem otestoval nové podzimní elasťáky na koloběžku. Tedy ony jsou na běh, ale koupil jsem je na koloběžku. :-)

Černá nisa


být viděn
(pro Pulce :-) )


V otužování s kamarádem Jirkou úspešně pokračujeme a už se nám nabalují další nadšenci. Jednou jsme byli už ve čtyřech a v tom jedna žena. Jen jsem už opustil plavání s potápěním hlavy, protože mi jednou hlava nastydla. Kulich to jistí. :-) Naposledy měla voda 7,5 °C.

 


s Míšou a Pepou
všechny fotky od JIrky (www.zuzanekjiri.cz)

P.S. Měla babka čtyři jabka se vrací na scénu :-)