MIBO Mastr - koloběžka (nejen) do města

Po koloběžce MIBO Mastr (neplést se značkou Master, což je šunt) pokukuji už dlouho. Je to ideální malá skládací koloběžka, ale pořád s poměrně velkými koly a na nějaké jednodenní akce, návštěvu akcí ITB v Praze a pod. je jako dělaná. S Kostkou do Prahy to šlo jedině vlakem za tři hodiny a ještě s přestupem, což není žádné terno.

Takže když se objevila na bazaru tahle koloběžka za 7500,- (nová stojí 9990,-), neváhal jsem. Byla přeprodávána spolehlivým e-shopem a byla kromě kol celá nová včetně blatníků, které by samostatně stály dalších pár stovek. Původnímu majiteli něco údajně vrzalo v rámu, tak to celé v továrně vyměnili. Postupem času jsem sice zjistil, že byl původní majitel pěkný jouda, protože byly zalepené krytky středů v místě, kde má být jen pojistný červík, ale v mém oblíbeném servise si s tím pan Paleček poradil a ještě vyměnil lehce jetá ložiska a ani to moc nestálo. Taky ucházelo přední kolo, tak jsem musel dvakrát lepit a pak dát na pásku do ráfku ještě pruh kobercovky a od té doby to nezlobí.

Mastr má v porovnání s Kostkou lehce zvednutou přední část stupátka, což je do města ideální. Má lepší stojánek, který se dá sklopit a vrátit nohou. Je taky o něco kratší, o cca 1 kg těžší a má o malinko užší stupátko. Řidítka jsem si nechal z Kostky, protože ta originální MIBO se mi špatně držela. 

V porovnání s velkou koloběžkou je samozřejmě největší rozdíl ve stabilitě řízení. Lépe mění směr, ale zase se hůř řídí jednou rukou kvůli menšímu gyroskopickému efektu. Ale protože přes brašnu není vidět přední kolo stejně jako na Morčeti, občas člověk zapomene, na čem vlastně jede. :-) Koloběžku jsem na prvním delším výletě slavnostně pokřtil Magistrem Dark.

křest

 Mastr ve městě

na výletě 

s Morčetem 

na poště 

cestou do práce

v práci

Natočil jsem krátké video s ukázkou skládání koloběžky. Druhé video je reklamní přímo od výrobce a ukazuje v praxi nosnost koloběžky.

Žehrovský les

Tento týden jsem na koloběžku skoro nestoupl (kromě jedné výjimky), ale zato jsem byl dvakrát běhat. První běh vedl pod Ještěd, kde jsem chtěl najít kešku. Cesta to byla celkem namáhavá, ale nebylo tak mokro jako minule a tak to bylo celkem fajn. Bohužel byla ale keš zamrzlá pod starším sněhem a nebylo jak ji vydolovat. Musel jsem tedy běžet ještě pro jinou a tu jsem po chvíli hledání našel.

šťastný bežec :-)

Druhý běh, opět pro keš, byl do Jablonce. Nemít od Ježíška bezva bundu, asi se na to vykašlu, ale v té bundě si připadám bezpečně. Nejhorší futeř byla u jablonecké přehrady, ale to už jsem měl odloveno a jen jsem doběhl do Billy a na tramvaj. Poslední dobou jsem totiž závislý na makových mřížkách z Billy.

V pátek jsem jel odvézt kola nové koloběžky do servisu a nejlepší mi přišlo je naložit do brašen Morčete a pak se trochu projet. Na silnici ok, ale v tom rozsoleném sněhu to bylo na prd. Ale hoďku a půl to dalo a na provětrání dobrý. Průměrná rychlost byla 11 km/h. :-D

Morče ochutnává sníh

Navečer jsme měli sraz na nádraží a vyrazili jsme na tradiční noční přechod Jizerek z Hejnic do Liberce. Tentokrát bylo sice teplo, ale spousta nového sněhu, takže docela makačka a kdo nechtěl šlapat na magistrále do stopy (byli jsme jen dva), tak si máknul o to víc. Ještě, že jsem si vzal hole. Oproti loňsku nám trvala cesta o skoro hodinu déle a to mi přišlo, že jsme to docela hnali. Doma jsme byli kolem půlnoci. Uvažovali jsme o koupačce v Černé Nise, ale byla zamrzlá. :-D Zato jsme se tentokrát déle zdrželi v hospodě ve Ferdinandově, kde jsme si dali hranolky, pivo a gulášovku. Skoro nikdo všechno z toho. Já jako člen ITB jsem ta piva lupnul jako jediný dvě. :-)

V sobotu jsme byli s Pájou na krátkém výletě na Hamrštejnu. Bylo krásně a trochu mi vadilo, že se Pája chtěla ujmout psa, co pobíhal po Machníně. :-D Ale očividně byl dobře živený a vypadal spokojeně, tak opuštěný určitě nebyl.

Hamrštejn

V neděli jsme si udělali delší výlet do Českého Ráje, konkrétně do Žehrovského lesa. Už jsme poblíž jedno byli, ale v jiné části. Počasí nám zase přálo a za celý výlet jsme nepotkali ani živáčka. Tahle oblast je stranou od hlavních míst turistického ruchu a nejsou tu žádné hrady a zříceniny. Ale skály tu jsou krásné. Chtěl jsem Páje ukázat Starou forotu, což je menší skalní labyrint, kde se kdysi možná ukrývali nekatolíci nebo si tam vrchnost schovávala majetky. Ale abychom se k ní dostali bez náročného šplhání, museli jsme si trochu zajít. I zastávka na vydatnou svačinu byla, ale příště si raději chleby namažeme doma, lépe se pak po zastávce zahřejeme.

Opalujeme se. :-) 

skály a borovice 

prototyp nového oblečku

 Pája podpírá zeď Staré foroty. :)

na poslední zastávce na čaj a sušenky

trasa a křížkem označená Stará forota

Kikiriki po šesti letech

Uplynulo mnoho času od doby, kdy Machy ve svém příspěvku popsal "šílené" koupání spojené s během v lehkém oblečení za úplňku a při půstu. Tenkrát mi a asi i dalším lidem spadla čelist a říkal jsem si, že tohle je tedy pěkně mimo.

Jak šel čas, i já se dostal k otužování a tahle Machyho akce mi pořád vrtala hlavou. Od září 2017 jsem se začal sprchovat studenou vodou, od října se dvakrát týdně koupu v liberecké přehradě a paradoxně mi tenhle Machyho výkon přišel ještě šílenější. Na koupání jsem totiž chodil oblečený a po koupání a osušení se zase oblékl. Zlom přišel na semináři v Opavě, po kterém jsem se začal po koupání zahřívat během. A spoře oděn už jsem taky párkrát byl, tak to stačilo zkombinovat. :-)

Nebyla to přesná kopie Machyho akce, protože jsem nedržel půst a byl méně oblečen, ale i tak jsem s výsledkem spokojen. :-)

Výhledy, zvědavý kůň a první letošní opejkačka

V sobotu před výšlapem na Sněžku jsem vzal Kesi a vydali jsme se odlovit pár keší na Výhledy - kopec nad Horním Vítkovem. Ve stoupání jsem viděl nad námi "podezřelou" skupinku a opravdu, byli to kačeři z Osečné. Podezřelou proto, že když jsem se nenápadně snažil o odlov, tak na mě pořád koukali. :-) Moc se jim líbila Kesinka a tak jsme jim ukázali, jak pěkně přibíhá na zavolání a zapípání. Cestou zpět jsme pro změnu narazili na kamaráda s malou fenkou (asi Stafforda) - a ta Kesinu pěkně prohnala. :-)

kostel ve Vítkově

 podezřelá skupinka

 kačeři z Osečné

výhledy

altánek na vrcholu

štěněcí "teror" :-)

A ještě pár fotek od kolegů kačerů:

 Večer jsem navštívil koloběžkářkou veselici, kterou pořádají Koloběžky Hodkovice a hlavními body bylo povídání s projekcí kluků, co jeli letošní Giro den před cyklisty a Dalibora Beneše, který projel na koloběžce velký kus Sibiře. Byl jsem tam na celé promítání, ale na tancovačku už jsem jel domů, abych se dobře vyspal před Sněžkou.

veselice

Ve čtvrtek po Sněžce mělo být krásně, ale nakonec nebylo. Ale i tak jsem jel pořádně projet nové přibližovadlo (místo Kostky), které blíže představím v samostatném příspěvku. Spojil jsem to s odlovem kešky a malým ohýnkem. Když už mi to hořelo, objevil se za stromem zvědavý kůň, který mi později připomněl somrující Kesinu. Dal jsem mu kus chleba a málem mi ukousl prsty, protože jsem nevěděl, že musím mít nataženou dlaň. :-) Cestou do Chrastavy se počasí zlepšilo. Chtěl jsem jet vlakem, abych využil výhody neplacení jízdného za skládací koloběžku, ale musel bych čekat hodinu a tak jsem dojel až domů. Čili kromě první vyjížďky do Decathlonu pro košík, blikačku a zvonek byla tohle první delší tůra spojená se křtem. :-)

modro a slunečno :) 

MIBO Mastr 

výhled na Chrastavu 

 křest ořechovým Magistrem :-)

 bezva skládací krabička

(z Orionu)

zvědavý kůň

  

složená krabička 

čumič 

selfie s čumičem :-D

V sobotu mě zase vytáhli Hepíci na kešky. Šel bych asi i tak, ale takhle jsme spojili síly a šlo nám to pěkně od ruky. Jeli jsme do Hradčanských stěn. První keš nám dala zabrat, ale nakonec jsme ji našli i s její strážkyní - malou koalou. :-) Den předtím jsem upekl zajímavou buchtu. Měla to být taková pěkná mramorovaná buchta, ale byla to spíš taková hutná směs na výkrm hus na játra. :-) Ale Páje i mě to chutnalo, takže dobrý.

koala 

moje buchta chutná :-)

převis pod Hradčanskou vyhlídkou

Hradčanská vyhlídka 

Marfuša :-D

Hepka + Hepík 

les 

Hepka se dřevem

V Psím kostele jsme si udělali ohýnek, ale jak bylo všechno mokré, moc nám to nešlo. Tedy za pomoci PePa už jsem to jakž takž rozdělal a citlivě rozfoukával a v tom přiběhla Hepka s papírovým táckem a celé mi to sfoukla. Ale ohýnek nakonec byl. :-) Potom už jsme pomalu mířili k autu. Zabrat nám dala zase poslední keš na vyhlídce u Tvarožníku.

Pečeme.

výstup na poslední keš