Sněžka

Na Sněžce jsem dlouho nebyl a ani jsem ještě před měsícem nevěděl jistě, jestli se na tuhle otužileckou výpravu vydám. Ale pak jsem si řekl, že to zkusím a přihlásil se. Přes prvotní zmatky s domlouváním míst v autě (jel jsem naším) se nás sešla bezva parta pěti lidí a cesta do Pece pod Sněžkou rychle ubíhala. Výšlap pořádal Jirka Uhlíř - lektor Wim Hof Method kurzu, na kterém jsem byl v Opavě. Z Liberce jsme jeli tři otužilci - já, Vašek a Jirka a dva nadšenci - Láďa a Vlasta. V Peci na místě srazu jsme zjistili, že je z Liberce i Aleš, takže jsme byli silně zastoupeni.

Jde se na to!

Odchod měl být v devět hodin od Infocentra Turista a opravdu se vyšlo na čas. V 9:05 už jsme mírně stoupali parkovištěm po zelené směrem na Růžovou horu. Původně byla v plánu trasa Obřím dolem, ten byl ale kvůli nebezpečí lavin zavřený. Cesta vedla zpočátku hodně do kopce lesem a to nebyla zima nikomu. Sníh byl ušlapaný a několika lidem se to klouzalo. Mně vůbec a tak jsem půjčil hůlky Lucce z Broumova. A další výhoda holin - nesl jsem v nich mobil. Byl po ruce, věděl jsem o něm, ale nepřekážel mi.

ještě po silnici

a v lese

naše banda (necelá)

růže mezi trním

Byl hic, tak jsem si upravil čepici.

výhledy nic moc

Я в порядке

Když jsme vyšli z lesa a došli k Děčínské boudě, pořídili jsme hromadné foto a pokračovali dál. Profil se trochu narovnal a tolik jsme se nepotili, ale pořád to bylo mezi stromy a tedy bez nepříjemného větru. Cesta na větru nás čekala až za Růžovou horou, kde je oblast "krkonošské tundry" a přestože tam sem tam nějaký strom stojí, už pěkně foukalo a trochu padal sníh. Ale pořád se mi šlo dobře, cestou jsme si povídali a fotili.

Vycházíme z lesa

Děčínská bouda

moje cesta :-)

a příbytek

na Růžové hoře

krkonošská tundra

Sněžka na dohled

Zima na ruce mi začala být až v posledním, nejprudším úseku, kde jsem si říkal, že by se mi hodily na zahřátí vršku těla hůlky. Ale Lucka byla kdesi vzadu a při čekání bych zmrzl. Tak jsem nasadil lehké rukavice a šlo se mi zase parádně. Chlad jsem cítil, ale zima mi nebyla a navíc nám mráz pořídil pěkné zimní maskování. :-) Při výstupu mohla být teplota kolem nuly, ale tady v kombinaci s větrem byla jistojistě pod nulou. Nahoře jsme čekali na ostatní, zahřívali se a fotili s turisty. Mimo jiné jsem se chtěl zahřát stojkou, ale jak jsem měl ztuhlé ruce bez citu, napoprvé se mi nepovedla a odřel jsem si o zmrzlý sníh záda. :-D Druhý pokus už byl povedený.

bílá tma

zimní maskování

na vrcholu (s Vaškem)

zahřívání :-D

zima, ale sranda

společné foto

Když jsme byli všichni a vyfotili se, šli jsme se zahřát, obléci a občerstvit do Poštovny. Tam jsme byli docela dlouho, protože hodně lidí začlo klepat kosu až v teple (obvyklý jev). Já si dal hrachovku a čokoládu a k tomu kafe.

hrachovka v Poštovně

Lucka z Broumova, Jirka z Opavy a Aleš z Liberce

Cestou dolů (část lidí byla pořád do půl těla) jsme se stavili na Děčínské boudě na gáblík (já čaj) a pak už to byl kousek na parkoviště v Peci. Jako člen ITB jsem si chtěl dát pivo, ale to bych už nevypotil a jako řidič vezoucí čtyři lidi jsem nechtěl mít ani setinu promile. Jen jsem někomu dvakrát upil. :-) Akce to byla opravdu povedená, otestoval jsem beranici od Ježíška (kulich je na koupání a beranice na výšlapy) a zase o trochu posunul své hranice. Ale osobně si myslím, že by to zvládl každý zdravý člověk. Stejně jako třeba chůze po uhlících je to hlavně v hlavě. Po uhlících jsem sle nešel, tak je to možná jinak. Všechno to dělám pro zdraví a až jarní sezóna viróz ukáže, jestli to mělo smysl.  

 chtělo by to saně

čaj v Děčínské boudě

medvěd :-) 

teploty a rychlost větru plus mínus pro archiv