Kokořínsko a Jizerky

Prodloužený víkend byl věnován výletům v Lužických horách a Kokořínsku. Ale v pátek jsem ještě stihl vyrazit na koloběžce na dlouhou sérii keší. Ne, že by to byla nějaká extra zábava každých 200 metrů zastavovat, ale potřeboval jsem nahnat hodně keší, abych mohl rozdávat "mašle". Mašle jsou taková odměna pro majitele kešky. Když se vám keš líbí, dáte jí mašli. No a protože většinou navštěvuji kešky, které pěkné jsou a mašle na rozdávání získám v poměru jedna mašle za 10 ulovených kešek, logicky jsem jich měl pořád málo. Proto tento "těžicí" výlet. Ne, že by ta krajina byla úplně ošklivá, ale vlastně byla. :-D Všude kolem řepka a jediným světlým bodem byl výhled na Bezděz a přestávky na svačinu. Takhle nějak to vypadalo. 124 keší za 46 km.

keškomaraton

 první svačina v obci Tajná

tužka v zubech byla nejefektivnější uložení 

zátiší :) 

Bezděz 

za půlkou 

Někdy to šlo až ke keši.

V sobotu jsme jeli s Pájou na výlet do Lužických hor, konkrétně do okolí přehrady Naděje. V neděli pak do kempu Boreček kousek od Hradčan (u Mimoně), kde jsme přespali a udělali si dva bezva výlety. První byl podél rybníků a pak na Malou Bukovou a druhý byl jen takový krátký, protože se hodně oteplilo a nějak nám to už třetí den nešlapalo.

Lužky

Milštejn 

siluety u Naděje

Křížová skála

Hradčany

jako prd

Držník

Bezděz

zkameněliny

Večer jsme postavili stan a já si poprvé vyzkoušel spaní v hamace. Říkal jsem si, že když se mi v ní bude spát dobře, nebudu s sebou někdy na vandry vozit stan. Jenže dobře se mi nespalo. :-) Klouzal jsem dolů, na boku se spát nedalo (bolela mě záda), vleže na zádech mi hamaka svírala ramena a celkově to bylo na prd. Na odpočinek nebo čtení knížky je to bezva, ale na spaní jen prvních pár desítek minut. Samozřejmě existují větší hamaky, než tahle malá z Decathlonu. Taky jsou rozpěrky, aby hamaka nesvírala, kapsičky pod hamaku a dalších milion ptákovin. Prostě mi přijde mnohem lepší malý stan nebo jen pončo, kde si dám věci vedle sebe a po noční výpravě na toaletu se nemusím zase půl hodiny štelovat. Mohl jsem jít k Páje do stanu, ale statečně jsem vydržel do rána. Ale moc jsem toho nenaspal.

Takhle to vypadá pěkně.

Večer jsme řádili u ohýnku, ale neměli jsme nic na pečení. Ještě, že je tam stánek s bramboráčky a pivem. Ale mají tam nějakou divnou vodu, tak nám oběma bylo v noci divně. Bylo to opravdu tou vodou! :) Protože mi byla v noci zima a špatně se mi spalo, tak jsem v běhání kolem ohně pokračoval i ráno od cca pěti hodin.

umělecké foto :-) 

Pája pyromaní :-) 

na výletě

V úterý měla Pája zkoušku s muzikanty a tak jsem se byl proběhnout v Jizerkách. Dobré je, že už to není "Kdy mě zase chytnou křeče?", ale "Je to 20 km, takže jen 4x 5 km." :-D Přeplněným autobusem jsem se vyvezl do Bedřichova a pak běžel na Novou Louku, Hřebínek (tam byla strašně dlouhá fronta, protože si všichni přede mnou dávali deset polívek a dvacet párků v rohlíku), Holubník, vodopád Černého potoka a do Hejnic na vlak. Ani nebylo velké vedro, bylo to tak akorát. Sebou jsem měl rýži s grankem a běželo se mi na tohle palivo celkem dobře. Pod vodopádem Černého potoka jsem se vykoupal, abych nesmrděl do vlaku a když jsem si oblékal triko, zahlédl jsem blížící se turisty. Koupačka byla skvělá, voda byla krásně studená.

 Nová Louka

Hřebínek  

Tabulka tří přátel 

 a pohled od ní

Holubník

svačina 

 Kozí stezka (oficiální název)

vodopád Černého potoka 

Bylo z toho skoro 22 km a nohy ke konci už bolely, ale to asi hodně ze seběhů. Končil jsem totiž o dost níž, než jsem začínal. Z Hejnic mi za cca 40 minut jel vlak a tak jsem ještě zhltl malé křupky.