Řezbářský kurz

Při předloňské práci na kukse jsem zjistil, že mě práce se dřevem baví a když jsem se dověděl o řezbářském kurzu, hned jsem se přihlásil. Nešlo mi ani tak o samotné řezání (i když to taky), ale spíš o teorii, jaké dřevo na co, jaká vybrat dláta a jak je brousit, čím napouštět konečné výrobky a podobně. Všechno se mi splnilo a ještě jsem si udělal pěknou mističku, která byla původně pro Páju, ale je pro ni moc malá (na akce s kapelou). Tak bude moje a Páje udělám časem jinou. 

Při používání nástrojů, třeba jen svorky a dláta, je to takový hukot, že to, co jsem předloni dělal po večerech měsíc, jsem měl za dvě hodiny hotové. Ale chce to dobré upnutí. Když se přidá poříz, jde to ještě rychleji. Mistička mi potom doma na okraji praskla, ale to přičítám tomu, že jsem ji po smirkování opláchl a dal na sluníčko na parapet.

Účastnil jsem se čtyři hodiny v pátek a 11 hodin v sobotu. V sobotu byly tři přednášky na výše uvedená témata Kromě misky jsem stihl i lžičku, ale ta se mi moc nepovedla. :-)

polotovar po čtyřech hodinách

výrobky na konci prvního dne 

moje parťačky druhý den - Jarmilka a Zdeňka 

i malý úraz byl 

přednáška o dřevě 

rej v dílně 

 miska a lžička

a všechny sobotní výrobky

Jelikož nemám souhlas zúčastněných osob a bylo mezi nimi hodně dětí, obličeje jsem rozmazal.

Z kurzu jsem si navíc odnesl pěknou hlášku: "Lehká nepřesnost podtrhuje originalitu." Dále už vím, že se stromy kácí do 14 dní po úplňku a než jsme dostali k dlátům i paličku, zkoušeli jsme to nejdříve bez ní, abychom se sžili s duší lípy. :-)

Podzim na zahradě

Ve čtvrtek jsem na zahrádce vysadil zatím poslední zamýšlené stromky/keře (muchovník, mišpuli, Jostu, růži bedrníkolistou, zimolez vonný a černý bez) a tím máme keřové/stromové patro obsazeno. Něco se třeba nechytne, ale budeme doufat, že většina ano a zbývá nám příjemná starost podsázet stromky trvalkam. Budování guild jsem si stihl vyzkoušet loni a příští rok v tom budu pokračovat. Svých semen mám docela dost a něco málo přikoupíme a bude zahrada k nakousnutí.

Pro srnky. :-D

úroda

komule Davidova

Hvězdnatec Archerův

nová sousedka

Módní pracovní bunda ze sekáče za dvacku. :-D

pilinová kadibudka

Otužovačka Bedřichov, Zelený vrch a Jetřichovice

Sešly se mi tu fotky z různých akcí tematicky neprovázané, tak pro ně udělám tento samostatný příspěvek.

První akce byla otužovačka s naší skupinou "Bába z ledu". Akci vymyslel Pepa, ale trochu se mu to vymklo z rukou, protože penzion byl zavřený a koupalištěm neprotékala voda a bylo tedy moc "teplé". :-) Ale poradili jsme si - vykoupali jsme se o kousek vedle a ohřáli jsme se v nedaleké restauraci. A dostal jsem diplom za cestu k moři na koloběžce. :-))

cestou

diplom

 

Dalším pěkným zážitkem byl krátký výlet s Pájou okolo Zeleného vrchu u Cvikova cestou ze zahrádky. Je tam nově zrekonstruovaná vyhlídka s posezením, skalní divadlo a vůbec je tam hezky.

A posledním výletem, tentokrát dlouhým, byl výlet v okolí Jetřichovic s Tučňákem, Pulcem a Lubošem. :-) Jeli jsme tam ráno po večeru v Ústí u Buba na oslavě narozenin v pivotéce. Výlet to byl bezvadný, i když celý den pršelo. Tučňák nám ukázala chalupu, kde bývala jako malá, viděli jsme krásné koně a na konec se i najedli. Cestou to skoro nešlo, Pulec měla slabou baterku v hodinkách a hnala nás, aby stihla 10 km denní výzvu na Stravě, než se jí to vypne. :-D Ale svačiny jsem si vydupal, protože, jak tu jednou i Petr Válek napsal, svačiny jsou na výletě to nejlepší. :-)

 

 

 

Kolobkovandr #15 - Šumava s Patrikem a myšmi

Na Šumavu jsem měl zálusk od té doby, co tam na koloběžce byla kolegyně koloběžkářka Věrka. Když pak letos na podzim Patrik psal, že tam má namířeno, jen jsem se vlastně přidal. Termín jsme vybrali na konec října. Vzhledem k vlakové výluce mezi Turnovem a Prahou bychom museli jet přes Děčín a nebo autobusem s polorozebranou koloběžkou a pak řešit, kam s obalem. Volba auta byla tedy jasná. Ve dvou už se to hezky rozpočítá. Vyjeli jsme v pátek ráno a v poledne už jsme po menších komplikacích na parkovišti vyráželi z Nové Pece směr Stožec. Komplikace byla, že na ceduli s ceníkem parkovného bylo uvedeno toto:

Ale po vsunutí pětistovky se nás automat ptal, jestli chceme 4 dny za 480,- To nám bohatě stačilo. Cesta byla sice skoro pořád do kopce, ale místy byla i rovina a jelo se nám pěkně. Cestou jsme stihli i jedno pivo a na nocoviště Bučina jsme dorazili za světla. Nocoviště jsou sice prima věc z hlediska ochrany přírody, ale jsou tam myši, které rozkoušou na co přijdou. Mně prokousaly brašnu, zámek, kapesníčky a vlhčené ubrousky. Že se chtěli dostat do brašny k jídlu, to ještě pochopím. Ale co jim chutná na plastech, to nechápu. Takže pokud se tam chystáte, doporučuji nechat drahé vybavení doma a jet s celtou a igelitkou, jinak se může víkendové dobrodružství pořádně prodražit.

po startu

první pivo

nosorožec

kráva rentiér

replika železné opony

večerní vaření

Jelikož je Patrik taky ranní ptáče, vyráželi jsme okolo sedmé osmé hodiny. Zase kopce na zahřátí a v údolích mrazivá mlha. Oteplilo se až kolem desáté, to se zároveň vyrojili ze všech stran turisti. Navštívili jsme pramen Vltavy a ta nás potom provázela až do konce. Původní plán byl totiž přejet Šumavu celou, jenže vlakové spojení z Nýrska do Nové Pece je více než tragické (cca 5 přestupů a několik hodin), tak jsme udělali místo toho okruh. I ten jsme trochu zkracovali, abychom nepřijeli v neděli k autu na hadry a pozdě. Ani jeden jsme toho před vandrem totiž moc nenajezdili. Já zahrádkařím a Patrik se stěhoval. :-)

V Březníku jsme zjistili, že naše vymyšlená trasa nejde s koloběžkou projet (zákaz kol), tak jsme to otočili a dalším cílem byla Modrava. Tam jsem si dal kafe a něco k snědku.

pramen Vltavy

Březník

K Poledníku jsme nejeli, ale k Prášilskému jezeru jsme si odbočku udělali. Nejvzdálenějším bodem od startu byly Prášily, ze kterých jsme to oklikou přes Srní vzali zpátky do Modravy, dali jedno v místním pivovaru (kam se hrabe Praha s cenami na Šumavu :-D) a pak se rozdělili. Patrik ještě čekal na polívku a tak mě poslal napřed. Zbytek cesty zpět na Bučinu byl pořád do kopce a moc to neutíkalo.Byl tam tedy pěkný sjezd do Kvildy, ale tam zase překáželi turisti. :-) Za Kvildou jsem se nasvačil a dojel na Bučinu.

Prášilské jezero

malé v Modravě

myší díra

Ze soboty na neděli byla změna času a tak jsme vyjeli ještě dříve, než v sobotu. Taky byla ještě větší zima. Já se převlékl do nepromokavého kompletu do deště a zima mi byla jen na ruce (rukavice jsme měli oba, ale tenké). Zato Patrikovi byla zima na celého Patrika. Já na jeho místě to někde zabalím a počkám, až se oteplí. Ledová mlha byla ale zase fotogenická. Na benzínce v Horní Vltavici jsem si zase dal kafe a oba jsme se tam trochu ohřáli.

v mundůru cestou od keše

mlha kam se podíváš

Potom už bylo teplo a slunečno a cesta podél Vltavy byla moc hezká. Na parkoviště jsme dojeli kolem poledne, v klidu naložili a vyjeli. Cestou jsem si tedy musel dát Energit pro řidiče, ale po zastávce v Ikea na oběd a kafe už to bylo v cajku. Hodil jsem Patrika domů do Nové Vsi a pokračoval na zahrádku. :-D

soutok Vltavy a Řasnice

poslední svačina

koloběžkový módní guru :-)

Všechno sežerou! :)

trasa a nocoviště