Vandr jižním Kokořínskem

Té oblasti se říká "Roverky", ale možná je to spíše místní název a tak v nadpisu uvádím název oficiální. Přestože jde o oblast, kde jsem už několikrát byl pěšky i na koloběžce, tak na vyhlídce Čap, na Ronově ani na jednom Vlhošti jsem ještě nebyl. Proto jsem první letošní vandr naplánoval tak, abychom přes všechna tato místa šli. Byli jsme zase tři - Kája, Tom a Já.

Káju jsme ráno nabrali v Zahrádkách, popojeli kousek do Stvolínek a odtamtud vyrazili. Hned na začátku nás čekal Ronov, kde jsme potkali skupinku dětí s učitelem, který jim ukazovat pozůstatky fraucimoru, tak jsem se k nim přidal a trochu se poučil.

start - Stvolínky

Kája a její polní kuchyně :-)

Ronov

zbytky fraucimoru

Cestou z Ronova jsme malinko zakufrovali. Ale kdo se mnou někdy byl na vandru, tak ví, že to k vandru se mnou patří. :-) Jen tam nemusely být ty ostružiny. Kdesi ve vesničce Hvězda jsem objevil Mišpuli - podle parťáků "hnusnou jabloň". Tak jsem nadšeně ochutnal poprvé v životě přemrzlé mišpule a opravdu to chutná jako trochu kořeněná přesnídávka. Dále jsme šli na Velký Vlhošť, kde nic není (jen Horobraní a keš), ale chtěli jsme tam. Nahoře jsme se najedli a během toho nás minuly asi 3 páry turistů. Potom jsme sklesali oklikou dolů a kousek vystoupali na Malý Vlhošť. 

bloudění

opět na cestě (Ronov v dáli)

mišpule

bezva soutěska

Vlhošťská vyhlídka

oběd

Malý Vlhošť byl úžasný. Svítilo slunce, byly krásné výhledy a tak jsme dali s Tomem pivko. Já měl jen jedno, ale příště si vezmu minimálně dvě. Ale tady by byl hřích si ho nedat. Vůbec se nám odsud nechtělo.

Malý Vlhošť

Na místo spaní - Tisícový kámen - jsme kvůli delšímu hledání keše na Ronově a kochání se na Vlhošti přišli za tmy. Chtěli jsme spát tady, popř. vedle pod menším převisem Krápník, protože je to prostě klasika a ještě jsme v okolí nespali. Ale v okolí by se dalo spát skoro všude včetně několika vybavených kempů. Počítali jsme s tím, že tady nebudeme sami, ale nakonec jsme byli. Jen je u těchto známých míst problém se dřevem. Ale povedlo se nám docela dost nasbírat a tak jsme za svitu plamenů mohli usínat a ještě ráno uvařit čaj.

S Kájou ráno po noci na společném TyVeku. :D

Dám tomu rok a taky budu mít takové vlasy. :-D

Tisícák za světla

ranní čaj

Druhý den nás nečekalo žádné "turisticky významné" místo s výjimkou vyhlídky Čap. Na rozdíl od soboty byla mlha a nebylo nic moc vidět, ale i jeden slunečný den se na zimním vandru cení. Čapská palice se nám moc líbila a po její důkladné prohlídce a vyfocení jsme pokračovali směrem na Holany.

Čap

Cesta nebyla moc zajímavá, ale nečekaně jsme narazili na hospodu v Dřevčicích, kde toho bezmasého už moc neměli, ale nakonec jsme se po dohodě všichni najedli a hlavně měli PIVO! A hned vedle hospody je ukázková levandulová zahrada, kam se musím podívat v létě. Z hospody jsme došli do Čertova údolí a z něj už zbývala jen cesta do Holan a kolem rybníků zpět do Stvolínek. Počasí se horšilo a k autu jsme došli za mrholení a tmy.

PIVO

Čertovo údolí

Holany

trasa