Tak jsem se zase jednou podíval na závod. :-) Ne, že bych chtěl závodit, ale už se mi stýskalo po kamarádech koloběžkářích a když Péťa mi napsala, že to pojedou jako gastrovýlet, bylo rozhodnuto. Navíc jel i Bubo a Janou a tak už tam nějaký ITB základ byl. :-) Návštěvu zahrádky jsem si tentokrát odbyl už v týdnu a kromě toho, že nám protéká střecha, je tam všechno super, zelené a roste to. :-) Na závod se dalo přijet už v pátek a přespat v penzionu, ale protože to mám do Turnova, kde byl start i cíl, jen 20 minut autem, jel jsem až v sobotu ráno.
V sobotu před startem byla rozprava, kde jsem byl první a tedy zbytečně brzy. Ale bylo tam i občerstvení a kafe, tak to vlastně nevadilo. A hlavně se mělo na každé občerstvovačce hlásit startovní číslo a to jsem měl 34! Postupně se závodníci sešli, proběhl přesun na slavnostní start odstartovaný místním starostou a po asi kilometru byl start ostrý. Čelo závodu opravdu závodící se tedy trhlo a my - zadek - jsme tlačili do prvního kopce. :-)
před rozpravou
34
snídaně
sraz
před startem
slavnostní start
S Péťou jsme byli domluvení, že to pojedeme jako (gastro) výlet se zastávkami, ale jak nebylo ideální počasí, tak se nám moc zastavovat nechtělo a ani moc nebylo kde. Péťa jela jako drak a jen do kopců jsme trochu chodili. Z kopce mi naopak o parník ujížděla, protože je sice lehčí, ale má Kickbika s velkými koly a úzkými plášti. A možná se umí i lépe sbalit. :-) Velkou výhodou byla moje hlasová navigace v Locusu, protože šipky byly z velké části smyté deštěm. My si taky kousek zajeli, ale jen pár desítek metrů. Např. v Mohelnici, kde se mělo odbočit doleva do kopce jela většina závodníků rovně a nedala si říci. Ani Péťa mi moc nevěřila, ale já se nedal a po chvíli koukla na svojí mapu a dala mi za pravdu. :-)
déšť
koloběžka v přírodě - ideální kombinace :-)
na občerstvovačce v Mnichově Hradišti
Pár kilometrů za Mohelnicí nás dojeli Jana s Petrem a chvíli jsme se předháněli - byli rychlejší, ale Petr se pořád svlékal, oblékal, svačil, pil a podobně. :-D Nakonec, za Cetenovem, jsem se k nim přidal s tím, že na Péťu počkám na pivu v Kuřívodech. Ale tam bylo zavřeno a tak jsem s nimi valil dál. Péťa se, jak jsem se později dozvěděl, přidala k pomalu jedoucím kamarádům.
Ralsko
Jana a Petr
Jako ITB jsme jeli až do cíle, cestou nás potkala malá kolize při nácviku jízdy ve vláčku. Občas jsem jim kousek poodjel, aby mě za chvíli zase dojeli. Druhá občerstvovačka, kde bylo kafe a perník, přišla taky náramně vhod. byla tam dokonce i marodka, ale tu snad nikdo nepotřeboval. Druhá polovina trasy už byla skoro bez deště, ale nohy mokré už zůstaly.
za mnou Spící pana (Provodínské kameny)
V cíli bylo opět moře jídla, kafe, čas a pivo. Kromě záchodů a sprch s průběžně ohřívanou vodou taky hromada novin na sušení bot a vytápěná místnost na sušení věcí - to jsem ještě nikde nezažil. Zázemí tedy perfektní. Stan jsem si postavil netakticky mezi trampolínami.
takticky umístěný stan :-D
Po večeři a třech pivech jsem se šel projít na místní keš, ale byla už zrušená. Vzal jsem tedy koloběžku a jel na keš vzdálenou cca 3 km. Bylo to do kopce, tak jsem se pěkně prošel. Keš bych asi našel, ale cesta k ní vedla vysokou mokrou trávou a já neměl náhradní boty, tak jsem ji tam nechal neodlovenou.
z večerní procházky
Po návratu v cca 20 hod. jsem zalezl do stanu, že si na chvíli zdřímnu. Nejdřív jsem kvůli trampolíně nemohl usnout, ale potom jsem zabral a vzbudil se až ve 22 hod. U ohně bylo živo, tak jsem se byl zapojit, snědl česnekové brambůrky a šel zase spát. :-D Start měl být v 9 hod., ale byl povolen i start dřívější, tak jsem toho využil a vyrazil v 7 hod. spolu Věrkou a Jarinem. Zvládli jsme spolu celou druhou etapu, občas jsem jim jako skoro domorodec ukazoval, co kde je k vidění a cesta nám docela utíkala. Kdybych jel sám, jel bych rychleji, ale takhle to byla větší zábava. Ve Svoru nás opět dostihl déšť, tak jsme si dali přestávku a potom se vydali pěšky do kopce směrem na Kytlici. Vzpomínal jsem přitom na Lužické sedmistovky, jak jsme museli po silnici na Malý Buk a pak zpět s bolavýma nohama a nahoru na Klíč.
ráno v kempu
nepovedená selfie naší trojice
stoupání za Svorem
Za Kytlicí v dlouhém mírném stoupání nás opět dojeli a předjeli Jana s Petrem. Vyjeli hodinu po nás a byli celí vysmátí. My pokračovali dál na hlavní a potom zase do kopce do Horní Světlé. Tam byl nejvyšší bod trasy a následoval sjezd do Jablonného v Podještědí a hledání hospody. Tou "naší" byla hospoda U tří lip, kde jsme se najedli a napojili a vyčkávali čelo závodu. Na něm se to nečekaně proházelo kvůli několika defektům, ale prvních několika závodníků jsme se před odjezdem z hospody dočkali.
my tři u Horní Světlé
Klíč
Ve sjezdu do Jablonného byl vidět Ještěd, který jsme následně velkým obloukem objížděli. Úsek za Jablonným byl únavný, ale vynahradil nám to ten následující - do Osečné. Na cyklostezce bylo málo lidí a v Osečné na nás čekala první a poslední občerstvovačka toho dne. Dojel nás na ní taky Pavel Štork, který stejně jako Jana s Petrem vyjížděl později, myslím, že v 9.00. Ale na občerstvovačce se asi dlouho cpal a pil, tak nás opět dojel až kousek před vrcholem kopce za Zábrdím před dalším parádním sjezdem - do Českého Dubu.
Ještěd!
nedělní občerstvovačka
Ještěd z druhé strany
Pavel dupe
Před námi byly poslední dva kopce - z Českého Dubu a na Sedlišťku. Cíl byl ale už na dostřel. Tak jsem si taky nechal udělat fotku, ať nemám jen selfíčka. :-) Za zámkem Sychrov jsme potkali Jelena, který měl perfektní přehled o vývoji závodu a kousek nás doprovodil. Potom už jen přes lávku, kousek mezi řepkou, sjezd do Turnova, chvilka motání v něm a byli jsme v cíli.
na předposledním kopci
s Jelenem
Trosky
v cíli
ITB
Po najedení a kafi jsem odvezl Věrku do penzionu a pak hurá domů. Celkem to bylo za dva dny krásných 222 km. Trochu mě bolí pravá kyčel, ale taky jsem letos před závodem ujel maximálně 75 km za den a 98 za dva dny. A umístil jsem se na krásném předposledním místě. :-D Výsledky zde.
trasa - jelo se po směru hodinových ručiček,
spaní v místě trasou vytvořeného kolečka s ocáskem
