Kolobkovandr #19 - Spacák Rallye Kokořínskem

Spacák Rallye Kokořínskem byl zase v mojí gesci. Původně jsem naplánovat něco u Třeboně, ale Patrik mi do toho hodil vidle a sám bych tak daleko autem nejel. U vlaků samé výluky a drahé to je už taky jako prase. Abyste měli představu, tak takto vypadají požadavky na trasu a věci okolo:

První den se jede do hospody z ní pak kousek (do 15 km) na spaní. Druhý den plnokrevná trasa cca 70 km (ideál delší a kratší varianty pro ty, co se v pátek ožerou nebo prostě nechtějí jet celý den) a v neděli zase něco do 50 km, aby se včas dostali i lidé z dáli. Spaní tak, aby se dali napnout hamaky i postavit stany. Start i cíl na stejném místě.

No jo, jenže buď se chce člověk podívat někam, kde to nezná a pak se blbě plánuje (je lepší to mít projeté, než lovit všechno z mapy) nebo se dá jet někam, kde to zná a dobře se plánuje, ale už to není to správné objevování. Protože se toho nikdo jiný neujal, bylo to zase na mně. :)

Vymyslel jsem tedy takovou kombinaci, aby to bylo i pro mě trochu nové, ale místa spaní jsem vybral známá. Sešli jsme se nakonec čtyři. Jel jsem po vlastní ose z Křižan, stavil jsem se na pivko v Borečku a potom nabral Věrku v Doksech. Společně jsme jako první dva dorazili do Dřevčic. Cesta z Dubé byla nepříjemně zvlněná, ani jeden jsme neměli letos moc najeto a tak jsme svorně tlačili.

Boreček

Později se k nám přidal Klon, i když jsme se chvíli naháněli, protože byl v druhé hospodě této malé vesničky a k večeru dorazila ještě Petra. Ještě ve dvou jsme stihli okoštovat kmínku, o které jsem zatím vždycky jen někde slyšel nebo četl.

S Věrkou :-)))

"roviny" před Dubou

Ukázková zahrada Levandule v Dřevčicích

kmínka

Spali jsme mezi převisy Tisícový kámen a Krápník. Oproti zimnímu vandru byly oba tentokrát zabrané. Ale mezi nimi je jeden takový malý akorát pro nás. Byli jsme tam ještě za světla, tak jsme se v klidu přichystali a pokecali. Oheň jsme nedělali, protože jsem byli všichni najedení z hospody a stejně to je v okolí se dřevem špatné.

čtení do spacáku :-D

Tak je to správně. :-)

spaní první noc

ráno

Ráno jsem byl zase první sbalený, naučil jsem Petru, jak správně balit karimatku a mohli jsme vyrazit. :-) Na fotkách je vidět, že šlo opět o sraz Morčat. Bylo by nás víc, ale výluky mezi Prahou a Českou Lípou dost lidí odradily a ani se jim nedivím.

samá Morčata

Nejdřív jsme to vzali na Husu, což je vyhlídka, kde není nic vidět. :-D Potom na Čap, kde byl pro změnu výhled parádní. Následovala menší terénní vložka a kousek před housku báječný oběd v samoobslužné restauraci.

terény

Čap

oběd

Další zastávka byla na Housce, ze které jsme stoupali na Vrátenskou horu. Tam opět zastávka. Na mě bylo těch zastávek už moc, tak jsem kousek za hradem Kokořín ještě "svolil" k další, ale když chtěl v Liběchově Klon zase stavět, rozdělili jsme se. Věrka se odpojila už dříve. Byla trochu škoda se rozdělovat, když nás bylo tak málo, ale já chtěl vidět kamenné sochy, které začínaly právě v Liběchově a kdybychom zase stavěli, tak toho moc neuvidíme, protože se blížil večer a my měli ujeto prd.

na Housce

Vrátenská hora

Kokořín

Zůstali jsme s Petrou tedy sami a prošli nebo projeli jsme toho ještě dost. S ostatními jsme se sešli u Rozbořenky, kde k naší nevoli dělali oheň nějací živlové (trochu opilí, trochu zhulení, se dvěma dětmi), kterým ujel autobus a oni tam trávili noc bez jídla, teplého oblečení a spacáků. Trochu na sociálku. :-D Udělali jsme si tedy vlastní oheň na druhém ohništi a spali jsme naproti přes cestu. V noci řádili srnci, ale živly naštěstí ne.

Kamenné hlavy

kamenná kaplička

a had

pivoňky před skvělým sjezdem

spaní druhá noc

Ráno se Klon s Věrkou vydali směr Mělník a my s Petrou směr Česká Lípa. Opět jsme jeli přes Dřevčice, tak jsme se pro změnu stavili v té druhé restauraci a posnídali. Tedy já posnídal, Petra nic nechtěla. V Lípě nám to krásně vyšlo tak, že nám do odjezdu chybělo asi 15 minut, ale trochu zmateně jsme běhali po nádraží nahoru a dolů. Podle mě měli chybu na informační tabuli. :)

Dřevčice v neděli

pátek

sobota

neděle

fotky 4:3 jsou moje, ty 16:9 od Péti

Paříž

Do Paříže nás pozval kamarád Petr. No a nejeďte tam, když máte zajištěné ubytování. :-) Pája se těšila na gotické kostely, a oba jsme se těšili na Louvre a Saint Chapell a taky na pokec s kamarádem. Letěli jsme Ryanairem, který letiště v Beauvais uvádí jako Paris-Beauvais, což je trochu podvod, protože to město leží asi 80 kilometrů od Paříže. Ale nakonec jsme byli rádi, protože to je miniaturní letiště se dvěma terminály, kde se všechno dobře hledá a rychle odsýpá. Cesta do Paříže trvá asi hodinu a jste na metru. My sedli nejdřív na správnou linku, ale špatný směr. Potom už jsme měli správný směr, ale zase byla výluka a náhradní autobus nás vyhodil o několik stanic dříve, než měl. Ale v Římě mají prý ještě větší bordel. :-D

Večer jsme stihli krátkou procházku po okolí s Petrem. Ukázal nám orientační body pro případ, že bychom zabloudili, což se nám nemůže stát (máme mobily :)).

Jsme v Paříži.

všude makronky

Tady někde bydlel Richelieu

nějaký starý dům

další starý dům :-D

večeře s pivoňkami

Druhý den jsme se vydali na okruh po gotických kostelích. Pamatuji si z toho, že některé kostely si hrají na renesanční, i když nejsou a že v jednom kostele měli pěkné točité schodiště. Jinak mi to trochu splývá. Ale fotil jsem si výsadbu a kombinace rostlin. Sice je tam jiné klima, ale i tak dobrá inspirace. naším společným zájmem bylo jídlo. :-D Večer nás Petr vzal do skrytého parku plného růží.

snídaně s pivoňkami :)

kdesi ve městě

točité schody, podle Páji "vrtulky"

Lucemburské zahrady

Pája a pryšec (těch bylo všude plno)

jeden z kostelů

crêpes

v parku

park plný růží

Další den ráno jsem se vydal na lov keší. Vzal jsem to přes botanickou zahradu, u které jsem předpokládal, že bude přístupný jen kousek, ale bylo toho k vidění hodně. Taky tam hodně lidí běhalo, protože těch míst na běhání je v Paříži málo. Objevil jsem taky jeden zajímavý kostel, který se nakonec Páje líbíl ze všech nejvíc (pouštěli tam chorály) a taky byl asi nejstarší. Stavili jsme se tam cestou do Saint Chapelle, kam jsme si koupili lístek předem a málem jsme to nestihli kvůli policejní uzavírce. Ale stejně jsme nakonec čekali asi 40 minut ve frontě. Nakonec to bylo ale dobře, protože jsme měli slunce v kapli mírně z boku a mohla se tak rozehrát hra světel.

botanická zahrada - pravěký koutek

máky

rabata

starý kostel

Saint Chapelle

Takhle by toho moc neposekali, možná sousedovi nohy. :-D

Anebo "sousedovy" nohy. :)

V Louvre jsme trochu bloudili. Sice tam jsou trasy částečně značené, ale opravdu jen částečně a třeba Egypt, na který jsme hlavně šli, byl rozstrkaný na třech místech. Co mi ale vadilo víc je to, že chyběly anglické popisky. Ne všude, ale většinou ano. Přitom na ně bylo místa dost. K Moně Lise nebo Chammurapiho zákoníku jsem popisky nepotřeboval, ale k drobným užitným předmětům by se hodily. Tak jsem si vymýšlel popisky vlastní. :-)

druhý zprava je předek Lukáše Pavláska

francouzské Venuše

sochy z Indina Jonese

Chammurapiho zákoník

Starbucks

Mona Lisa

Poslední den před odletem jsem vzal Páju na hezká místa objevená den předem na keškách a odpoledne jsme se šli podívat na obchoďák Merci, protože už jsme měli "splněno" a všude bylo hodně lidí (byla sobota). Koupil jsem si tam jako suvenýr alespoň lžičku. Jinak stojí ten obchoďák za prd. :-D Cesta domů proběhla kromě dlouhého čekání na autobus na letiště hladce.

suvenýr

duhový přechod v "naší" čtvrti Marais