První odstavec bych mohl zkopírovat z minulého týdne. :-) Krk lepší, kolo jsem bušil a měl to být volnější týden kvůli středečnímu školení a páteční výuce. Navíc mě po minulém týdnu bolely nohy, tak jsem měl volno i v pondělí.
To jsem byl v sauně a na masáži nohou, jinak nic. Ani gumy. Prostě veget. V úterý jsem vyrazil na kolo s tím, že pojedu tak 40, max. 50 km. Ale bylo krásně a protože jsem věděl, že středa s pátkem budou zabité, pořád jsem to prodlužoval, až z toho bylo 87 km. No a volné to celé taky nebylo, protože jsem měl na řidítkách zase repráček. :-D Večer tahání gum. Kdyby se v Mělicích tahaly gumy a pak jelo kolo, mohl bych tam jet. :)
Ve středu jsem byl na školení o efektivní prezentaci. Bylo opravdu dobře udělané a bylo prostě znát, že i školitel jezdí na školení školitelů. Kde se školí školitel školitelů nevím. :-) Každý jsme si na závěr zkusili dvouminutovou prezentaci a po ní si navzájem sdělili postřehy. Taky jsem přišel na to, že krk mi může od klimatizace ofouknout i s límcem. A límec je prima i třeba když usnete na přednášce. Nepadá s ním totiž hlava. :-) Večer ještě gumy.
Na čtvrtek jsem si naplánoval zase delší kolo. Opět jsem si to naklikal v Garmin Connectu, ale tentokrát tak, abych byl v Bad Schandau co nejdříve. Aspoň jsem to tak plánoval. Dopadlo to ale tak, že sice byla cesta kratší než minule, ale byly to šotolinové a lesní cesty, kde jsem se bál defektu a ve finále to bylo možná i časově delší.
 |
tady to chtělo cyklokrosku |
Prima byl jeden kopec v lese, kdy se mi při každém záběru zvedlo přední kolo. No a taky jsem byl pořád schovaný v údolí, takže jsem viděl prdlačku. Až pak za Bad Schandau jsem viděl Konigstein a při stoupání do Marienthalu ještě kus Liliensteinu, ale nahoře jsem byl zase mezi stromy.
 |
Konigstein |
Cesta zpět vedla stejně jako minule přes Jetřichovice a Chřibskou do Varnsdorfu. Od 160. kilometru jsem měl občas takové lehké náběhy na křeče, ale rozjezdil jsem to. :-) Ve Varnsdorfu (170 km) jsem byl asi 50 minut před odjezdem vlaku, takže bych stihl zase pizzu. Ale lákalo mě pokořit 180 km a udělat si tak rekord a navíc cesta do Liberce kopírovala vlakovou trať, takže bych mohl kdykoliv naskočit a svézt se domů. Ale už jsem tak nějak tušil, že to dorazím domů. A taky že jo. Suma sumárum to bylo 215 km za 9 hodin s převýšením 2610 m. Celkem jsem snědl 8 musli tyčinek fit, jednu fidorku, jeden banán a vypil jsem tři malé Coca-Coly, dvě nealko piva, litr ionťáku a nějakou tu vodu na ředění koly. A druhý den jsem snědl všechno, co jsem doma našel. :-) Cestou domů jsem potkal vesmírnou loď Enterprise. :)
 |
Enterprise :) |
V pátek jsem jel lehce vytočil nohy na biku, potahal gumy a proběhl se naboso. Na sobotu jsem si zase nahrál do Garmina trasu běžkařského závodu Boboloppet, kterou zaznamenal
quassar. Objel jsem její větší část a jestli je nějaký závod, na který bych si netroufl, tak je to právě tenhle. I na tom kole (nemluvě o běžkách) jsem měl občas pocit, že ten, kdo plánoval trasu je docela sadista.
Ale zjistil jsem, že mi nevadí, když je v Jizerkách hodně lidí. Nejdřív jsem pokecal s pánem, co táhl Chariota (vozík za kolo na dítě), pak jsem si v jednom kopci povídal se skupinkou pražských bikerek, pak s dalším pánem v hospodě na Jizerce, kde jsem si dal oběd a pivko a nakonec jsem jel ze Smědavy nahoru na Knajpu zase s těmi Pražandami, takže ten nepříjemný kopec rychle utekl.
kousek od Smrku
výhled na Paličník
Černá Nisa
Na Jizerce byl zrovna Hvězdářský den (název nevím přesně), kde s kdokoliv mohl podívat na Slunce dalekohledem. Viděl jsem skvrny na Slunci a
protuberance. Bylo to moc zajímavé. Z Jizerky jsem vyrazil směr Smrk, ale na něj jsem nejel, jen se motal pod ním. Dalším cílem byla Smědava, na Knajpě jsem si dal nealko pivo a pak už klasika: Krásná Máří, Olivetská hora, Česná Nisa a po singltreku na Maliník.
No a na sobotu už jsem si řekl, že to musí být opravdu volně a žádný chrtění a že si tak poklidně dorazím tu pětistovku za týden. Volba padla na trasu, kde se mi stal ten úraz. Jedu jedu, většinou z kopce, takže na nízkých tepech s pěkných průměrem a pak zastavím na tyčku a čůrpauzu a co nevidím - blížící se balík. Tak jsem rychle nasedl, protože příležitost svézt se v balíku se neodmítá. :-) Jel jsem s nimi asi 6 km, ale pak přišel kopec. Z balíku odpadli další dva, ale ten první se pak zase docvakl a tak jsme zůstali vzadu dva. Kolega říkal, že jede volně. Já zalehl a snažil se je dojet. Ale marně. :) Pak jsme se začali střídat a jeli jsme spolu až skoro do Českého Dubu. Tam mi ujel v kopci a domů to bylo 22 km - takže tak akorát na vytočení nohou. Večer zase gumy.
Nevím, jestli je to těmi mraky nebo mnou, ale co jsem teď začal víc jezdit, tak se na mraky koukám hrozně rád. Je to takové povznášející. :) Celkově to byl povedený týden a tento už bude opravdu odpočinkovější. :)