Vánoce v Křečanech a POP pošesté

Na Vánoce v Křečanech jsme se moc těšili. Chatička už stojí, plynová kamna topí a po vypnutí sice vnitřek rychle chladne, ale vzali jsme si tam pořádné duchny a bylo nám dobře. Jen jsme se těšili na zasněženou romantiku a na našem pozemku bylo spíš bláto. Ale v lese bylo hezky bílo.

naše hacienda

obývák, ložnice, kuchyň a skladiště v jednom :)

vánoční Pája :)

příprava štědrovečerní večeře 

Zapomněli jsme si vzít talíře, tak jsme měli k dispozici jednu plastovou misku na granule pro Kesinu a jednu keramickou, co dostala Pája od kamarádky k Vánocům. Ale naštěstí jsem dostal od Ježíška knížku o řezbářství a talíř vyrobil. Pája takový nechtěla. :)

talíř :)

 

 

Abychom nenosili bláto dovnitř, napadlo Páju vyrobit si chodníček. Ona vymyslela, já vyráběl. Pája je zase autorem slušivých záclonek. :-)

chodníček

A mezi jídlem, lenošením a výrobou chodníčku jsme chodili na výlety. 24. jsme uklízeli hromady přivezených věcí a tak jsme šli jen na hodinu. Druhý den jsme jeli autem do Doubice a šli ze začátku jako minule, ale pak odbočili do údolí a byla to divočina. Příště asi raději zůstaneme na turistické značce. K autu jsme přišli celí mokří, ale v autě jsme se zahřáli.

Kesi v novém oblečku 

 u sv. Eustacha

Jelení rokle 

Pozor na jazyk! :-) 

Na druhý svátek vánoční jsme šli prozkoumat cestu od studánky do Brtníků. Na mapě je, ale ve skutečnosti neexistuje a tak jsme museli přelézat elektrické ohradníky. A celou cestu mrholilo. Ale vlastně se nám tam i přesto líbilo.

Po jednom výletě s Pájou jsem si řekl, že se zase vykoupu venku a využiju Páju jako fotografku. Voda byla docela studená, ale tohle zimu už si neměřím čas ani teplotu vody. Prostě tam vlezu a když cítím, že to je tak akorát, tak zase vylezu.

 rozcvička

koupel

zahřátí

Partyzánský oběh Prahy - akce, která má už několikaletou tradici a který jsem vynechal jen jednou (loni). Tentokrát moje účast závisela na předpovědi počasí. Přeci jen na koloběžce by se mi nechtělo jet v dešti rychlostí běžců. Ale předpověď počasí byla pozitivní a přestože trochu sprchlo, nijak to nevadilo.

Několikrát jsem se i proběhl - to když chtěl Bubo nebo Jana půjčit koloběžku. Jednou mi byla dokonce "ukradena" Bubem, který využil mé přestávky na malou potřebu. :-) Zajímavou terénní vložkou byla "zkratka" polem, kde jsem musel potupně tlačit. :) 

Trasa byla zkrácena na cca 60 km a tím se navýšil čas na hospodu a pivo, což hodnotím velmi kladně. Nemusel jsem se dívat na hodinky a i když jsem jel busem ve 21 hodin., v hospodě jsem s kamarády strávil dobré čtyři hodiny.

start

Děvín

Hvězda 

 

Mekáč nad Šárkou 

Běžím! S Ivetou a Pavlem 

 A s Péťou.

Jana jede.

 první terénní vložka

druhá terénní vložka

 v hospodě

30. 12. jsem si dal líný den (měl jsem svátek :) ) a na Silvestra jsem si naplánoval běh po keškách. Bylo nejhezčí počasí za posledních 14 dní a tak jsem toho využil a dal dvacku. Trochu mě bolela lýtka z POPu, ale při běhu ani ne.

běh polem - vzpomínka na POP 

u Rychnova 

sladká odměna na konci

No a jak na Nový Rok, tak po celý rok, tak Kačka z Rozběháme Liberec udělala událost protože to byl první společný běh po jejím zranění, musel jsem jít. Do toho kluci vymysleli otužovačku, takže jsem nakonec běžel pár km na start běhu, a po něm jsem musel různě kroužit, aby mi to vyšlo a nemusel jsem na otužovačku dlouho čekat.  Těsně před ní hodně pršelo, ale koupání jsme měli bez deště, takže docela klika. Nakonec to dalo i s během z koupačky 15 km.

Rozběháme Liberec - nečekaně velká účast

koupačka

Pauza a keříky

7. prosince se konala bezva otužovačka na chrastavském koupališti. Sešlo se nás šest a sedmá statečná byla Maruška, která zajišťovala občerstvení a dokumentaci. Byli jsme mix více i méně zkušených otužilců, ale všichni jsme to s přehledem zvládli. Perfektní zázemí s kamny bylo v restauraci u koupaliště.

před

po

 Po akci jsme s Vaškem běželi zpět do Liberce do Chrastavy jsme jeli autem) a tak to byl kompletní sportovní den. :-) A ještě dodatečný leták a otužilecký vtípek. :-)

Kesince jsme do Křečan pořídili moc pěkný pelech, ale chvíli hrozilo, že jí ho Pája zabere. Naštěstí se mi ji podařilo vylákat kusem salámu. :-D Další výlet z Křečan byl krátký, ale i tak moc hezký. Udělali jsme si malý okruh z Doubice. Pokaždé, když jsme v Křečanech, zkoumáme, jestli nám teče stružka. Tentokrát zase trochu tekla, tak jsme měli radost.

Pája v pelechu :)

Zlatým hřebem mého pobíhání se stala trasa z Hrádku nad Nisou do Frýdlantu z větší části po česko-polské hranici. Cílem byla hraniční série keší. Mělo pršet, ale nakonec jen trochu mrholilo a i na Výhledech bylo krásně vidět okolí. Jediným negativem tedy byly šílené kopce (převýšení 850 m na 29 km), čili pochoďák. Ale zase nikde nikdo a klídek. A ke konci už jsem chodil i po rovině. :-)

větrníky 

pustina 

Výhledy

rakytník 

pavouk a kudlanka v Heřmanicích 

A proč fotka rakytníku? Nechceme být otroky zahrady a pořád tam jezdit něco zalévat, a proto nebudeme nic pěstovat a co nepřežije samo, nemá tam místo. A plot chceme ideálně živý, který se bude muset minimálně stříhat. Tak jsme vybírali keře na živý plot a zalíbila se nám myšlenka keři zarostlé zahrady s mnoha zákoutími a už tam máme habr, svídu krvavou, dřín, dřišťál, klokoč, šípek, lísku, motýlí keř, vrbu jívu, řešetlák počistivý a černý bez. Většinu z nich máme jako "neprůhledný živý plot"(název balíčku) mezi námi a sousedy a zbytek různě po zahradě. Ještě by se nám líbil právě rakytník a další původní odolné keře. Navíc jsme zjistili, že některé keře nejsou samosprašné a že budeme muset doplnit portfolio o opylovače. :-) No a velká rána nakonec, pokud bude sucho a keře budou ještě mladé, stejně bude potřeba je zalít. Takže výpravy na koloběžce to jistí. :-)

No a ta pauza? Nechal jsem si vsadit implantát místo vytrženého zubu a měl jsem pár dní preventivně antibiotiotika, přes týden klidový režim a až v pátek jdu na stehy a uvidím, co dál. Tak jsme aspoň byli s Pájou na krátkém výletě na Sloní (Bílé) kameny, kam jsem ji chtěl už dlouho vzít.

 Sloní kameny

A ještě pár fotek mého zahrádkaření. :-) Keříky jsem proti srnkám sice oplotil hezky, ale nepočítal jsem s tíhou sněhu a proto na jednom místě pletivo nevydrželo. Už je to ale opravené. Jinak se to pletivo pěkně ohnulo dolů, takže se ke keříkům srnky nedostanou ani zeshora. A že tam těch srnek máme!