SK H.O.P. - Bukovina triatlon - Zase bedna v týmech :D

O tomto sprint triatlonu jsem se dozvěděl od s0cketky, se kterou jsem měl být v týmu ještě spolu Michalem Talíkem (ewerex z fóra Behej). Martina nakonec dala přednost šetření kolena a byla mi tedy alespoň zdrojem informací k závodu, protože propozice nejsou v některých bodech úplně jasně pochopitelné.

Na závod jsem jel s Martinem Rexou. Jeli jsme na kole, protože mělo být hezky a je to lehce přes 40 kilometrů. Cestou jsme si pěkně popovídali a protože jsem se s Martinem dlouho neviděl, už ta cesta tam stála za to. Martin navíc znal další dva přihlášené lidi, kteří chtějí jet v týmu a protože tým musí mít minimálně tři členy, přešli jsme s Michalem k nim a celkem nás bylo v týmu Sport Future šest. Pracovně jsem si název týmu změnil na No Future, aby to byl pořádný punk. :-) Měli jsme v týmu i jednu ženu, což byla velká výhoda, protože čas žen se přepočítával koeficientem 0,75 a Blanka byla celkově dvanáctá, z žen bezkonkurenčně první a po přepočtu byla první celkově Ale to jsem trochu předběhl událostem. :)

Cestou na místo prezentace jsme jeli kolem rybníka, kde se plavalo a vypadal docela pěkně (na to jaký bahňák to měl být). Na místě jsem byli mezi prvními, v klidu se odprezentovali a po chvíli přijeli Martinovi známí Honza s Blankou. Dohodli jsem se tedy na mém draftingu do jejich týmu :) a užívali si sluníčka a letní pohody. Výhoda těchto malých závodů je v tom, že se člověk nestresuje (to by musel přijet Majk a ten je teď po porodu :-D) a i když se v závodě snaží, o nic nejde. Po chvíli se ke mně přihlásil Michal Talík, tak jsem mu řekl, že Martina nepřijede a že může být s námi v týmu.

V půl jedenácté měla být rozprava a po ní přesun na dva kilometry vzdálený start plavání. Ale protože se tam většina závodníků přesunula dříve, rozprava byla až u vody a o něco se tak posunul start. Hlavní, co si pamatuju z rozpravy je to, že ač nás to bude svádět, nemáme chodit po dně, abychom nekalili vodu ostatním. V první depu byla kola položená jen tak na trávě a u nich věci. Dal jsem si své mezi kola skupinky borců, co se dušovali, že plavou hrozně pomalu (ale jak jsem zjistil po pár kilometrech kola, tak asi umí rychle chodit po dně :) a doufal, že nedojde k nějaké újmě. Před startem jsem se šel rozplavat a voda oproti očekávání na základě zvěstí nebyl ani moc studená. Hodně hrubým odhadem tak asi 19°C. Po pár tempech mi bylo příjemně, protáhl jsem se a těšil se na start. Ale jedna závodnice si zapomněla čip někde u prezence a tak jsme 15 minut čekali a klepali kosu. Nejdřív na suchu, pak ve vodě.

Bylo to přesně tak, jak psala Martina loni. Bylo jedno, jak byl kdo daleko od břehu v okamžiku startu. Prostě se začalo plavat. Tak jsem si před startem taky trochu poodešel od břehu, abych se vyhnul bitce. Prvních asi 100 metrů jsem musel pár lidí předplavat, ale pak už bylo místa dost. Za druhou bojkou byla už ta avízovaná mělká voda, místy i do půlky lýtek a relativně tvrdé bahno. Tam nešlo nechodit. Chodila se v každém kole skoro čtvrtina trasy (mezi dvěmi bojkami). Po tomto úseku se zase normálně plavalo až do druhého kola, kde se to opakovalo s tím, že se začalo chodit ještě dříve. Dokonce jsem zkusil taktiku šipka - na nohy - šipka a stehny jsem drhl o bahno. Napil jsem se taky dost, takže letos do lázní Kundratic na bahenní koupele nemusím. :-) Výlez byl po betonových schodech a hrana byla označena balónkem, tak se snad nikdo nezranil. Kolo jsem našel hnedka, přilbu, brýle, tretry, párkrát si loknout připravené Coca-Coly s vodou a hurá na kolo.

konec plavání

Napálil jsem to, jako by trať kola měřila pět kilometrů a ne 20 a stejně mě po asi 500m předjela dvojice trek-silnice a protože jsem to nečekal, nestihl jsem se za ně zařadit. Pod první stoupání jsem jel sám. Ve stoupání mě pár lidí předjelo, ale tam zase nebyla na hákování síla a tak jsem se chytil až nahoře na kopci žlutého silničního kola. S tím jsem se svezl až na hlavní silnici do Mimoně. Následoval dlouhý sjezd, kde můj jezdec svěsil nohy a já musel občas notně přišlápnout, aby mi neujel. Jo asi bych měl napsat :), že jsem to jel na celopéru, protože v propozicích psali, že trať obsahuje jeden terénní úsek a doporučuje se crossové kolo.

začátek kola

Nakonec mi ujel na rovince a pak byl stejně kopec a tam by mě utrhl tak jako tak. Někde v tom kopci mě předjela Blanka (na silničce) a za holkou se jede dobře, tak jsem jí chvilku vlál za zadním kolem. Po chvíli ale nohy kapitulovaly a jel jsem kašpara. Moje místo za Blankou zaujal jiný závodník. Holt namakaná pěkná holka na silničce je tomto závodě žádaný artikl. :-D Pak mě dojela skupinka asi 4 závodníků, se kterými jsme se dlouho přetahovali. Nejdřív předjeli oni mě, tak jsem se za ně pověsil. Potom ale jeli nějak pomalu, tak jsem je zase předjel. To se zase pověsili oni na mě. To už byli všechno jezdci na bajcích a myslím jeden cross. Dojeli jsme i mého žlutého silničáře z prvního kopce a pak přišla teréní pasáž. Nebylo to nic extrémního, ale závod je závod a byl jsem rád, že jsem nevzal silničku. U krajnice dva lidi opravovali defekt a my to valili cestou necestou. Já odemkl tlumič a prasil to kalužemi v prostředku, takže jestli jel někdo za mnou, bude smývat bahno ještě týden. :) Občas jsem vyrazil bojový pokřik a trochu zrychlil - to si asi museli ti za mnou něco myslet. :-) Ve sjezdu v serpentinách mě dva lidi předjeli, ale do cílové dvoukilometrové rovinky jsme vjížděli ve čtyřech. Tahali jsme nejdřív dva, pak jsme střídali tři. Snažil jsem se trochu vytočit nohy před během, ale občas nám ten první zkusil cuknout a tak to moc nešlo.

konec kola

V depou jsem zaslechl, jak se jeden pořadatel ptá druhého: "To je první destítka, ne?". To mě potěšilo. Opřel jsem kolo, shodil tretry a přilbu, nazul boty a vyrazil. Občerstovačku jsem schválně minul a pak přijal kousek banánu od spoluběžce. Běh byl pětikilometrový. První kilák rovinka, kde jsem se snažil seběhnout závodníka, se kterým jsme se naháněli i na kole. Pak ale následoval prudký kopec (64 výškových metrů na 704 m), kde většina závodníků včetně mě běžela jen k fotografům a pak přešla do chůze. Dalo by se to vyběhnout, ale jít bylo efektivnější. Když se blížil vrchol kopce, přešel jsem zase do běhu a během chvilky předběhl závodníka, který kopec vyletěl, ale v cíli mi řekl, že to přepálil a pak to nestálo za nic. Po tom prvním kopci už byla trať jen z kopce a po rovině. Seběhů se nebojím, tak jsem předběhl po chvíli dalšího a pak běžel docela dlouho sám. Tam mi jeden pořadatel zahlásil, že jsem dvanáctý.

kopec na běhu

Daleko před sebou jsem viděl závodnici, ale nevěděl jsem přesně, kdo to je. Říkal jsem si, že asi Blanka. Pomaličku jsem se k ní blížil a předběhl ji až kilometr a půl před cílem. Kus za ní jsem předběhl ještě jednoho mlaďase a pak už přede mnou byla jen dvojice mladíků. Ty bych asi doběhl, kdyby byl závod delší tak o kilák a půl. Ale takhle jsem se k nim jen přiblížil, trochu je postrašil ("Zaberte, nebo vás seběhnu!") a to bylo všechno. Trochu zrychlili, ale bylo vidět, že už taky mají dost. :-)

V cíli už byl od nás s týmu Honza (6.) a Martin (1.). Já byl desátý a za mnou doběhl mlaďas a pak jako první žena Blanka. Čtyři minuty po mně ještě Tomáš - taky od nás a po chvíli Michal. Mimochodem, byl to Michalův první triatlon a přestože doběhl na konci startovního pole (což není napoprvé žádná ostuda), tak si to očividně užil (chvíli v cíli bezhybně ležel a poléval se vodou :D) a určitě to nebyl jeho poslední závod.

 

v cíli

Než doběhli další závodníci, šli jsme se maličko vyklusat, dali pivko a Kofolu. (byly dvě stravenky na pivo nebo Kofolu a jedna na guláš). Pobalili, čekali na vyhlášení a kecali. Všichni jsme byli spokojení s výsledky a panovala tak bezva nálada.

Každý závodník dostal krásný diplom a po vyhlášení jsme si říkali, že ještě štěstí, že Honza s Blankou přijeli autem, jinak bychom to nepobrali. Pohár a igelitka pro první ženu, pohár, piva a igelitka pro prvního muže a 5 flašek vína za první tým. No měli jsme tam slušnou hromadu. :-) Martin byl spokojený, že tak pěkně pokřtil nového bika a když byl na bedně, tak se z hloučku mlaďasů ozvalo: "Ty vole, on to je na horáku a vyhrál" a "Takhle hubenej jsem taky a nevyhrál jsem. " :-))

 

náš tým (Michal fotí)

a všichni

Domů jsme jeli taky na kole. Ze začátku dobrý, ale ve stoupání na Rašovku jsem chytil hlaďák a žízňák a tak jsem dal aspoň kokosovou Corny a těšil se na Rašovku, že si tam dám nealko pivko. Tam byla bohužel svatba, takže nic, ale čekal nás už jen sjezd do Liberce. Doma jsem stáhl dala, najedl se, dal sprchu a v 18:30 už jsem spal. Probudil jsem se až v šest ráno. :)

 

Zhodnocení závodu: Značení perfektní, atmosféra skvělá, občerstvení v průběhu i po bezvadné, měření čipy, pořadatelé sympaťáci. Po dokončení možnost sprchy na kilometr vzdáleném koupališti. Dvě stravenky na pití, jedna na guláš, diplomy pro všechny.

Mám velkou radost z první desítky. Ale fakt jsem si to bláto na něm užil. :)  Bylo to krásné, bylo to silné, pojedu zase. :-)

Výsledky
Záznam kola a běhu.