Víkendové drama se šťastným koncem

Začalo to nevinně. V pátek jsem se opět s Kesinou vydal na výlet a protože jsem tam měl nějaké keškovací resty, tak opět do okolí Svojkova. Jdeme, kocháme se lesem, hledáme a v tom Kesi nikde. 

ještě pohoda 

Tak volám, pískám (má pískací obojek na dálkové ovládánáí), ale nic. Kousek jsem popošel s tím, že mě doběhne jako obvykle, ale nic. Zase jsem se tedy vrátil a čekal. Volal jsem Páje a ta mi potvrdila, že bych neměl nikam chodit. Takže čekám hodinu, dvě, tři, čtyři a nic. Mezitím jsem si udělal pro zahřátí oheň, zásobu dříví a čekal na Páju, která mě měla s taťkou vystřídat. I přestože jsem jim poslal své souřadnice, po půl hodině marného hledání a volání jsem jim musel jít naproti, protože si Kesi pro útěk vybrala pěkně schované místo. Na brigádu jsem přijel pozdě, ale nedalo se nic dělat. Hned po ní, kolem osmé jsem mazal domů pro stan a zpátky do Svojkova. Sice jsme moc nevěřili, že se ještě vrátí na o samé místo, ale co kdyby náhodou. Mezitím jsme se v rámci možností snažili obvolat městskou policii v okolních obcích, útulky a zadali ztracence na stránky Psího detektiva, Pesweb a na Facebook. Pomohlo nám radou i skutkem hodně lidí z našeho okolí. 

lesní kemp

Ráno pořád nic, tak jsme jeli zpět do Liberce s tím, že uděláme letáky a v neděli je pojedeme dát do okolních obcí. Sice jsme četli příběhy psů, kteří byli za den desítky kilometrů daleko, ale nějak jsme začít museli. Taky nám volala paní z Velkého Grunova, že psa Kesi podobného viděla a že mířil na Pertoltice (směr Mimoň). A večer pobíhal nějaký pes po Novém Boru, ale to byl knírač. Ale stejně jsme raději rozšířili oblast pro umístění letáků.

Když jsme se v neděli ráno blížili do Mimoně, kde jsme chtěli s letáky začít, volala nám paní, že si máme zavolat pánovi, co má na starosti sběrný dvůr ve Cvikově a má tam dočasné kotce pro případ, že se najde pes o víkendu. Městská policie je totiž do útulku v Dobranově vozí jen ve všední dny. Podle popisu to byla ona, ale nechtěli jsme se moc těšit a pak být zklamaní. Po asi 15 minutách jsme byli ve Cvikově, pán už tam čekal a byla to ona. :-) No radosti kopec. :-) Tak jsme obvolali nejbližší a lidi, co nám hodně pomohli a zbytek jsme nechali na doma.

Kesi měla granule, ale asi jí dali málo vody, tak měla žízeň a hned jsme jeli do Sloupu k rybníku. Tam se napila a vycachtala a my si řekli, že pojedeme sebrat deku, kterou jsme nechali na "místě činu" a trochu to tam poklidit. A rovnou na krátký výlet, protože bylo pěkné počasí. Cestou jsme potkali kamarády, kteří jeli do Svojkova na kešky s tím, že na Kesi třeba někde narazí a tak jsme pokračovali společně.

Pája s blbkou

Ohniště z kamenů jsem rozebral, nasbírané dříví rozházel a nikdo by nepoznal, že jsme tam stanovali. Kesi snědla kus tlačenky a párek, který jsme jí tam nechali připíchnutý na smrčku. Pokračovali jsme dál po trase, kterou jsem v pátek opustil. Po nalezení prvního pokladu se od nás kamarádi odpojili a my pokračovali ve třech dále. Počasí se rychle zkazilo, ale to nám ani moc nevadilo. Nakonec jsme to zapíchli u Samuelovy jeskyně a od ní to vzali nejkratší cestou lesem k autu.

uklizeno

Tisý vrch 

cesta ke keši 

poklad 

výhledy 

stále na vodítku 

výhled na Nový Bor

a skalní hrad Sloup

 Samuelova jeskyně

Samozřejmě jsme přemýšleli, jak se podobným situacím do budoucna vyhnout. Pročítali diskuze, porovnávali a nakonec pořídili toto.

GPS tracker zn. Tractive 

Tracker samotný stojí 1700,- k tomu je zapotřebí ještě "paušál" v ceně cca 100,- na měsíc (podle toho, na jak dlouho platíte předem) a pokud máte chytrý mobil s datovým připojením, víc výdajů není. Funguje to skvěle. Ve webové aplikaci nebo na mobilu (android nebo IOS) vidíte historii psa, která se zaznamenává pravidelně podle jeho rychlosti. To ale není ještě to hlavní. Hlavní funkcí je možnost živého sledování, kdy tlačítkem LIVE aktivujete pomocí vestavěné SIM karty v obojku přijímač GPS a vidíte pohyb psa téměř krok za krokem. Zkoušeli jsme to zatím na sídlišti a pár minut to trvá, ale nakonec se chytne a ukazuje přesně. LIVE režim trvá 10 minut a pak se kvůli úspoře baterie v obojku vypne. Můžete ho ale zase zapnout. Také jde na dálku zapnout světlo a/nebo pípání obojku. Světlo svítí při živém sledování automaticky. Dále si je možné na mapě zobrazit/skrýt kompas, vlastní polohu, rychlost psa, nadmořskou výšku, přesnost GPS atp.

Tracker umí taky "elektronický plot", tj. je možné si nastavit zónu, po jejímž opuštění vás aplikace informuje. To asi moc nevyužijeme, ale může se to hodit. Co je dobré, je sdílení polohy, takže komukoliv z rodiny, kdo Kesi chodí venčit, můžeme umožnit její sledování (mobil i web). Sice bez editace vlastností psa a tak, ale to bohatě stačí. Výdrž by měla být taky dobrá a je to vodotěsné. Takže to snad byl poslední útěk. :-)

kus večerního venčení 

ráno - Pája venčí a já ležím v posteli. :-D

Svojkov

Počasí je na prda tak je koloběžka chuděra u ledu. Profituje z toho Kesina, která se mnou absolvuje keškovací výlety. V úterý jsem se vydal na minivýlet na tanvaldský Špičák. Je tam totiž jedna keš, která mi chyběla do matrixu. Matrix je tabulka všech kombinací obtížnosti a terénu nalezených keší. Tak teď ještě tři, ale je to pěkná fuška.

matrix

pod Špičákem

V pátek jsme s Pájou zamířili do okolí Svojkova, kde mělo být lepší počasí než v Liberci a Českém Ráji. Počasí vyšlo krásně. Navštívili jsme Dědovy kameny, Modlivý důl, vrch Slavíček a další nepojmenovaná místa, kde byla spousta skal. A nakonec jsem Páje koupil kremrole. :)

všude zeleň 

krásné výhledy 

skalní místnosti

vrch Slavíček 

skalní okna 

A zase místnůstka. :)

V sobotu jsme hodně uklízeli a byli jen na krátké procházce na Prosečském hřebeni. A v neděli byla Pája v práci. Já a Kesi jsme vyrazili zase do Svojkova pro pár zapomenutých keší. Keškování se sice moc nedařilo, ale i tak tam bylo krásně. Chvíli slunečno, chvíli kroupy a tak pořád dokola. :-)

skalní schody

skalní kostel 

hraboš kropenatý :)

Bílá paní

výhledy

malý ohýnek na místě už založeného ohniště

U auta jsem zjistil, že máme pořád spoustu času, tak jsme se přesunuli ke Cvikovu a udělali ještě malý výlet v okolí křížové cesty. Tam se počasí střídalo ještě rychleji. Bundu jsem ale nechal v autě a vzal si památeční vestu. Památeční proto, že ji mám ze svého prvního polovičního ironmana. Ta zelená barva není úplně do přírody, ale vesta je moc pohodlná.

 křížová cesta

 skalky u Cvikova

Už se to zase žene.

Test "dospělých" koloběžek

Citelně se ochladilo a počasí stálo tento týden za prd. Ale podařilo se mi jednou vyběhnout a ani jsem nezmokl. :-) A aby to nebyla taková nuda, dal jsem si stovky na stadionu. Běžel jsem maximálním úsilím a pak vždy 300 m vyklusával. Rozklus a výklus na grafu není. A ne, žádný návrat k běhu nechystám, jen mi to takhle přišlo zábavnější, než běhat po lese a koukat, kolik už mám natočeno a kdy to můžu otočit domů. :-)

grafík

V pátek taky pršelo, tak jsem vymyslel, že půjdeme s Kesinou hledat kešky. Kousek za Rychnovem je taková pěkná lesní série o 12 keších, tak akorát na procházku za deště. Mělo to něco do sebe. Všude zeleno, potůčky a nebylo dusno, jako pak v sobotu. Kešky jsme našli všechny, Kesi prohnala srnky a tak jsme byli oba spokojení.

zase houba 

Kesi ve svém živlu.

a v mlze

my dva 

50 odstínů zelené

údolí s potokem

smraďoch :-D

Na sobotu jsem si domluvil testování Kickbiku Cruise Max se zahnutými řidítky. Tato řidítka jsou netradiční v tom, že jsou opravdu hodně zahnutá a prý moc pohodlná. Na můj vkus jsou ale až moc dlouhá a při sportovnější jízdě mi úplně nesedí. Navíc je s nimi řízení živější, což je nevýhoda při řízení jednou rukou. Ale pomalá kochací jízda a la paní radová je s nimi úžasná. Naštěstí existují řidítka tvarem mezi těmito a klasickými rovnými a ta budou ta pravá. Rovná řidítka měl i Morxes Sport SL, který tam byl taky na půjčení a majitel mě nechal chvíli projet. Ten přechod z extrémně zahnutých na úplně rovná byl ale celkem nepříjemný. Jinak jelo Morče (Morxes) jako z praku.

S trochu nepřesnosti by se dalo říci, že tohle jsou dvě koloběžky, mezi kterými jsem se rozhodoval. Jen místo koloběžky Morxes Sport s 28" kolem mám v merku model Cavia s 26" koĺem. Ta úplně velká kola sice o něco lépe jedou, ale menší kolo dělá koloběžku zase obratnější a koloběžky s velkými předními koly se mi tak nelíbí. Kickbike je koncipován jako Cruiser, takže má tomu odpovídající pneumatiky a sice by se dal přezout, ale byl by to další výdaj. Nová Morčata mají přípravu na dva košíky a je to český výrobek. Na Kickbiku se mi moc líbí ten ladný tvar, na Morčatech zase možnost cokoliv přichytit na rám. A pak jsou tu "drobnosti" jako je nošení (obě koloběžky se drží za "krk" výborně) nebo zamykání. Kickbike zamknete, zloděj sundá kolo, vyvlékne zámek, nandá kolo a máte po koloběžce. Ale zase má dvě možné polohy zadního kola. Ta nižší zvedne rám vzadu i trochu vepředu a máte vyšší světlou výšku. Ale musí se seřídit i brzdy. Jo koloběžky jsou věda. :-D Kdo by se chtěl projet, najde si kontakt na poslední fotce. :-)

Kickbike Cruise Max

Jako pán. :-)

Kickbike a Morče 

Po testování koloběžek jsem zamířil na Vranovský hřeben. Nejdřív na jednu a pak i na druhou stranu - tu se Suchými skálami. Ty jsem dosud znal jen z dálky. Po sobotě musím říct, že pro mě jako nehorolezce jsou z dálky lepší. Když jsem byl u nich, našel jsem vždycky pěknou pěšinku, která ale končila na kraji srázu nebo u žebříku a musel jsem se vracet. Po opuštění Vranovského hřebenu jsem to stočil na Vrát a Železný Brod, odkud jsem jel vlakem domů. Výlet to nebyl dlouhý, ale nějak špatně jsem se oblékl a buď mi byla zima nebo vedro.

strašidlo u keše 

nad Malou Skálou

horolezec :-)

Suché skály

iThinkBeer

Vrátské panoráma