Kokořínsko a Jizerky

Prodloužený víkend byl věnován výletům v Lužických horách a Kokořínsku. Ale v pátek jsem ještě stihl vyrazit na koloběžce na dlouhou sérii keší. Ne, že by to byla nějaká extra zábava každých 200 metrů zastavovat, ale potřeboval jsem nahnat hodně keší, abych mohl rozdávat "mašle". Mašle jsou taková odměna pro majitele kešky. Když se vám keš líbí, dáte jí mašli. No a protože většinou navštěvuji kešky, které pěkné jsou a mašle na rozdávání získám v poměru jedna mašle za 10 ulovených kešek, logicky jsem jich měl pořád málo. Proto tento "těžicí" výlet. Ne, že by ta krajina byla úplně ošklivá, ale vlastně byla. :-D Všude kolem řepka a jediným světlým bodem byl výhled na Bezděz a přestávky na svačinu. Takhle nějak to vypadalo. 124 keší za 46 km.

keškomaraton

 první svačina v obci Tajná

tužka v zubech byla nejefektivnější uložení 

zátiší :) 

Bezděz 

za půlkou 

Někdy to šlo až ke keši.

V sobotu jsme jeli s Pájou na výlet do Lužických hor, konkrétně do okolí přehrady Naděje. V neděli pak do kempu Boreček kousek od Hradčan (u Mimoně), kde jsme přespali a udělali si dva bezva výlety. První byl podél rybníků a pak na Malou Bukovou a druhý byl jen takový krátký, protože se hodně oteplilo a nějak nám to už třetí den nešlapalo.

Lužky

Milštejn 

siluety u Naděje

Křížová skála

Hradčany

jako prd

Držník

Bezděz

zkameněliny

Večer jsme postavili stan a já si poprvé vyzkoušel spaní v hamace. Říkal jsem si, že když se mi v ní bude spát dobře, nebudu s sebou někdy na vandry vozit stan. Jenže dobře se mi nespalo. :-) Klouzal jsem dolů, na boku se spát nedalo (bolela mě záda), vleže na zádech mi hamaka svírala ramena a celkově to bylo na prd. Na odpočinek nebo čtení knížky je to bezva, ale na spaní jen prvních pár desítek minut. Samozřejmě existují větší hamaky, než tahle malá z Decathlonu. Taky jsou rozpěrky, aby hamaka nesvírala, kapsičky pod hamaku a dalších milion ptákovin. Prostě mi přijde mnohem lepší malý stan nebo jen pončo, kde si dám věci vedle sebe a po noční výpravě na toaletu se nemusím zase půl hodiny štelovat. Mohl jsem jít k Páje do stanu, ale statečně jsem vydržel do rána. Ale moc jsem toho nenaspal.

Takhle to vypadá pěkně.

Večer jsme řádili u ohýnku, ale neměli jsme nic na pečení. Ještě, že je tam stánek s bramboráčky a pivem. Ale mají tam nějakou divnou vodu, tak nám oběma bylo v noci divně. Bylo to opravdu tou vodou! :) Protože mi byla v noci zima a špatně se mi spalo, tak jsem v běhání kolem ohně pokračoval i ráno od cca pěti hodin.

umělecké foto :-) 

Pája pyromaní :-) 

na výletě

V úterý měla Pája zkoušku s muzikanty a tak jsem se byl proběhnout v Jizerkách. Dobré je, že už to není "Kdy mě zase chytnou křeče?", ale "Je to 20 km, takže jen 4x 5 km." :-D Přeplněným autobusem jsem se vyvezl do Bedřichova a pak běžel na Novou Louku, Hřebínek (tam byla strašně dlouhá fronta, protože si všichni přede mnou dávali deset polívek a dvacet párků v rohlíku), Holubník, vodopád Černého potoka a do Hejnic na vlak. Ani nebylo velké vedro, bylo to tak akorát. Sebou jsem měl rýži s grankem a běželo se mi na tohle palivo celkem dobře. Pod vodopádem Černého potoka jsem se vykoupal, abych nesmrděl do vlaku a když jsem si oblékal triko, zahlédl jsem blížící se turisty. Koupačka byla skvělá, voda byla krásně studená.

 Nová Louka

Hřebínek  

Tabulka tří přátel 

 a pohled od ní

Holubník

svačina 

 Kozí stezka (oficiální název)

vodopád Černého potoka 

Bylo z toho skoro 22 km a nohy ke konci už bolely, ale to asi hodně ze seběhů. Končil jsem totiž o dost níž, než jsem začínal. Z Hejnic mi za cca 40 minut jel vlak a tak jsem ještě zhltl malé křupky.

Je tu léto. :-)

Začínám se loupat po rychlém opálení na kolobkovandru a už chystám další. Ale běhat nezapomínám. Sice z toho někdy nejsou fotky (i když zrovna včera s Birellem by mi to určitě slušelo :)), ale hlavní je něco naběhat do dne D. Po návratu ze srazu Morčat jsme si s ještě stihli s Pájou vyjít na pivko na Libereckou výšinu a cestou si zablbnout u vody. Cestou zpět jsme napnuli hamaky a četli si.

naše přehrada :-) 

Najdi smraďocha. :-D

Na pátek jsem naplánoval keškoběh po okolí Hejnic, protože už tam dlouho koukám na jedno pěkné místo - "Na Chatkách" a to podhůří Jizerek je moc pěkné, takhle na jaře tuplem. Jsem rád, že už máme v Liberci Rekola, protože na krátké cesty na nádraží je to skvělá věc. Z Hejnic jsem si udělal malé kolečko na úpatí Ořešníku a pak to vzal směrem na starou poutní cestu, pořád po rovince, až do Raspenavy na vlak.

Hejnice 

bučiny 

na keš v plné polní :-) 

příprava na čarodějnice 

fotka pro kamarády, co rádi počítají koně 

"Na Chatkách", někdy špatně "Na Hrátkách" (špatně přeloženo do němčiny a zpět) je moc pěkná vyhlídka, na které jsou Hejnice jako na dlani. Ani na ni není prudké stoupání. Dříve tam stávala turistická hospoda, ale teď už je tam jen její fotka na informační tabuli.

 stoupání na Chatky

Na Chatkách 

 po modré z Hejnic

Posledním zastavením byl Jelení skok a od něj už jsem to vzal rovnou do Raspenavy. Nohy mě zase bolely, tak jsem jel z nádraží do centra na Jarinovi. :) V naší hospůdce cca 100 m od domu jsem si dal pivko, doma se najedl a šal spát. :-)

 Jelení skok

Kam na ta jména chodí?

O víkendu jsem konečně přezul auto na letní kola, posekal zahradu a vyrazil za Pájou do Frýdlantu. Tam byla tradičně pohodička a jen v neděli ráno jsem si objel kousek okolí na Mastrovi. Bylo teplo, ale po ránu to ještě tolik nepálilo.

u keše

Na čarodějnice jsme byli v Lidových sadech jako asi půlka Liberce. Ale i tak jsme našli pěkné místo, něco opekli, pivo vypili, Pája si zase pěkně zapyromanila a šli jsme domů. Ještě, že to pivo existuje. :-)

V úterý jsem podnikl první letošní výlet do Jizerek. Po sněhu už nebyla ani památka, ale je pravda, že jsem to vzal jsem po kraji kolem Černé Nisy a pak sjel dolů do Oldřichova. Nicméně výlet to byl bezvadný, hlavně bezmála osmikilometrový sjezd z Bílé kuchyně. Jet opačně bych to tedy nechtěl.

Včera večer jsem si dal "tempový" běh kolem liberecké přehrady. Plánoval jsem to po těch Jizerkách volně, ale běželo se mi dobře a tak jsem průměrné tempo cca 5:13 po jednom kilometr stáhl na 4:59 a držel to 6 km. Pak jsem zvolnil, ale po chvíli se mi zase běželo dobře, tak jsem zase přidal a vydržel do desátého kilometru. Pak jsem už jen klusal. Jednou jsem si namočil hlavu v přehradě a mezi posledními čtyřmi koly jsem si třikrát hodně lokl Birella. :-)