Týden 23. - 29. 4. - Štěstí v neštěstí

Jak už víte z předchozího příspěvku, někdo se prostě nepoučí a pořád padá. Padací týden začal normálně, tedy plaváním. Po týdnu s třídenní virózou nebyla v rukou síla (už se zase začínám přiklánět k názoru, že i síla je při plavání potřeba, ale nesmí se to přehánět) a první kilometr s piškotem byl za slušných 18:36, ale druhý bez něj za tragických 20:01. Do vedlejší dráhy skákali školáci a dělali vlny, ale stejně to bylo spíš slabýma rukama.

V úterý ráno dvoustovky a stovky a lepší to nebylo, spíš naopak. Stovky jsem musel místo na dvou minutách dát na 2:10, protože na dvou by to nebylo, ani kdybych plaval bez přestávky. Odpoledne 60km na kole a v tom 2x 10km svižně. Přestože jsem měl opět jisté pochyby o zařazení úseků dva dny po závodě, odjel jsem to, protože trenér a maminka mají vždycky pravdu. :-) Ale aby se vlk nažral a koza zůstala celá, zvolil jsem trasu z mírného kopce a nakonec to bylo i po větru a tak byl první úsek průměrnou rychlostí 36km/h místo plánovaných 33km/h. Ale zpět to byl porod. Průměr 27km/h a tepy vyšší, ale hlavně mě bolely nohy z nedělního závodu.

Ve středu jsem odběhl jen 12-ti kilometrový klus a plavání přesunul na čtvrtek, aby se ruce stihly zotavit (po dlouhé době mě bolela ramena). A odpoledne jsem tak měl čas na svého rudého oře :) a jel ho protáhnout oblíbenou trasou Vendelín Cupu. Přitom jsem prozkoumal dvě odbočky, z nichž jedna vypadá slibně. Sníh už ustupuje a tak byl vidět jen místy ve stínu v lese, ale cesta byla čistá.

Sbohem sněhu. :-)

Ve čtvrtek ráno přesunuté plavání s motivem 6x 400. Trochu jsem vadnul, ale už se mi plavalo o něco lépe (7:45, 7:50, 7:52, 7:57, 7:56, 8:02). No a odpoledne přišlo to osudné kolo. I přes kaskadérské vystoupení to bylo z tréninkového hlediska dobré, protože jsme najeli kolem 116 kilometrů a dubnová kilometráž tak nebude tolik ostudná. :-)

V pátek jsem radši nic nedělal. :-). Jen jsme s taťkou zkoušeli rovnat sedlo. Vypadalo to nadějně, ale po upnutí do sedlovky se to zase vrátilo. V sobotu jsem vzal sedlovku sebou a je to skoro úplně rovně. Ale stejně kupuju sedlo od Jirky Večerky, protože kdyby tohle nevydrželo nebo i to malé pokřivení vadilo, jsem v loji.

V sobotu jsem se jel podívat do Jablonce n. N. na závod, který jsem plánoval běžet, ale nakonec jsem jen fandil a fotil. Jel jsem na bajku a celou cestu s otevřeným tlumičem, abych měl všechno pěkně odtlumené a nic mě nebolelo. Na startu jsem potkal hromadu známých a nakonec jsem ani nelitoval toho, že nemůžu běžet. Rozhodně to nebyla placka, jak se někde mluvilo. V každém kole (celkem 3) byly dva kopce. Navíc dost foukalo a bylo velmi teplo. Ne, že by to u desítky byl nějaký zásadní problém, ale na osobák by to nebylo ani náhodou.

Ani nevím, proč mě tahle fotka tak zaujala. :)

A tohle je veselá běžkyně z Klubu letmých houbařů z Krče.

Po závodě jsem potkal Markétu, se kterou jsem jel do a z Pardubic a tak jsme zašli na pivko a langoše. Kupodivu jsem měl takový hlad, že jsem langoše snědl dva. Asi mi vyhládlo při pohledu na běžce. :) Později se k nám přidal její bratr a tak jsme kecali o všem možném, dokud jsem nevstřebal pivo, abych si zase někde nerozbil hubu. :) Doprovodili mě k areálu Břízky a od něj jsem to vzal nejprudší cestou do Jizerek. Neměl jsem pevný plán, jen jsem chtěl měnší oklikou směřovat k domovu. Dojel jsem na rozhlednu Bramberk a pak na Slovanku. Tam jsem tedy musel velký kus tlačit, ale to je ten pravý biking. :) Bramberk je moc pěkná rozhledna, ale Slovanka se mi nelíbí. Ale zase je to nejstarší železná rozhledna u nás (1887), takže si zveřejnění zaslouží. :-)

Bramberk

Slovanka

Ze Slovanky jsem to vzal do Hrabětic a pak podél přehrady Josefův Důl nahoru směrem na Kristiánov, ale tam už byl sníh. Tlačilo se docela dlouho, ale nahoře pak byl zase čistý asfalt. Asi 10 metrů. :-D Takže zase tlačení a po cca 500 metrech se už dalo opravdu jet. Takových optimistů nás tam bylo víc, cestou od přehrady na rozcestí pod Kristiánovem jsem jich potkal asi 30. Večer jsem ještě zkusil tahat gumy a šlo to bez bolesti.

optimisti v Jizerkách :)

V neděli ráno jsem se vydal dobývat Ještěd. Stejně jako před třemi lety, i tentokrát jsem chození nahoru a dolů pod lany vyhodnotil jako nevýživnější možnou náhradu běhu, který zatím není možný. Ono to totiž v klidu nebolí vůbec, ale jakmile blbě pohnu hlavou nebo levou rukou, nebo když vleže na pravém boku chci zvednout hlavu, tak to zabolí někde nad lopatkou (asi úpon trapézového svalu). To samé i při poskočení (simulace běhu).

V plánu jsem měl vyjít a sejít to 3x. Nakonec to bylo 4x a kdyby nebyl tak náročný sestup, vyjdu to ještě víckrát. Při sestupu před posledním výstupem jsem si vzpomněl, že jsem někde četl, že když z prudkého kopce poběžím, bude to stehna namáhat méně, protože nemusí nohu zastavit do úplného klidu. Zkusil jsem tedy pidikrůčky běžet a bylo to opravdu lepší.

v reálu je to prudší :)

První úsek cesty byl pokaždé stejný, ale pak se dalo jít buď zleva nebo dál přímo pod lany. Třikrát jsem šel zleva a jednou pod lany, protože tam se to více sypalo a bylo větší riziko uklouznutí. Navíc se tam cesta ztrácí mezi kameny a ta vlevo je mi prostě mnohem sympatičtejší. Dolů jsem chodil také po ní, jen jednou jsem šel okolo po silnici, aby si nohy odpočinuly. Nahoře na Ještědu je půjčovna koloběžek, takže kdyby bylo nejhůř, dá se dolů sjet kromě lanovky i na koloběžce. :-)

vpravo půjčovna koloběžek

Po posledním výstupu jsem si to namířil na chatu na Pláně, což mi zaručilo mnohem mírnější klesání a úlevu znaveným stehnům a hlavně pivo po cestě. Měl jsem chuť i na něco slaného, protože výstupy jsem šel na 3 Corny, ale měl jsem smůlu. Bezmasé byly jen ovocné knedlíky. Takže zatímco já se najedl dole v Liberci za nižší ceny, provozovatel neutržil. A byl by mi stačil i ten profláklej smažák. Cestu po pivu dolů už jsem nezaznamenával.

cestou na pivo

a profil výletu

Ještě jsem tohle ani nestačil dopsat a píše mi Lenka Horká (autorka článku o Bloggerovi roku v Běhej.com), že ta běžkyně z Klubu letmých houbařů Krč, se kterou jsem se před závodem dal do řeči je ona. Našla se v albu na rajčeti a zrovna tam je na titulní fotce. :-) Tomu říkám náhoda.


Jo a málem bych zapomněl. Pusťte si tohle video. :-)

Dlouho jsem neměl žádný úraz...

Tenhle příspěvek bych si radši odpustil. Nakonec to dopadlo docela dobře, ale mohlo mnohem, mnohem hůř. Takhle si kámošem Milošem jedeme, zrovna jsme utrhli jednoho bikera (i když to není moc na chlubení, když jsme oba leželi na hrazdě) a pak se ještě naposledy ohlédnu, jestli se na nás nedotahuje a když se podívám znovu dopředu, vidím už jen, že přední kolo není na silnici, ale míří z ní (a s ním i zbytek kola a já) pryč - asi tak dva metry pod její úroveň. Pak si pamatuju dlouhý let a myšlenky typu "ku*va, už zase - takhle blbě před sezónou" a pak tvrdý dopad. Nic nekřuplo, v první chvíli ani nic nebolelo a tak jsem se pomalu začal hýbat a zjistil jsem, že bolí krk. Tak jsem s pomalu zvedl a byl jsem trochu v šoku, ale oproti minule, kdy jsem se probudil až po nějaké době v bezvědomí a nevěděl jsem, co se stalo to byla selanka. Přilba pořád na hlavě, i když celá šejdrem, brýle opodál a kolo asi 3 metry ode mě. To už se vracel Miloš a volal, jestli jsem ok. Moc jsem se necítil, ale vlastně jsem byl. Spíš jsem byl v šoku z toho, jak se mi to zase "podařilo". Letět o pár desítek centimetrů vedle, narazím do betonového sloupu. Takhle jsem dopadl relativně do měkkého. Sice do kopřiv, ale aspoň nebudu mít revma. :-)

Miloš je řidičem sanitky, tak se hned nabízel, že kolegům zavolá, že jezdí k větším - cituji "pí*ovinám". Ale po chvilce popocházení jsem usoudil, že zkusím jet a kdyby něco, tak si řeknu. Mezitím jsem zkontroloval kolo a až na ohnuté sedlo a hrazdu od hlíny mu nic nebylo. Pořád mě bolelo za krkem, ale nic, co by se nedalo zvládnout.

Tak jsme vyjeli. Po chvili jsme minuli ceduli "Liberecký kraj" a Miloš prohodil, že teď už můžu zkolabovat, že by mě odvezli do liberecké nemocnice. A prý i s kolem. Hned jsem byl klidnější. :-D Nakonec jsem dojel až domů a až na obtížné otáčení hlavy žádný problém. Jen na hrazdě kvůli ohnutému sedlu nešlo jet. Doma jsem se vysprchoval, něco pojedl a mazal na chirurgickou pohotovost. Tam mě poslali na rentgen a ten naštěstí nic neukázal. Dostal jsem límec s tím, že když mě bude obtěžovat, nosit ho nemusím. A sportovat můžu hned, jak mě to přestane bolet. Což neumím odhadnout, jak to bude dlouho, ale pořád lepší, než mít něco zlomeného. Takže populární sádrovnu.cz nenavštívím. :-)

Tak teď mám pokřtěná všechna kola a teď už budu mít do smrti klid. :-)

Výňatek z lékařské zprávy: "při vědomí, spolupracuje, klidný.." :)

Týden 16. - 22. 4. - Od všeho něco

Tento tréninkový týden začal klasicky - tj. volným pondělím. V úterý jsem odplaval 5 pětistovek a potvrdilo se, že s piškotem mi to docela plave. Bez něj už tolik ne. :-) Zkoušel jsem plavat i s kotníky svázanými půlmetrovou gumou, ale nebylo moc poznat, jestli mám nohy moc od sebe nebo jestli mi jen tu gumu táhne voda dozadu. Navíc se kroutila a lechtala mě na chodidlech, takže jsem měl pocit, jako by mi někdo sahal na chodidla a to nesnáším. :)

Odpoledne jsem jel na kolo a dal jsem si pěkně do těla. Nohy bolely ještě ze závodu, ale podle trenéra to byl lehčí trénink (20km rozjetí, 4x5 km průměr 35km/h, mezi 5km volně a 10km vyjetí). Možná, kdyby to nebylo proti větru, tak by to lehčí bylo. :-)

Ve středu ráno mi bylo blbě, tak jsem odpískal plavání. Po odpolední poradě v práci se mi motala hlava a tak jsem si čel domů lehnout. Přidala se bolest nohou a lehká zimnice a teplota 38,5°C. Podle internetu chřipka. Doufal jsem, že to bude něco lehčího, protože se blíží Krušnoman a taky bych s chřipkou nemohl na vyhlášení bloggera roku. Ráno už jsem měl jen zvýšenou teplotu a trochu mě bolela hlava, jinak mi bylo celkem dobře. Ale po práci jsem zase radši zalehl. V pátek ráno už bez teploty, tak se na vyhlášení jelo.

V sobotu ráno jsem přijel do Liberce v 9 hodin a když jsem byl v tramvaji, volal kámoš, jestli tedy vyrazíme na kolo. Byli jsme předběžně domluveni, ale kvůli nemoci to nadějně nevypadalo. Ale v sobotu jsem se cítil už normálně a tak jsme jeli. Ze začátku jsem trochu blbnul, ale pak jsme jeli na pohodu. Doma jsem pak přemýšlel, jestli jít v neděli nějaký běžecký trénink rychlosti, který jsem vynechal kvůli nemoci a nebo radši ne. Nakonec jsem vymyslel, že se pojedu v neděli podívat na závod do Jabkenic.

Ještě takový jeden tip. Protože mě štvalo, že mi Garmin ukazuje na začátku tréninku tepy 200 apod, koupil jsem si v lékárně sonografický gel (0,5l za 68Kč) a zatím po dvou trénincích to vypadá nadějně. Žádné špičky tepovky na začátku tréninku, takže už se můžu v klidu obléknout a pak obout a ne být oblečený do půl těla včetně treter, pak rychle olíznout pás a vyrazit. To se týká hlavně chladnějšícho období, kdy se člověk tak nezapotí a má hodně vrstev. Ale stejně jako pot i sono gel po nějaké době uschne. To by ale mohlo vadit snad je v případě, že budete v Alpách a pás uschne ve dlouhém sjezdu.

EDIT 25.4.: Při běhu to zase blblo. :-(

Kol-Ja - lesní kros

Kol - Ja je zkratka z "kolem Jabkenic" a je to běžecký závod, na který mě v týdnu lákali kolegové ze soustředění ve Španělsku. Z důvodů, které uvedu později jsem ten závod nejdřív odpískal, ale nakonec jsem se rozhodl tam jet na kole aspoň podívat a pro jistotu jsem si vzal běžecké boty. :D Sice jsem týden po půlmaratonu žádný extra výkon neočekával, ale to rčení se špatným závodem a dobrý tréninkem zná asi každý (mamce to pak někdy vysvětlím po mailu :)).

Na místo jsem dojel kolem půl desáté a start byl z dvanácté posunutý na 12:30, takže času dost. Pokecal jsem s Pavlikem ze soustředění a pak jsme šli najít Jitku, která měla koblížky, ale před závodem jsem nechtěl. Chvíli na to dorazil Lukáš. Pavlik se němůže zbavit natrženého svalu a Lukáš neběžel, tak jsme šli do závodu jen s Jitkou. Pavlik nám dělal domestika a fotil. Před startem jsme mu dali věci, šli se s Jitkou rozklusat a aby se neřeklo, zařadil jsem i dvě rovinky. Při rozklusu jsme zjistili, že je povrch podobný jako kolem Máchova jezera, tedy žádná rychlovka. Po návratu zbývalo pár minutek do startu, tak jsme ještě pořídili předstartovní foto.

borci ze soustředění :-)
(Jitka už mezitím stihla i další soustředění na Mallorce - kdo umí, ten umí :))

Na startu bylo něco málo přes padesát běžců a běžkyň. Loni jich bylo kolem dvaceti, ale letos byl závod v termínovce Běhej a závod tak zažil raketový nárůst účasti. Před běžeckým závodem se jela i cyklistická časovka, takže kdo chtěl, mohl se ten den vyzávodit do sytosti.

před startem

Po startu se ze tří stran obíhalo fotbalové hřiště, takže 2x pravý úhel a to v chumlu nic moc. Ale pak už se to roztrhalo a spíš jsem měl co dělat, abych udržel někoho na dohled. Jitka mě nechala před sebou, ale bylo mi jasné, že mě dříve nebo později seběhne. První asi tři kilometry jsem předběhl tři běžce, pak jsem chvíli držel pozici, ale od nějakého šestého kilometru jsem byl předbíhán já. Na osmém i miniskupinkou s Jitkou. Od půlky závodu se objevily docela prudké kopečky a v nich mě bolela zadní strana stehen. Tak jsem se trochu obával křečí (vzhledem k ambicím v závodu jsem ani nebral protikřečové kapsle), ale nepřišly. Ale tuhé nohy ke konci ano.

hřiště oběhnuto a běží se do lesa

Potom, co mě hodně lidí předběhlo, jsem si už spíš jistil umístění a jen se snažil, aby mě dva žlutí běžci v dáli nedoběhli. Nedoběhli. :-) Poslední kilometr jsem běžel asi 50 metrů za borcem v zelených botách a určitě se bál, že ho seběhnu, ale to nehrozilo. Ale aspoň jsem ho vystrašil. :) Na hřišti jsem pak natáhl krok pro fotografy a byl jsem v cíli.

zpět na hřišti

Celkem mi Garmin naměřil 10,51km a čas byl 44:48. Takže tempo 4:16. No ale byl to dobrý trénink. Umístil jsem se na 22. místě z celkově 52 závodníků, kteří dokončili. A 12. z 21 v kategorii 19-39 let.

Hodil jsem na sebe cyklodres, snědl tři koláčky, dal si kolu a kecali jsme o všem možném. Vylezlo sluníčko, tak bylo i příjemně teplo. Jitka přinesla koblížek, tak jsem přerušil futrování česnekových chipsů a vytoužený koblížek zbodl. Pak jsem si nechal nalít do koly trochu její vody, ale byla ochucená malinou a ta kola byla pak pěkně hnusná. :) Po nějaké době jsem se zvedl k odjezdu a hle, zadní kolo prázné. No ani jsem se nedivil, protože ty silnice, po kterých jsem jel na závod stály za starou belu. Duše vyměněna a pak na pohodu do Mladé Boleslavi na nádraží.

Vyhlášení Bloggera roku 2011

Na tuhle akci jsem se těšil dlouho předem. Ne proto, že jsem se umístil na druhém místě, ale proto, že jsem chtěl poznat osobně slavné bloggery a bloggerky. :-) S někým jsem se už někdy viděl na závodech, s někým i prohodil pár slov, ale většinu jsem znal jen z jejich fotek a textů. Cestu mi málem překazila nemoc. Ve středu jsem lehl se všemi příznaky chřipky, které si umíte vygooglovat (kromě čehokoliv spojeného s dýchacími cestami) a večer horečka. Druhý den ale už jen zvýšená teplota a v pátek ráno bez teplot. Hurá, pojede se!

Do Prahy jsme jeli celý manželský pár. :D Nejdřív jsme měli sraz s Pulcem, který mi ukázal, kde budu spát a hlavně KOPCE, ve kterých běhá. :-D :-D :-D No viděl jsem nějakou terénné vlnku a radši jsem nic neříkal. Ale není to ode mě hezké, dělat si z ní takhle srandu, když to celé zorganizovala a ještě mi zařídila ubytování. Ale nemůžu prostě jinak. :-) (Leono, promiň. (: )

Pak už jsme vyrazili na cestu do pizzerie Corleone. Leona se přiznala, že až ten den zjistila, že jsme se Zuzkou manželé. Pozdě, ale přece. :-) Blogosféra je rozsáhlá a kdo se v tom má všem orientovat, že?

V pizzerii jsme byli cobydub a v našem rohu už bylo plno lidí. Většinu jsem poznal, některé ne. Alespoň chvíli tam ten večer byli tito lidé: Barborka, Jitka, Honza12, Renda, Machy, Pulec, Evžen se Sárou, sOcketka, Ondra Sečka, Mirek, Jirka, Věrka (pulčina kamarádka), Luboš a Miloš Škorpil. Někoho jsem musel zapomenout, protože nás bylo 19 a mám jen 14 jmen plus my dva. Tímto se zapomenutým omlouvám.

Se Zuzkou jsme seděli až na konci stolu, ale společnost jsme měli a postupně jsme se posouvali na začátek, takže nám nic neuniklo. :) Dal jsem si výbornou pizzu a poprvé za poslední asi rok jsem neměl problém ji sníst, ba naopak, přišlo mi, že jsem ji nesnědl.

fotka uloupena Leoně :)

Všichni působili na živo stejně jako na blogu. Tj. Leona milá a skromná, Barborka maratonsky odhodlaně (a slušelo jí to), sOcketku jsem už znal, ale líbilo se mi, jak se pořád usmívala, Honza12 sympaticky a tak dále. Během večera jsem fungoval i jako Garmin poradna. :) No ale to hlavní bylo vyhlášení cen. Barborka na prvním místě, já na druhém a Honza12 na třetím a čtvrtém spolu s Běžícím stínem, který poslal super zdravici. :-)

moje cena

Všichni jsme dostali müsli od české firmy Mixit a něco k tomu. Já karetní monopoly a žvýkačky, Honza 10 fidorek (na každých 10 kilometrů Silvy jednu) a Barborka nevím. Müsli dostali i nevýherci. :) Protože je mi koncept firmy Mixit sympatický, dovolím si doporučit návštěvu jejich stránek. Navíc je míchání vlastního složení müsli zábava.

V průběhu večera se začali lidi klasicky vytrácet, až jsme zůstali já, Leona, Luboš a Věrka. Ale obsluha nás jaksi ignorovala a tak jsme to taky zabalili. Do postele jsem se dostal kolem půlnoci a usínal jsem s myšlenkami na skvěle strávený večer. Leono, díky!

Ehm, málem bych zapomněl - v průběhu večera proběhla zkouška běžecké sukénky, která mi sedí perfektně. Nicméně má velmi pružné nohavičky, takže Majku, bude i tobě. :D Zkouška zdokumentována není. :) Zazněly názory, že už jen si ji zkoušet je poraženecké. Beru to ale tak, že pokud bych čistě teoreticky sázku prohrál, budu se moci pak soustředit na přípravu na maratón a ne na to, jestli budu mít v čem běžet. Jo a taky padl názor, že největší frajeřina by byla sázku vyhrát a stejně v ní běžet. :-D

Fotky jsou tady: http://neztozapomenu.rajce.idnes.cz/.

Sázka

Na vědomost se dává, že já a Majk jsme uzavřeli sázku.

Kdo z nás dvou bude na Czechmanovi druhý, poběží na podzim maraton v růžové běžecké sukénce.

Aktuální stav výkonnosti:

1500 kraul:
Advid: 28:57
Majk: 25:54

Půlmaraton:
Advid: 1:26:37
Majk: 1:36:25

Kolo: ?

v téhle nebo podobné

Držte mi palce. :)

Garmin Quick Release Kit - 910XT

Pokud máte pocit Déjà vu, máte ho správně. Tenhle fotočlánek je mladší brácha tohoto. Původní Quick Release Kit bohužel není s novým Garminem kompatibilní a tak jsem objednal nový. 910XT je tak pěkně tenký, že je až skoro škoda to kazit touto vychytávkou, ale je to praktické, tak jsem do toho nakonec šel.

V balení byly kromě řemínku a redukce na spodek Garmina i dva držáky na kolo, tak jsem je rovnou namontoval na obě kola.

Kuota (Sakra, zase tam mám nohu. :) )

a Šírer

Rozdíl oproti původnímu vzhledu kokpitu je markantní.

Mimochodem, původní QR Kit pro 310XT je stále k mání. :)

EDIT: 18. 6. 2012 Garmin ztracen. Na závodě mi do něj někdo kopl a uvolnil se z náramku a byl pryč. Už delší dobu jsem sledoval, že jde čím dál víc snáz sundat, ale pořád mi to přišlo jako dost ztuha. Nebylo...

Týden 9. - 15. 4. - Ladění na půlmaratón

Předzávodní týden byl volnější. Navíc bylo Velikonoční pondělí. Trenér mi sice napsal kolo, ale dal jsem přednost procházce se Zuzkou a Bárou a pak jsem šel na masáž. Procházka byla bezva, objevili jsme nové údolí. Jen jsem vyšli v civilizaci moc brzy. Masáž stála za prd. Byla tam nějaká nová paní na záskok, tak jsem jí řekl, že tedy záda chci jen preventivně a nohy mě bolí z tréninku, tak že ty potřebuju pořádně. No milá paní se zabývala tak dlouho zády a lýtky, až jí na přední stranu stehen nezbyl čas. Prý že si můžu počkat, až udělá dalšího pána. To určitě. Tak to byl takový pondělní epic fail. :)

Velikonoční procházka

V úterý ráno jsem se zase topil v bazénu při hypoxickém plavání s nádechy na 5, 7 a ještě méně. Odpoledne podle plánu 15 kilometrů tempem 4:50, což byl poslední rychlejší běh před závodem.

Ve středu ráno zase bazén a tentokrát jsem stovky a padesátky na celých minutách sotva stíhal. Asi jsem byl přiutopený z úterka. :-) Odpoledne frekvenčně mtb. Měl jsem v plánu pěknou trasu po vrstevnici pod Ještědem, ale bylo to tam tak rozryté od lesní techniky, že jsem si po 15 minutách v lese nabral vodu a bahno do treter a často musel tlačit. Pak už to šlo. Měl jsem sice bláto až za ušima, ale byla to parádní vyjížďka. Ale nevzal jsem si jídlo ani pití, tak jsem utrácel za medovník a Pepsi v cukrárně v Machníně.

Ve čtvrtek jen osmikilometrový volný klus a masáž - tentokrát už jak má být s mou stálou masérkou. V pátek ráno jsem se trochu rozklusl před závodem a to bylo ten den vše. Večer nebyla Zuzka doma, tak jsem si koupil romadůr a černého Kozla a udělal jsem si doma smradlavé orgie. :-)

V sobotu ráno před odjezdem jsem si ještě trochu protáhl kosti a jelo se. O závodě tady. Po závodě jsem si zašel za odměnu na hořčicovou pizzu a kvasnicového Fénixe a u toho jsem protřídil reklamní materiály z Pardubic a v časopise Distance Running jsem objevil bezva článek o Edu Whitlockovi, který v sedmdesáti běhal maraton za 2:52 a v osmdesáti ho běhá za 3:15. To je borec. A podle fotek i sympaťák.

Ed Whitlock

V neděli jsem dal ještě 90 kilometrové vyjetí na kole. Ale opravdu volně. Mělo pršet a bylo kolem deseti stupňů, tak jsem vzal zimáka. Ale nakonec spadlo jen pár kapek při návratu do Liberce a navíc to z Ohrazenic do Mnichova Hradiště po větru jelo skoro samo. Ale to byla asi jen odměna za půlmaratón shůry, jinak to je vždy proti větru. To bylo ostatně i z Hradiště domů. A ještě k tomu do kopce. Asi abych si na ten vítr v zádech moc nezvykal. :-)

Pardubický vinařský půlmaratón

Mám osobák! To je zpráva dne. :) A teď to ostatní.

Ve čtvrtek se zase začaly ozývat okostice (jako pokaždé, když zvýším běžeckou kilometráž) a v pátek bolely už i v klidu a při chůzi. Takže jsem to posichroval ProntoFlexem, který mi kdysi doporučila mapo a doufal, že to stejně jako tenkrát ve Stromovce bude v pohodě.

Do Pardubic jsem jel se Zdeňkem Vokušem a dalšími dvěma běžkyněmi Blankou a Markétou. Blanka ale doléčovala natažený sval, tak nám dělala technické zázemí. Cesta utekla rychle, byli jsme dobrá parta. :) V Pardubicích už jsem byl dvakrát, takže nic nového. Oblečený na běh jsem byl z domova, ale nakonec jsem si sundal triko s dlouhým rukávem, přes které jsem měl s krátkým a nechal si jen to. Předpověď byla na 11°C, ale bylo tepleji. Tedy aspoň mi to tak připadalo.

Před startem jsem potkal hromadu známých. Jmenovitě Vláďu (Seržu), Jindru a Danielu, Jirku Večerku, kluky z Maxtri, Jarku a Mirka Holasovi, Honzise, které jsem nejdřív nepoznal a Jarku (Vampa). Měl jsem slíbenou i podporu od mamky, která je zrovna v lázních Bohdaneč.

před startem s Jirkou a Vláďou

Dal jsem klasicky rozklus s rovinkami, párkrát odběhl do křoví a klusal na start. Okostice pořád bolely. Na startu jsem předal Markétě triko, které jsem si pak měl vyzvednout v cíli a vyhlížel mamku. Ta nakonec našla mě a pak fandila i při každém proběhnutím místem startu, tj. hodněkrát a byla i v cíli (máme společné cílové foto :-)). Fandila s Markétou a ještě s přítelkyní (nebo možná manželkou) Tomáše Míky. Toho jsem ale viděl až v cíli. Zato jsem nikde neviděl Barborku, Ondru Sečku a Jitku s pěknou červenou sádrou. :-) Na ty jsem se ptal v cíli jednoho OMŤáka, ale nic nevěděl.

Nuže zpět k závodu. Stoupl jsem si asi moc dozadu, protože jsem k cílové bráně šel asi 12 vteřin, ale pak to šlo rychle. První kilometry jsem to šel kolem 4min/km, tj. rychleji, než bych měl, ale běželo se mi dobře. Na asi 4. kilometru jsem předběhl Jirku Večerku, ale tak nějak nenápadně, aby si toho nevšiml. :) Pak jsem trochu zpomalil, ale zhruba 4:04min/km jsem držel asi do 12km. Pak mě začalo píchat pod žebry, ale moc jsem nezpomalil. Na občerstvovačce na 14. kilometru jsem vytáhl gel, ale na poslední chvíli jsem si to rozmyslel a vypil Explomax, který jsem měl v přehazce od posledního závodu. Asi jsem ho tam dal před maratonem v Drážďanech jako ampuli poslední záchrany. :-)

Dát či nedát (si gel)?

No každopádně po prvním dojmu hořké chuti v puse se mi běželo dobře. Ale těžko říct, jestli to byl efekt, nebo placebo efekt a běželo se mi dobře díky tomu, že byl cíl vzdálen už "jen" 7km. Na asi 17. kilometru jsem nepatrně zrychlil. Od přibližně 13. kilometru jsem běžel pořád s Radkem Skálou (podle výsledovky, jinak jsem ho neznal) a to protože na mou částečně v žertu míněnou výzvu: "Já vám to nebudu pořád tahat proti větru." odvětil: "Když tebe je těžké předběhnout." Ale předběhl mě cobydup a pak jsem se střídali skoro až do cíle. Jednou jsem vlál já, pak zase chvíli on. Pomalejší běžce jsme obíhali každý z jedné strany. :)

druhá část třetího kola
(v bílém Radek - můj parťák až do cíle)

V posledním kole jsem i trochu vtipkoval. Měl jsem radost, že to bude osobák a pěkný čas, tak jsem občas prohodil něco ve smyslu "Bacha, pověsil se na nás červenej." a tak podobně. :-) Žádnou energii to nestálo a bylo to prima zpestření. Potkali jsme Vampa, jak jde, ale na pobídku: "Pojď!" reagovala neslušnými výrazy. :)

Chvíli jsme s Radkem zkoušeli pověsit se za drezínu, ale byla moc rychlá. Ale unavili jsme jejícho pilota a pak ho předběhli. Asi 500m před cílem jsem měl pocit, že Radka nechám jít, protože mi chtěly odejít plíce na piknik. Ale pak jsem se kousl, na posledních asi 200 metrech ho předběhl, pak další další asi 2 lidi a byl v cíli . Ale ty svoje ksichty ve finiši nechci vidět. :) Dva běžci, kteří byli taky těsně za námi mi poděkovali za držení tempa, ale Radek někam zmizel, tak jsem mu poděkovat nestačil.

finiš
(kromě toho prvního jsem všechny na fotce předběhl :))

Real time je 1:26:37. Takže od podzimního Benešovského půlmaratonu (1:27:49) o minutu a deset vteřin zlepšení. Je to i díky rovinaté pardubické trati, menšímu větru, než v minulých letech a taky díky tomu, že jsem do konce běžel v menší skupince a neměl tak tendence zpomalovat. Okostice o sobě při závodě vědět nedaly, takže taky dobrý.

s mamkou

s Markétou a Zdeňkem v cíli

Ještě pro milovníky čísel (a pro mě do budoucna):

pětky: 19:57, 20:27, 20:51 a 20:23
7km, 14km a cíl (OT): 00:28:40, 00:57:44 a 01:26:52

Po závodě jsem se asi kilometr vyklusal a pak jsme se šli společně najíst do stanu. Pak převléci a hurá domů. Tedy ještě se mi povedlo zavést naši skupinku do areálu zámku, který se nedal projít a museli jsme se kus vrátit. Ale zase jsme viděli pávy. :-) Osobáky si udělal i zbytek naší posádky (Zdeněk a Markéta) a tak vládla v autě cestou zpět veselá nálada a za odměnu jsme se stavili na zmrzlinu v Konecchlumí.

Kraul - technika

Video z minula

Od minule (26. 3.) už nějaký ten pátek uplynul a tak jsem se zase nechal natočit. Nejdřív pro porovnání video z minula.

Na čem jsem pracoval

Od té doby jsem pracoval jen na dvou věcech, a to:

1. Aby šla paže dopředu uvolněná a
2. Hlava zůstávala v ose těla a neuhýbala na stranu.

Uvolnění paže se mi myslím docela daří. To z videa poznat moc není, ale je vidět, že už mi ta silou dopředu rvaná ruka nekroutí celým tělem. To "jen" při nádechu.

Snaha o otáčení hlavy "jako na čepu" při nádechu se pořád míjí účinkem. Na videu při pohledu zeshora to na pravou stranu vypadá docela dobře, ale na levou se pořád zvedám. Kdybych byl v bazénu sám a plaval na pohodu, asi by to nebyl takový problém, ale když jsou vlny, tak se asi podvědomě bojím, že se napiju a zvedám hlavu.

Tak nějak mimochodem jsem přestal i tlačit hlavu dolů a koukám před sebe. I když jen očima, takže to není z videa moc poznat.

Jak se to projevilo

Zaměření na výše uvedené věci přineslo ovoce. V testu na 1500m jsem měl první pětistovku za 9:19 a minulý týden 800m s piškotem za 14:47, což jsou na mě pěkné časy. Ale je to jednou nahoře a jednou dole. Včera zase stovky a padesátky a nic moc. Posledních šest padesátek už jsem na minutě nestíhal.

Tak tedy dnešní videa:

Co je pořád špatně

Chyby popořadě podle důležitosti (klidně mě opravte):

1. Zvedání hlavy.
2. Co to tam dělá ta levá paže, to netuším. Zanoření je hezky v ose před tělem, ale pak uhne doleva.
3. Nohy kilometr od sebe. Na videu zeshora jsem se snažil přijít na to, kdy ty nohy jdou od sebe, ale přijde mi, že to je nahodilé. Když plavu bez nadechování, tak mi nohy dělají to samé, takže to nebude vyrovnávání špatné polohy těla při nádechu, ale něco jiného. Jako jediné řešení vidím gumu o délce jednoho metru a svázat kotníky k sobě. Každopádně to můžu zkusit, za to nic nedám (guma stojí ve švadlence pár korun).
   
4. Zabírám moc od těla.
5. Zvedám prsty po zanoření paže do vody a ta mi tak jde k hladině, což je špatně.
6. Prsty od sebe.

Co dál?

Každopádně protože nemám to uvolnění zažité, budu dál pilovat to samé a nepřidávat další. Často se mi stává to, že chci zrychlit, tak začnu jít dopředu silou a to mě zpomalí. Občas jsou takové světlé chvilky, kdy jdu dopředu uvolněně a přitom je silný záběr. Třeba teď v úterý, kdy jsem plaval padesátky tak, že prvních 25 m bylo na dva nádechy a zbytek normálně jsem stáhl počet záběrů na bazén na 48 (obvykle kolem 54). Ale byl tam dlouhý odpočinek mezi padesátkami.

Taky jsem zkusil podle Ječmínkovy rady piškota mezi kolena, ale i tak mi nohy padaly. Pak jsem podle jeho další rady (já ho nemít... :-)) zkusil dát si mezi kolena desku. S tou už mi nohy nepadaly, ale jak jsem musel myslet na pevný stisk, skoro jsem nemohl plavat. Objednal jsem si velkého piškota, tak třeba to s ním půjde lépe. Radil mi i plavat víc dobíhaného kraula, ale jaksi nebylo ho kam šoupnout.

Co se týká technických cvičení, tak jsem dospěl k závěru, že někdy mají smysl (třeba u pilování jednotlivostí jako je dráha záběru), ale jindy ne, protože i když při nich plavate jak ze žurnálu, tak pak při úsecích, kdy makáte, se na to soustředit nedokážete a je to tedy k ničemu. Lépe mi funguje metoda, kdy se na daný prvek soustředím celý trénink a i když kvůli tomu plavu třeba úseky pocitově pomaleji, plavu vlastně rychleji. :-D

Alibi :)

Sun Yang se taky kroutí :-)
(screenshot z videa světového rekordu na 1500m)

Na závěr bych možná ještě doplnil, že s Garminem jsem i po plavecké stránce velmi spokojený a po každém tréninků studuji grafy. :-) Hlavně počet záběrů na bazén, vliv únavy u delších úseků a taky rozdíl mezi dýcháním mezi pravou a levou stranou. Ten je stále velký.

Týden 2. - 8. 4. - Zima je zpět

Tento týden byl velmi podobný tomu minulému. Taky 4 plavání, 3x běh a 3x kolo a i ve stejné dny. Jen tréninkové motivy se změnily a nedal jsem v úterý sto na kole, aby neměl Majk řeči. :)

V pondělí jsem šel plavat až po práci a potkal jsem tam kamaráda Petra, který taky nastudoval hromadu videí a zkouší plavat kraula. Snažil se mi poradit, něco jsem i zkusil, ale rovnou jsem mu řekl, že teď nic nového zkoušet nebudu, protože by to bylo kontraproduktivní.

Na úterý jsem byl domluvený s mamkou, že mě zase natočí. Bylo to o trochu lepší, ale fakt jen o trochu. Kvůli tomu jsem o něco zkrátil trénink. Kdyby někdo chtěl vidět videa, nechť klikne na plavce vpravo nahoře.
Odpoledne jsem měl odběhnout na dráze třikrát 4km v tempu půlmaratonu. Tempo bylo: 4:13, 4:12 a 4:15. V Pardubicích bych to tedy rozhodně chtěl běžet rychleji. Musím teď hodně odpočívat. :-)

Ve středu ráno 4 třístovky s piškotem a pak 8x150 s dýcháním přes 4 a 5. První část normálka, ale plavat více než jeden bazén s dýcháním na 4 nebo méně bez odpočinku je moje smrt. Můžu si desetkrát říkat, ať to plavu pomalu, ale stejně zmatkuju a chci být rychle na druhé straně. Tím pádem to samozřejmě honím a nestačím s dechem a technika jde do háje.

Odpoledne jsem vyrazil na horském kole prozkoumat, jak je to se sněhem v Jizerkách. V Bedřichově a výš se dá ještě běžkovat, ale říkal jsem si, že moje oblíbená trasa nad Vendelínem by už mohla být sjízdná. Nebyla. :) Cca 200m od silnice začínala souvislá sněhová vrstva. Dalo se jet kus korytem bez sněhu, ale pak koryto končilo a musel jsem se vrátit.


Ve čtvrtek podle plánu volný klus 18km podél přehrady. V pátek konečně povedené plavání. V plánu byly tři osmistovky. První s piškotem, druhá s dýcháním na tři a poslední naplno. Ta s piškotem byla za 14:47. To je na mě skvělý čas. :) Po 400 metrech jsem koukal na mezičas a byl 7:15. Pak jsem to každou stovku stahoval o cca 5 vteřin. Ale musel jsem se hlídat, abych po tom pěkném mezičasu nezačal "zrychlovat", protože to by znamenalo zvýšenou frekvenci záběrů a ve výsledku zpomalení. Zbylé dvě osmistovky už takové terno nebyly. :)

Navečer jsem jel na kolo, protože přeci jen, je duben. Nehnal jsem to a 65km jsem ujel za skoro tři hodiny. V sobotu pro změnu stupňovaný běh. 10km po pěti min/km, 5km po 4:40 a 5km po 4:30. Posledních 5 mělo být po 4:20, ale prostě to nešlo. Pak výklus. Běžel jsem do Hrádku nad Nisou s tím, že se zpátky svezu vlakem. Ale když jsem byl v Chotyni (cca 4km od Hrádku), napadlo mě podívat se, jestli nebude lepší jet už odtamtud, aby mi to neujelo před nosem. Díval jsem se v 11:31 a vlak z asi 700m vzdáleného nádraží jel v 11:35. Takže nakonec rychlý sprint a ve vlaku se lidi bavili tím, jak jsem popadal dech. :-) Nádraží je totiž navíc na kopci. Večer jsme byli u kamarádů zahrát si Údolí králů. Je to bezva desková hra, která má pravidla složitá tak akorát, takže se nemusí vysvětlovat 2 hodiny, jako je tomu u mnoha jiných deskových her. U toho jsme vypili láhev Zweigeltrebe Rosé. Teda většinu jsem vypil já, ale bylo opravdu moc dobré. :-)

Údolí králů

Na neděli jsme byli s trenérem domluveni na společné kolo, ale domlouvali jsme se začátkem týdne a to jsme ještě netušili, že bude v neděli ráno kolem nuly, všude sníh a další bude padat. U Michala ve Varnsdorfu to bylo stejné, tak jsme společné kolo odpískali. Ale protože jsem si konečně pořídil blatníky na silničku a v pátek je do půlnoci montoval, musel jsem je jet vyzkoušet. Testovací podmínky ideální. Sníh, místy déšť, místy sucho a polojasno, prostě aprílové počasí. Cestou do Žitavy jsem si pořídil i pěkné ploché aero dráty do zadního kola. Dalo mi to necelých 90km a kdyby mi nebyla zima na prsty u nohou, ještě bych to prodloužil. Blatníky obstály na výbornou.

blatníky

aero dráty :)

Teď už jen vyladit na Pardubice a zaběhnout osobák. :)

Týden 26. 3. - 1. 4. - Odoláme větru dešti

Tak mám za sebou první ostrý tréninkový týden po soustředění a jsem spokojen. Sice se mi ho počasí ke konci pokusilo zkazit, ale nedal jsem se. :-)

Pondělí bylo skoro volno, jen technika TP v bazénu spojená s natáčením kraulu. Na úterý bylo v plánu uplavat 6 čtyřstovek, ale zapomněl jsem, že od deseti má škola zamluvené všechny dráhy, tak jsem uplaval jen 4 a pak ještě 200m s packama. Snažil jsem se mít paži vepředu uvolněnou a koukat jen na čáru pod sebe. A víceméně se mi to dařilo. Taky jsem si zkusil dát piškota mezi kolena, jak radil Ječmínek, ale piškot vypadával a nohy šly stejně ke dnu.

Odpoledne 4krát 2km na dráze. K snídani jsem měl netradičně kus dortu, co zbyl z narozenin Zuzčina bráchy a nějak mi to asi rozhodilo střeva a první úsek jsem dobíhal s nohama u sebe, pak rychle do křoví a dobrý. Druhý to samý, jen o něco horší. Třetí a čtvrtý úsek už byl v pohodě a i tempo bylo ok. Pak výklus domů a přeprat trenky.

Ve středu ráno jsem plaval zase nějaké stovky a pajdy, ale hlavně jsem mezitím stačil zkonzultovat s Ječmínkem zlepšovák a místo piškota jsem si dal mezi kolena desku. Ta mi nohy opravdu už držela nahoře, ale musel jsem ji držet fakt fest a jakmile jsem na to přestal trochu myslet, deska uplavala. Takže na nácvik techniky dost nepraktické. Na konci tréninku jsem si zase svázal nohy gumou a zkoušel plavat, ale oproti kempu s Valdou žádná změna, zase nohy u dna a topení.

To mělo být ve středu vše. Jenže na čtvrtek hlásili déšť a zimu, tak jsem dal ještě radši čtvrteční kolo, protože představa 120km kola v dešti nebyla ani trochu lákavá. Byla to pěkná trasa. 20km přes Ještěd (resp. přes Výpřež, takže ne až nahoru), pak 30km tempo přes Mimoň do Zákup a pak volně přes Nový Bor, Cvikov a Jablonné zpět do Osečné. Odtamtud domů stejnou cestou přes Výpřež. Nohy jsem po tom úterním běhu cítil, ale nedalo se nic dělat. Dalo to pěkných 126km s převýšením 1979m (jsem ročník 1979 :-)).

Ve čtvtek jsem tedy mohl mít volno a ani se mi moc do deště nechtělo (předpověď nelhala), ale slíbil jsem nakreslit to pivo, tak jsem vyběhl. Jenže bylo všude mokro a do mokré trávy se mi nechtělo a tak jsem místo kreslení zkoumal nové trasy a doběhl pod Prosečský hřeben a pak i na něj. Takže zase kopec. :) Nakonec to dalo necelých 14km.

V pátek dopoledne jsem měl v plánu test na 1500 kraulem. Ten ze Španělska byl v malém 25m bazénu a abych měl porovnání s podzimem, musel jsem dát repete na našem velkém 50-ti metrovém. Byl jsem v dráze jen s jednou růžovou plavkyní, která plavala prsa, ale vždycky, když jsem ji doháněl (to je úspěch :-D), tak mi pak u stěny udělala místo a nemusel jsem se jí vyhýbat. Snažil jsem se zase mít uvolněné ruce a nekroutit se a byl z toho osobák v čase 28:57. První pětistovka byla pěkná za 9:19, ale ty další dvě už za 9:43 a 9:55. Příště to musím udržet. :-)

Odpoledne pro změnu zase pršelo, tak jsem vzal zimáka (mtb) a jel se 60km vyjet. Tedy ono to mělo být vyjetí po to 120km kole, ale takhle to bylo vyjetí spíš po tom běhu. A protože se blížil konec měsíce, každý kilometr navíc dobrý. :-)

Na sobotu jsem měl naplánovaný jen běh a to 2x 7km po 4:15 (vždy 3,5km mírně do kopce, 3,5 z kopce). No vůbec se mi nechtělo (pro změnu :-)). Trochu mě bolely nohy, venku hnusně a tak vůbec. Ale pak jsem si řekl, že spousta lidí poběží v Praze půlmaraton a když vyběhnu brzo, tak doběhnu, než oni vyběhnou a já budu moci lenošit. :-) Tak jsem vyběhl a nějak to i uběhl. Ale po 4:15 to nebylo (4:21 a 4:24) a tepovka nepřelezla hodnotu 160, což při tom tempu a úsilí měla. Takže asi nějaká menší tréninková únava. Po běhu jsem se osprchoval a šel na pizzu. :-) Jednu pizzu jsem vzal i Zuzce a pak jsem šel do bazénu s tím, že až tam budu, tak se uvidí, na co se budu cítit. Když jsem viděl vodu, říkal jsem si, že bych se utopil a tak jsem šel jen do vířivky. Naštěstí bylo volno na masáž, tak jsem šel na nohy a záda. Tentokrát už to nebylo jako u zubaře, protože tam byla jiná masérka.

Cestou z pizzerie mě zaujal tento reklamní stojan. Asi něco pro německé turisty. :)


A večer bylo u nás takhle pěkně:

Za sobotu jsem zažil déšť, kroupy, sníh a bouřku. A to bylo apríla až druhý den. Na neděli jsem měl v plánu volnější kolo 120km, ale trenér asi nepočítal se zákeřným počasím. Ráno ještě trochu sprchlo, na oběd jsme šli k mojí mamce a předtím jsem si připravil jak zimáka, tak silničku s tím, že se pak uvidí. Po obědě to vypadalo docela dobře, i sluníčko vysvitlo, tak jsem vzal silničku. Cestou do Německa foukalo pořád proti (průměr 21km/h) a tak jsem operativně změnil plán na 60km. Ale v Německu bylo krásně slunečno, tak jsem si asi pětkrát řekl "Ještě na tamten kopec a otočím to." a nakonec z toho bylo 90km. Po větru to jelo skoro samo, ale pak u nás zase nějak do zad foukat přestalo. Klasika. :-)

v Německu

vyladěný kokpit: Garmin na pěně a svítilna s DealExtreme jištěná kusem ponožky proti posunutí. Budu to muset trochu poladit. :)

S tím, jak všichni známí běželi PIM (kromě bloggerů i dva kámoši tady z Liberce a jeden známý) se vynořila otázka, za kolik mám běžet ty Pardubice za dva týdny. Odhad času závodu takhle dopředu mi nejde. Představím si totiž s jakým úsilím běhám třeba úseky a pak si představím, že mám běžet rychleji a déle závod a přijde mi to nemožné. Ale na druhou stranu vím, že to takhle je vždycky a většinou to byl osobák. :-) Navíc budu odpočatý a bude tam Jitka s foťákem, tak žádný flákání. :-)

A na závěr sumy za březen. Plavání 41km, běh 190km a kolo 1435km. U kola je to můj nejvyšší měsíční objem vůbec a v tuhle chvíli mám najeto skoro tolik, co loni na konci dubna.