DEJA VU

Před mnoha a mnoha lety byl jeden běžec, který chodil trochu plavat, aby nevypadal jako tyčka z jitrnice. Plaval  sice jen kompenzačně, ale když už chodil plavat, chtěl se naučit pořádně kraula.

V té době si taky říkal, že na kole jezdit nebude, nebaví ho to a kdyby na něm jezdil, tak ho pak nebude bavit běhat, protože se všude dostane třikrát rychleji. Pak si přečetl Vláďův blog o tom, jak dokončil ironmana a na základě toho se dostal k triatlonu. Nejdřív to jen zkusil v Kytlici a zbytek roku zase jen běhal. Ale nakonec vábení vytrvalostního trojboje podlehl a kola má dnes dokonce čtyři. :) Plavat neumí pořád, ale na podzim se dověděl o totálním plavání a taky do něj chtěl proniknout a byť se mu to moc nepodařilo, pomohlo mu to a v plavání se zlepšil.

No a nakonec začal maličko běhat naboso. Jen pár set metrů, ale nohy po tom cítil a bral to jako výborný doplněk ke klasickému běhu, takovou powerjógu pro nohy. Tady už to nakousl. Pak nějakou dobu bosky neběhal a začal zase až po úrazu, protože běh přes špičky lépe tlumí otřesy. Nejdřív opatrně 500 m, pak 700 a pak něco přes kilometr. Víc už neběhal, ale zato těch pár set metrů uběhne každý týden a cítí, že se mu kopce běhají lépe. Ale hlavně ho to baví. A protože ho to baví, přestává mu stačit ten jeden bezkamínkový úsek na cestě kolem přehrady a hledá způsob, jak běžet dál. Ono by šlo někam doběhnout, pak se zout a nést boty v ruce. Ale je to velmi nepohodlné. Takže zkusí vzít nějaké starší vyběhané šlupky a schová je v křoví. A stejně jako považoval za obsurdní to, že bude jezdit na kole a že zkusí totální plavání, tak stejně tak považoval běhání na boso za nesmysl a reklamní tah výrobců minimalistických bot. No a už je to tady, zkouší to taky.

Ale čím více o tom čte, tím mu to přijde logičtější. Tisíci let vytuněná noha přizpůsobená pro běh přes přední část chodidla sevřená do bot nutících došlapovat na patu není zrovna výkvětem logiky. A ne jen čte - na závodech vidí, že z lepších borců jich většina neběhá přes paty. A přestože jsou běžci s většími zdravotními problémy, jeho každoroční problémy s okosticemi (loni pro změnu ITBS) ho už docela štvou. Takže neexistuje rozumný důvod, proč to nezkusit. Navíc se mu bez bot běhá příjemně. Takže to vidí tak, že bude podíl bosoběhu zvyšovat a pak se uvidí. On stejně žádný bleskový přechod udělat nejde a zranit se nechce. Takže pěkně pomalu, ale jistě a uvidí se, jestli je to slepá ulička nebo ne. Běh naboso bez bot bude tvořit menšinu objemu (třeba výklus po tréninku na dráze a tak). Zatím zůstane cca 90% klasicky a z těch zbylých 10% bude většina ve vietnamkách a zbytek naboso.

Ale živě si taky vybavuje výrok trenéra "Ještě k tomu totálnímu plavání začni běhat ve FiveFingers jako Tomáš Vojtěchovský a mě klepne." :-D a proto tento příspěvek píše v utajení ve třetí osobě. :D

Účelem není běhat na boso, ale naučit se běhat přes předek/střed chodidla jako běhají rychlíci na závodech. Ona se z toho dělá hrozná věda, ale ta technika je skoro stejná. Bota s tlumením na patě ale špičku na zem nepustí protože nejdříve je v kontaktu se zemí pata. Ale kdybyste tu patu uřízli, hned půjde "plesknout" špičkou o povrch jako první a je to tam. :) Teda aspoň taková je jeho zkušenost.

Pata vs. špička: Píšu "přes špičky" a "přes paty" jen pro jednoduchost. Jeho běh přes paty se liší podle rychlosti a běh přes špičky je zase během přes přední část nohy, ale ne přes prsty - to jen pro pořádek.

P.S.: Tenhle článek už mám chvíli rozepsaný, takže se něco málo změnilo. Místo vietnamek jsem pořídil Pětiprsťáky. :D