Pražský maratón - dá se to i bez tréninku :)

Kdo jste četl můj minulý příspěvek a ví, jak jsem dopadl, tak taky ví, že jsem to s optimismem malinko přehnal. :-) Ale malý ten, kdo má malé cíle. :-D Cíle na sobotu byly tři - doběhnout v neostudném čase, potkat se s kamarády a koupit něco málo v Ikee (fakt už naposled). Všechny cíle splněny.

Před závodem jsem se potkal s Jindrou a Danielou, Markem Demlem, Seržou, Pavlínkou, Martinem Hunčovským i Petrem Solničkou. Trenéra Michala jsem tam nepotkal a během závodu taky ne, ale fotky má, tak asi taky běžel. :) U trati jsem viděl jen jeho ženu s potomstvem. Určitě jsem na někoho zapomněl, ale snad mi bude prominuto. Během závodu jsem potkal další kamarády a známé.

Šatny u startu už byly plné, tak jsem šel do šaten vzadu, které jsem znal z minulých ročníků. Místa spousta a chlapi tam probírali magnetky na čísla. Skvělá věc - nepoškodí to tričko a drží to skvěle. Mám sice přehazku, ale kolikrát mi putuje kolem dokola a mahnetky by to řešily.

Před startem jsem střídal teplou šatnu s pomalým klusem na start, kde jsem koukal, jestli ještě někoho neznám. Taky jsem si tam musel doběhnout pro pásek na čip, protože klasický triatlonový čipem neprolezl. Vlastní občerstvení obvykle nepoužívám (použil jsem ho zatím jen v Budějovicích, kde to bylo krásně přehledné), ale tady jsem ho využil. Jediný menší zádrhel byl u prezentace. Nějak neprošla moje platba, tak jsem místo krásného čísla 488 dostal 454. Ale taky dobrý. :-)

Na startu jsem konečně viděl Honzu 12 alias vosu. Náš plán, že poběžíme spolu vzal za své po prvních stovkách metrů. Já běžel na tepy, Honza z Pavlem (?) na půlmaratón za 1:29. To se nějak neslučovalo a přestože mě Honza pak zpětně ujišťoval, že po rychlém startu zpomalili, věřím tomu, že kdybych se jich držel, byl bych brzo tuhej. Pro lepší představu, jak spolu kluci skoro celý závod běželi přikládám video z cyklistického světa. :-D

Takže zase sám. Během prvních dvaceti kilometrů se ke mně přidal asi na kolo až dvě (už nevím) Pavel Marek, kterého znám z Lužických sedmistovek i z UUU. Běží za týden stovku v Plzni, tak byl ve Stromovce potrénovat. :) S námi běžela chvílemi skupinka veteránů, která každou chvilku vykřikovala nějaká čísla (tepy, časy) a funěla nám za krk. Po nějaké době jsem nechal Pavla jít dopředu a veterány pak taky.

 

Do cca půlmaratonu se mi běželo dobře, ale pak mě začala tuhnout lýtka a po několika dalších kilometrech i stehna. Nemám naběháno a to, co mám, tak ne zrovna po asfaltu. Něco taky, ale ne dost. Už abych běhal přes ty špičky. :-) Tuhnutí nohou a pozdějí tuhnutí celkové vystihuje nejlépe následující tabulka:

Takže už ani nemusím psát dál, z tabulky je jasné, že jsem se do cíle v podstatě doplazil. :-) Občas jsem se pokusil s někým udržet, ale vždy to šlo jen chvíli. Nejhorší bylo asi sedmé a osmé kolo. Poslední už bylo docela dobré. I jsem zafinišoval. :-) Dokončil jsem v čase 3:24:49, což je cca 9 minut za loňským osobákem z Drážďan. Na to, že mám za červenec až září naběháno v průměru jen 230 km a žádnou kvalitu to jde.

Po závodě jsem si dal výbornou smaženou špenátovou tortillu v hospodě Na Urale a pak šel najít zbytek kamarádů ze závodu, abych splnil i bod číslo dvě. :-) Bezprostředně po závodě jsem se ještě hodně napil a snědl tyčinku Regener, ale to je samozřejmost, to ani nepíšu. :-D Z hospody rovnou do Ikey a pak domů. Sice mám už patrovou postel, ale udělali špatně schody. Jsou moc vysoké a ráno po maratonu si mě náležitě vychutnaly. Pokud by bylo moc vysoké i ve správném provedení, seženu si tu hasičskou tyč. :-)

Výsledky zde a záznam tady.

Fotky všude možně. Nejhezčí mám do Jitky. Ale ještě mě prý musím naučit chodit si pro fotku.

Ale tyhle fotky z rajčete musím vyzdvihnout. Tuhle a tuhle. Hlavně ty popisky. :)