středa 13. ledna 2016

S hůlkami jedna ruka

Tak máme 11. 1. a ke včerejšku jsem byl na Ještědu letos už třikrát. :) A to hlavně díky tomu, že jsem přišel na chuť používání hůlek na sněhu. Nebo to možná bude novými elasťáky. :-D

lesní duch

V sobotu po brigádě jsem se vydal na kešky do Jablonce. Na mapě, kterou používám pro lovení (OSM map), nejsou vrstevnice, takže se často ženu do kopců ani o tom nevím. Stejně tak to bylo tento den. Ale nakonec to bylo dobře, protože jsem se aspoň konečně dostal na jablonecký Petřín a i když nebyly zrovna optimální podmínky pro vyhlídku, bylo tam hezky. Jablonec jako na dlani.

kdesi u Jablonce

Večer jsem se pak vrhl do zdobení krabičky nachystanou svou keš. Chtěl jsem vypálit obrázek a na jednom nožířském diskuzním fóru jsem objevil tip, že na to stačí tužka, kancelářská sponka a svíčka. Bylo to pracné, ale stálo to zato. :-) Začal jsem kolem desáté a v jednu ráno bylo hotovo. :)

pyrografie

Na neděli jsem si naplánoval delší běh a trochu jsem se těšil, že bude hezky aspoň za kopcem. Nebylo. :) Tento běžecký výlet by se dal rozdělit na běžeckou část - z Jablonného do Zdislavy a turistickou část, kde jsem sice občas popoběhl, ale ne moc. A tam mi právě hůlky moc pomohly. A to jsem ještě jouda běžel z Křižanského sedla po červené, která je nahoru a dolů místo po cyklostezce, která se jen mírně zvedá.

na nádraží v Jablonném

Zdislavina studánka

cesty sněhem zaváté

pekelný Trávník

panorámata

na Ještědu

Jo a návleky jsou taky skvělé. Sice jsem si nedal gumičku pod patu (trochu si je šetřím :), ale i háček na tkaničkách stačil na to, aby se nehýbaly a tím pádem nerozvazovaly. Ne, že by to byl velký problém, ale je to fajn. :)

návleky

pátek 8. ledna 2016

Kalistenika - pokrok

A je tu další chlubicí video. Tedy ono je už z půlky prosince, ale nějak jsem ho sem zapomněl dát.



Měli jsme se seberevolťáky vánoční výzvu. Někdo splnil, co si předsevzal, někdo ne, každopádně je to hodně motivační. Další termín je březen. Tam mám větší úhel spouštění do vlajky (to první na videu), stojku na stálkách 3 vteřiny a L-sit 5 vteřin (to poslední na videu).

středa 6. ledna 2016

Termínovka 2016

2016
termínakcekmstartovnépřihlášenozaplaceno
12. 3.Borecký půlmaratón21250,- do 21. 2.nene
16. 4.Ještěd Sky Race24300anoano
14. 5.Mácháč Running Festival60400,- do 15. 4.nene
28. 5.LIBOUCHECKÝ ULTRAMARATON 100555,- do 31. 3.anoano
červenOkolo Vlasti21250?nene
24. 9.SAAR CHALLENGE64400anoano
říjenStromUltraMaraton50450?nene
říjenJanovská 1919300nene
než umřu :)
Matterhorn Ultraks
Trans d'Havet
Cavalls del Vent - přejmenováno
Arrábida Ultra Trail
2016

I když mě nebaví běhat v těsném okolí bydliště z důvodu stereotypu, tak mám své plány a něco tak naběhat musím. Na POPu se ukázalo, že to nemusím jen naběhat, ale můžu i něco nachodit a to se mi hodí. Hůlky mám vyzkoušené, návleky taky, tak vzhůru do sezóny. :)

Borecký půlmaratón pořádá Martin Hunčovský (spolupořadatel sedmistovek), tak to beru jako podporu tomuto krásnému závodu.

Ještěd Sky Race - novinka. Mají promakaný marketing a veganské občerstvení, ale úplně se mi nelíbí princip platby do tří dnů. A každá další stovka závodníků to má o pade dražší. Přijde mi to docela tlačení na pilu. Ale zaplaceno už mám, takže jen tak po česku remcám.

Na Mácháči mám dvojitý pytel (přepálení a zabloudění), tak snad už letos něco zaběhnu. I když trochu váhám, jestli není 14 dní na regeneraci málo.

Libouchecký ultramaraton jsem objevil náhodou už ani nevím kde a v opojení POPem jsem si užil trochu toho internetového hrdinství. :)

Okolo Vlasti srdcovka, bezva lidi a trasa.

SAAR Challenge krásný závod a organizátorům jsem slíbil další účast.

Strom Ultra mám u baráku a je to celé po měkkém. Myslím, že lepší zakončení ultra sezóny si nelze přát.

Janovská 19 pouze, pokud budou zase bramboráky a pohoda u kamarádky. Jinak ne.

Vypadlo Baroko, které už jsem běžel víckrát a už mě to tam neláká. Se sedmistovkama si dám asi pauzu, ale možná chytnu slinu a pojedu. Uvidím podle termínu dovolené. Ze závodů "než umřu" jsem vyhodil Peruna a Přeběh Nízkých Tater. Tam bych jel, ale muselo by nás jet víc. Ten závod mi učaroval v době, kdy pro mě 50 km byla výzva. Krajina tam je krásná, o tom žádná, ale stejně tak tam můžu jet kdykoliv na dovolenou.

pondělí 4. ledna 2016

Po POPu

Po oběhu Prahy mě nic moc nebolelo a bylo hodně volna, tak mi nic nebránilo vyrazit někam ven. Jak už jsem nakousl minule, dva dny po POPu jsem vyrazil do Jizerek. A to na jednu podle fotke luxusní keš (jak jinak :)). Vlakem jsem dojel až na konečnou do Bílého Potoka pod Smrkem a pak pěšky nejdřív mírným kopcem, pak prudším a keš samotná byla spíš po čtyřech. Jde o kamenopád, kdy zdoláváte cca 200 metrů výškového rozdílu na asi 400 metrech. A zrovna jsem si nevzal foťák, tak mám jen fotky z mobilu a jedno video. Tady je:



kříž milénia cestou ke keši

svačina u keše
 
Smědavská hora

Frýdlantské cimbuří

Keší jsem měl v plánu víc a skoro všechny jsem našel. Jednu ne, protože mi svítilo do očí zapadající slunce a na poslední dvě už byla tma. Pak mi o pár minut ujel vlak, ale další přijel naštěstí brzo a tak jsem dlouho nemrzl.

Následující sobotu (2.1.) jsem se vydal na Ještěd vyzkoušet hůlky. Prvního jsme měli pohodový den (kávička, procházka a tak) a stejně na Ještěd proudily davy. Toho druhého to už bylo lepší. Hůlky dost pomůžou, ale člověk je hned na maděru, když se nebrzdí. Je celkem vtipné potkat cestou nahoru nebo dolů paní s kabelkami a podobně.
A hned v neděli jsem na Ještěd běžel s hůlkami připnutými na běžeckém batůžku, abych vyzkoušel, jak tam pasují. Ani se nehly a i sundání bylo rychlé. Pod Ještědem se už moc běžet nedalo, protože jsem zvolil cestu po modré a tak jsem vyndal hůlky a stoupal s nimi. Občas jsem je vzal do ruky a poběhl a zjistil tak, že poutka tam ani nepotřebuji. A osvědčilo se i omotání cykloomotávkou hned pod madly pro více možných úchopů při prudkém stoupání. A kdyby bylo teplo a nepotřeboval jsem je zrovna pro výstup, můžu mezi ně napnout provázek a sušit prádlo. :-)

Dolů jsem to vzal po silnici a pak sedl na tramvaj, která zrovna jela. Během přestupu jsem si koupil brambory a pivo a doma se odměnil. :) Jo a příště beru čočky, protože se zamlženými brýlemi a čelovkou svítící do mlhy to je na prd.

trochu jako Létající švec

 na Ještědu

 odměna :)

pátek 1. ledna 2016

POP 3

Na třetí Partyzánský oběh Prahy jsem se moc těšil, ale měl i trochu obavy, jestli to uběhnu. Teď po běhu a hlavně z pohledu ostatních to je možná úsměvné, ale loni jsem měl za sebou Koloběh, Moldavský půlmaratón a pár běhů nad 25 km. Letos jeden běh v Jizerkách. Nakonec to ale stačilo. Do 50. km jsem sice měl pocit, že mě bolavé paty donutí skončit, ale nakonec se to nějak srovnalo a v pohodě jsem to doběhl.

Sešlo se opět tvrdé jádro ITB a další nadšenci se přidávali a oddělovali cestou. Letos jsem si nahrál do mobilu kešky po cestě, ale buď byla tma, nebo byly na kopci, nebo bych musel dohánět zbytek skupiny a tak nakonec mám jen čtyři. Ale bohatě mi to stačí. :-) A ta třetí, celkově 1500., se jmenuje Partyzánský samopal, tedy tematická keška a z toho mám velkou radost.

Průběh byl jako minulé roky. Měly být dvě skupinky - pomalejší a rychlejší a i to tak nějak bylo. Ze začátku to byl takový roztrhaný had a ke konci už jsem běžel jen s Danem, protože nám holky utekly. Ale povedlo se nám ho vytáhnout i na Hrádek. Takže to byl vlastně nejdelší POP. První rok nebyl Hrádek, druhý nebyly Dívčí hrady a tentokrát bylo všechno aneb POP all inclusive. :-)

Hospoda byla tradičně povedená, ale byl jsem nějaký unavený a druhé pivo už mi nechutnalo, tak jsem to brzy zalomil. Druhý den jsem šel ještě s kámoškou na kešky a nohy nebolely ani ze schodů. :) Další den taky ne, tak jsem vyrazil do Jizerek zdolávat kamenopád. Po tom už mě stehna trochu bolela. :)


před startem

na startu

fotograf na Dívčích hradech

Dívčí hrady

stoupání k Ladronce

Hvězda


Mekáč u Šárky

doping

hranolky jsou do vedení :-)

Šárka

přibíháme k Vltavě

Trója

cyklostezka :)

nacpaní z Lidlu jen jdeme

za Hostivařskou přehradou s Danem

Hrádek

a hospoda

Tak zase za rok. :-)

středa 30. prosince 2015

Před POPem.

Než se dostanu k oběhu Prahy, něco málo o pohybu po Liberecku. :-)

Povedlo se mi dolovit nejtěžší keš (obtížnost i terén pět z pěti) v blízkosti Liberce. Sice mi nejtěžší nepřišla, protože se nelezlo nikam, kde by to bylo o hubu ani se v ní nevyskytovaly neprolomitelné šifry, ale bylo v ní hodně postupových bodů a na každém buď hádanka nebo poznávačka a ta místa byla celkem daleko od sebe.

dolovování posledních "stejdží"

Finálka!

podzimně zimní Jizerky

mytí bot

Následující víkend jsme se z bráchou zúčastnili kačerské megaudálosti Geoskořápky u Čertovky. Lidí bylo hodně a k pouštění lodiček jsme se ani nedostali, ale bylo tam hezky a povedlo se mi ulovit 10 typů keší za ten. I když hodně těsně.

Staromák

pouštění lodiček

Další víkend jsme byli s Pájou v Českém Ráji a sice se nám nevyvedlo úplně počasí, ale zato jsme nepotkali v sobotu vůbec nikoho a v neděli hodně málo lidí. Offline mapy v mobilu jsou skvělá věc. I přes absenci značení (proto jsme tam šli) jsme si v sobotu udělali krásný okruh lesy a skalami.

strašidelný vodník ve Vyskeři

pusto prázdno

ztracena

zátiší s mandarinkou

objímání stromů

večer

V neděli jsme naopak šli Zlatou stezkou Českého ráje. Byla mlha, ale občas se zvedla a my mohli obdivovat skalní město.

No nic moc.

Mnohem lepší. :-)

Čína. :)

Pája má schody ráda. :-D

Taky jsem se musel trochu proběhnout, abych před oběhem Prahy prošťouchl nohy. Volba padla na mou klasickou trasu Bedřichov - Desná, kterou jsem běžel před lety jako nejdelší a měl jsem velkou radost, že jsem doběhl. Sníh samozřejmě nebyl, jen malé zbytky v temných lesních zákoutích. A zase mlha, ale ta hezká, jizerská. Na konci jsem si to prodloužil o Mariánské schody, které jsem do té doby znal jen ze závodu Běh přes Tanvaldský špičák. Krásně mi to vyšlo na vlak a ještě jsem stihl dvě kešky. :-)

Jelení skála

Čihadla

Protržená přehrada

Mariánské schody

Na Štědrý den se konal event opékání buřtů na ostrově a protože se rozhodl jet i brácha, jel jsem taky. Řešili jsme, jakým plavidlem se na ostrov dopravíme, ale protože už delší dobu pokukuju po malém nafukovacím člunu, jedna jízda do Mountfieldu to vyřešila. :) Svůj člun jsem pokřtil rumem na Titanic. Není to sice moc originální (teda vlastně vůbec :-)), ale to jméno se mi líbí.

Titanic v přístavišti

opékačka

 kačeři :)

kapitán :)

Jinak člun je bezva. Byly k němu pádla i pumpa, je nafouknutý za deset minut a unese dva lidi (nosnost 200 kg). A složený se vejde do Ikea tašky. :)