úterý 16. února 2016

Fialový prst a skály nad Žitavou

Předminulý týden nebyl nijak spisovatelsky zajímavý a mám z něj jen jednu pěknou ranní fotku. Ale zajímavý byl bežecky. Začátek týdne jsem trochu zaspal a tak jsem to musel dohnat koncem týdne a jelikož jsem byl v neděli na brigádě, musel jsem svou padesátku dorazit přes pátek a sobotu. 50 kilometrů jsem si stanovil jako týdenní minimum. V sobotu jsme byli na Etno plese, kde jsme si parádně zatrsali. jen škoda, že jsme se taky nepřevlékli do hippie hadrů jako většina ostatních tanečníků.

páteční ráno

Minulý týden jsem vyběhl až ve čtvrtek a scénář honění kilometrů se s malou obměnou opakoval. Ve čtvrtek to byl ranní běh, kdy jsem vybíhal s čelovkou, překonal nástrahy lesa - kořeny a kameny, abych si nakopl prsteníček 100 metrů od domova. Prst pěkně zfialověl a ladil k tulipánům, co jsem koupil Páje v Lidlu. :-)

šikula

V pátek jsem to vzal směrem na Jablonec. Začátek byl klasicky přes Mojžíšův pramen a Milíře. Tam mě kousek doprovázel malý špinavý psík. Je skoro zázrak, že se mi povedlo ho vyfotit a není z něj jen šmouha. Po asi kilometru zaběhl domů a já zase osaměl.

:-)

Tuhle trasu jsem v poslední době párkrát běžel, tak mě překvapily až kameny na cestě za mostem kousek od Dobré Vody. Takové ty hnusné velké šutry, co se po nich nedá skoro běžet a lesem to taky moc nešlo. Šutry přešly plynule v bláto a tím byl nejhorší úsek za mnou. Polovil jsem nějaké keše v okolí Jablonce a za tmy doběhl na tramvaj.

Výhled od Maršovic
 
Na neděli jsem si naklikal trasu v okolí Žitavy, ale nechtěla se mi nahrát do Garmina. Trasu jsem klikal přímo v Connectu, Garmin Express jsem měl zapnutý, starší trasa se mi do něj nahrála, ale tahle nová ne. Ono se zase tam moc nestalo, jen to bylo víc koukání na mobil během běhu, abych někde špatně nezabočil. Ale zanechalo to velkou dírku v mém IT egu. :-D

Ale běh samotný byl skvělý. Samé skály, spousta kešek, počasí akorát a vůbec. Začal jsem v Žitavě na nádraží a pomalu stoupal loukami až na hranici lesa. O 100 m přede mnou do něj vběhl jiný běžec, který běžel zhruba stejně rychle. Samozřejmě jsem "nezačal závodit a nechtěl ho dohnat". To se mi povedlo až po dlouhém kopci v seběhu. Jenže pak jsem zase odbočoval do lesa na kešku a tak jsem se jen pozdravili a pak už jsem ho neviděl.

bunkr

Plánovanou trasu jsem proběhl celou, jen ke konci už nebylo moc vidět a tak mám nějaké krabičky i na příště. Ale vyhlídek tam bylo spoustu, všechny krásné a každému se tam doporučuji vydat. A hlavně to je všechno hezky kousek u sebe, takže nedopadnete vysílením takto.

 ultraběžec bez piva

 Prvním místem byl Cikánský vrch, pak skály, skály, vyhlídka, další vyhlídka, zase skály a tak pořád dokola. :-) Zanesl jsem místa z fotek do mapy, aby bylo vidět, že to je opravdu nenáročný okruh i pro děti. Jen to není pro kola.


Cikánský vrch
 

skalní útvary

 Töpfer

 Felzentor

 Töpferbaude


Scharfenstein

lesní cesty skoro bez lidí
 
Brandhöhe

Mamuti


 Kelchenstein
 
Čechy

 Straßberg

 už skoro v Hrádku

Po návratu do Liberce mé kroky směřovaly na nudle se zeleninou, pivo a kolu. Byla to chuťová a energetická extáze. :)

 odměna

lákací mapka

A taky mi tento týdne můj fyzioterapeut diagnostikoval m. Tibialis posterior. To jsou ty mé "okostice", co mě zlobí leta. Anglicky to je "shin splints", takže celkem častý problém, jen jsem nevěděl, že je to ono. Zkouším různé protahovací cviky, trochu jsme to "olejzrovali",  tak uvidíme.

 

pondělí 1. února 2016

Jarní běhy

Tak tenhle týden jsem začal nicneděláním. Cítil jsem se totiž trochu přetrénovaně. :) Nic jsem nedělal v pondělí, v úterý a pak už jsem to nevydržel. Běhat jsem šel až ve čtvrtek a byl to takový skoro jarní běh v kalhotách pod kolena a jen v mikině.

čtvrtek

K dalšímu běhu jsem se dostal až v neděli, ale stál to za to.  Už skoro měsíc jsem měl v hlavě jednu pěknou trasu, ale běžet to ve sněhu se mi to nechtělo, protože to na moje nynější poměry je docela štreka. Obleva mi hrála do karet, tak jsem naplánoval vlak v 6:30 z Liberce a v 7 hodin jsem byl v Jablonném v Podještědí. Na chodníku u nádraží ledovka, ale po 500 metrech jsem se dostal na pěšinu a aslaltu dal sbohem. Zato bláta bylo hodně. Bláto na cestě, bláto na poli, kdo by to byl čekal? :-) Takže po dvou kilometrech voda v botách. No nic, běžíme dál. Prvním vrcholem byl Sokol se zříceninou Falkenburk. Ještě před odbočkou na vrchol jsem vyplašil stádo divočáků, ale naštěstí utekli. Na jaře tam asi raději nepoběžím. :)

ranní ptáče...

Lužky z úbočí Sokola

Cesta na Sokol

Falkenburk

  Hvozd

Ze zříceniny hradu zbyly jen kousky zdí a ani odtud není výhled. Je tam jen keška a pocit dobytého vrcholu. Následoval dlouhý seběh do Petrovic a Polesí, u kterého je skalní vyhlídka Havran. Vyhlídka z něj je pěkná a nejvíc mě zaujaly bílé vrcholky na horizontu. Následoval problematický úsek lesem, kde byla hodně podmáčená cesta a následně po poli, kde to bylo ještě horší. Po doběhu k Bílým kamenům (známější jako Sloní kameny) jsem si vyfotil informační tabule a koukám, začalo sněžit. Netrvalo to dlouho a kdyby to bylo horší, schoval bych se do objeveného příbytku.

skalní vyhlídka Havran

pohádkový dům

 Bílé (Sloní) kameny

úkryt

Během stoupání na Kozí hřbety chumelení přestalo. Následoval poměrně dlouhý seběh mezi skalami až do Horního Sedla, ze kterého se běželo zase mírným stoupáním na Popovu skálu. Cestou jsem minul skály Sokol, Krkavčí hnízdo a Vraní skály. Takový ptačí běh. Na Popovce docela foukalo, tak jsem rychle pokračoval na Kohoutí vrch. Tam jsem ještě nikdy nebyl a byl tam krásný výhled. Na polskou elektrárnu. :) Zbýval jen seběh do Dolního Sedla a už jsem byl v Hrádku. Většinou se nestresuji odjezdy a spojení hledám až kousek od nádraží. Ale tentokrát jsem se podíval asi 2 km od nádraží a vlak jel za 9 minut. Tak jsem nahodil "sprint" a s jazykem na vestě jsem ho stihl. Doma jsem si dal šlofíka a večer saunu a jsem jako nový. Teda skoro. :)
 
Popova skála
Kohoutí skála

trocha geologie :)
 
divá zvěř u keše

Sokol + sokol


pondělí 25. ledna 2016

Běhání ve sněhu

Tak jsem zase tady se svým přehledem běhů a dalších taškařic. :-)

Předminulý týden byl takový línější, nic moc se nedělo. V týdnu jsem šel dva svižnější běhy (tempa 4:04 a 4:59), ale nebyl v tom ani moc záměr. Jeden byl hodně z kopce a u druhého jsem pospíchal. :) V sobotu jsme byli na pyžamovém plese - mém oblíbeném, protože se nemusím pařit v obleku nebo košili. A v neděli jsem vyběhl směr Rychnov. Nejdříve na Císařský kámen, odkud byly krásné výhledy na Liberec a Jizerky. Pak směrem na Rychnov u Jablonce nad Nisou, ale ne po turistické cestě, ale po takové neznačené, protože jsem měl políčeno na kešky na místech zaniklých osad. Našel jsem všechny tři, ale sníh jsem měl až za ušima. Tentokrát to bylo pro změnu bez hůlek. Běh jsem skončil v Rychnově na nádraží a když jsem zjistil, že mi jede vlak až za půl hodiny, udělal jsem si ještě malé kolečko, aby mi nebyla zima. Teprve pak jsem zjistil, že je tam otevřená čekárna. :)

zimní Císařský kámen

 Liberec

 Jizerky

já :)



Doma jsem se pak již tradičně odměnil bramborákem a to ne ledajakým. Tento měl hodně okrajů. I pro to pivo jsem si do večerky skočil. :) Tento víceokrajový typ bramboráku se asi ujme, protože když si je děláme s Pájou (čti já dělám a Pája ojídá okraje), tak moc okrajů nemám. :-D Ne, to bych jí křivdil. Ale je pravda, že když smažím druhý, slyším za sebou jen ticho a pomlaskávání. :)

 bramborákový tuning

Minulý týden v úterý jsem se vydal hledat indicii jedné zapeklité kešky a sice jsem ji nenašel, ale zato mám hezkou fotku. :)


A ve čtvrtek to byl po dlouhé době běh bez jakékoliv souvislosti s keškami. Tak jsem aspoň vyfotil kostelík.

Ruprechtický kostelík

Pokud by vás zajímalo, jak vypadají běžecké boty z Lidlu po cca 500 kilometrech, tak takhle. Když výrazně převažuje terén nebo sníh, běhám v Inovejtech, když silnice, tak v těchto. Špičky jsem zalepil Chemoprenem, tak snad to zase chvíli vydrží.


boty zn. Crivit po 500 km

zalepeno

Z pátku na sobotu se konal tradiční (byl jsem posedmé) přechod Jizerek z Hejnic do Lidových sadů. Když nenapadne hodně sněhu, není to žádné maso. Obtížný je jen první úsek na Bílou kuchyni a pak už je to skoro po rovině. Sešla se známá parta a nový pes [: Emsí :]. Ten nás obveseloval celou cestu a rád se fotil.

divočina ve vlaku :-D

hospoda v Hejnicích

A vyrážíme.

svačinka na Bílé kuchyni

pes nám ukradl blesk. :)

na Černé nise

V sobotu jsem se zničil ve fitku a v neděli ráno vyrazil na další běh po keškách. Jak už jsem psal, některé úseky se mi omrzely a tak jsem se přiblížil tramvají do Proseče (mezi Libercem a Jabloncem) a tam zahájil běh výběhem na Milíře. Pak jsem seběhl do Rychnova (tentokrát po červené) a z něj zase stoupal přes Pulečný, Klíčnov až k první keši toho dne. Ta byla na osamoceném stromě uprostřed bílé pláně a připadal jsem si jako prospektor. Keš byla asi 3 metry vysoko a po zledovatělém stromě to trochu klouzalo. Ale povedlo se. Jen se mi nepovedlo se pořádně vyfotit, tak jsem to pak zachránil v grafickém editoru.
 
první keš

u keše

Od této stromovky jsem běžel do lesa hledat jednu podpařezovku, která mi dala docela zabrat. Třetí z této série už byla snadná. Pak už jsem běžel zase po silnici přes Bobov, Sněhov, Mukařov, Huntířov a byl jsem v Protivné. :-D Poslední vískou bylo Bzí, kde pořádají každoročně zimní závody ve sjezdu na čemkoliv.

komárům vstup zakázán

Na jedné křižovatce jsem se trochu vyděsil, když jsem viděl, že je Železný Brod 10 km daleko, ale byla to asi nějaká chybka, protože jsem v něm byl po 3 km běhu. Akorát mi to vyšlo na autobus do Jablonce, odkud mi po 10 minutách jel bus do Liberce. A v Liberci jsem půl hodiny čekal na bus z centra domů. :)

Nakonec jsem si nechal jednu specialitku. Jde o termonádobu Esbit. Prodává se ve více velikostech a já mám tu největší - litrovou. Jde primárně o termonádobu na jídlo, ale můžete si tam nalít i pití. Nemůžu teď najít recenzi, na jejímž základě jsem si ji koupil, ale neprohloupil jsem. Kam se hrabe obyčejná termoska. V této nejenže se dá nouzově vařit. Můžete v ní zalít těstoviny vařící vodou a ony se samy dovaří. Ale co je hlavní, udrží jídlo opravdu dlouho teplé. Na nočním přechodu jsem dělal dvě testovací zastávky (bylo cca -8°) a na každé jsem část guláše s nudlemi přendal do víčka a snědl. Nejdřív jsem samozřejmě zase zašrouboval vnitřní uzávěr (který má ventil pro vyrovnání tlaku) a až pak jedl. Guláš jsem do předehřáté nádoby plnil kolem 16 hodiny, přechod začal kolem 18 hodiny a o půlnoci po zmíněných dvou zastávkách byl pořád horký a ráno ještě teplý. Výhoda kvalitní izolace může být nevýhodou, pokud tam dáte již uvařené např. těstoviny, tak se mohou rozvařit. Ale hlavně, že je to teplé. Pro porovnání - svařák v termosce, kde se jen zmáčkne čudl a leje se a tedy se nemusí otevírat, byl už o půlnoci vlažný. Pro objektivitu ještě musím uvést, že tu jsem nepředehříval. A pozor, vejde se do běžeckého batůžku. :-))

porovnání velikosti

víčko slouží jako miska


v běžeckém batúžku