Ježíšek

Nestíhám psát, ale tohle bude rychlovka. Víte jak je někdy těžké vymyslet dárek někomu, kdo "všechno" má a nic nechce? Tak jsem vymyslel taťkovi stativ. A tak se mi zalíbil, že ho Ježíšek předčasně přinesl i mně. :) Není to ledajaký stativ, je skoro kouzelný. Dále nechám mluvit fotky. :-)) Jmenuje se JOBY mini magnetic a dělá se i s úchytem na mobil nebo ve větším provedení pro těžší foťáky.

Tohle je normálka, ale díky pogumovaným nožkám neklouže.

Pogumovaný obvod má i každý kulatý segment.

Už má čestné místo na běžeckém batůžku,

ze kterého nemůže na rozdíl od propisky vypadnout.

Magnety jsou super vylepšení.

A nejsou to žádní slaboši!

Nic není nemožné. :-)

Tak to třeba někomu pomůže zmenšit předvánoční stres. :-)

Janovská 19 a afterparty

O středečním lezení jsem psal, páteční procházka kanálem nestojí za řeč a tak můžu rovnou přejít ke zlatému hřebu celého týdne a tím je Janovská 19 a hlavně to, co po ní následovalo. :-) I loni to byl pěkný závod a bezva akce po něm, ale letos to byla díky krásnému slunnému počasí tečka za sezónou, jak se patří.

před startem

Na závod jsem přijel oblečený a s velkou časovou rezervou a jak se blížil start, odkládal jsem vrstvy. Nakonec jsem zůstal v tričku a elasťákách a trochu jsem litoval, že jsem si nevzal kraťasy. Pořídili jsme týmovou fotku (omlouvám se za absenci trika :) a šli se řadit na start. V podstatě se opakoval loňský ročník, tj. po chvíli jsem viděl Pavlova záda a zoufale jsem se ho snažil doběhnout, což nebyl problém z kopce a po rovině, ale do kopce mi zase utíkal. Naštěstí se mi ale letos běželo lépe než loni a tak jsem mu definitivně cuknul v seběhu z Královky a i Weberovku jsem popobíhal, abych tu jeho čepici za sebou zase neviděl. :-) A s tkaničkou taky letos problém nebyl, jen s kamínkem a to bylo tak na 5 vteřin. Závod jsem začal zezadu a probojovával jsem se dopředu a až v posledním kopci mě předběhli dva borci. Oproti loňsku jsem se zepšil o minutu a 56 vteřin, což je myslím pěkný. :-) Letošní čas byl 1:35:15. Pavel byl těsně za mnou.

někde po startu

 

seběh po sjezdovce

 

Po doběhu jsem našel Leonu a šli jsme se procházet proti směru závodu. Zafandili jsme Pétě a pak počkali na Tučňáka, který v cílové rovince krásně sprintoval. Když jsme všichni vrátili čipy a občerstvili se, pomalu jsme se začali přesouvat do Loužnice na Penzion Tučňák II. :) Tam probíhal pozávodní veget a později i příprava bramboráků, která byla výrazně urychlena Pulcovým novým strouhačem. Jinak by to bylo na mně. :-) S dýním nám pomohl Petr a pak jsme už jen jedli, pili a odpočívali. Později dorazili manželé Houbovi a z piva jsme přešli na víno.

příprava hodokvasu

zabírám gauč :)

 dýně pěkně ...                                               ... blikala

podvečerní foto

Druhý den dopoledne jsme vyjeli autem na Jizerku a pak se krááásně proběhli směrem na Předěl a zpět. Bylo opravdu nádherně a holkám už se zase rodily v hlavě další plány. Cestou jsem našel pár kešek a když jsme se vrátili na Jizerku, dali jsme si v chatě Jizerka jídlo a pití.

A běžíme.

Někdy i jdeme.

Ať mám taky fotku. :-)

Pytlácké kameny

horolezkyně

 

veselý Tučňák

na vrcholu

trocha blbnutí

jedna z rezervace

"Tady jsme a sem běžíme."

Co dodat?

cestou zpět

 

skoro na Jizerce

A tam na nás Pulec vybalila, že jestli by s ní někdo nešel na Bukovec. Inu, proč by ne. Péťa i Tučňák byly lehce indosponované, tak to bylo na mě. A Lea vypadala tak natěšeně, že bych jí neřekl ne ani kdybych byl po maratonu. :-) Tak jsme vyběhli / vyšli na Bukovec, pokochali se výhledy a seběhli / sešli druhou stranou dolů. No a holky u auta nebyly. Ony totiž ještě, představte si to, byly v té hospodě. :-)) Tak jsme si pro ně s Leou doběhli a překvapili je tam.

 Jizerka z Bukovce

vrcholek Bukovce

opatrně... :-)

vešla se :-D

Po návratu jsme si dali strečink a Lea upekla výborný hrušový štrůdl. Po něm jsem nějak usnul a když jsem se probudil, dal jsem si čaj, zamáčkl slzu a vyrazil domů. Tak zase za rok. A nebo dříve? :-)

 strečink

Skalní pětka

Tohle si zaslouží samostatný zápisek. Moje první keška na skále, kam se nedá dostat bez lana. Dlouho jsem věděl, kde je umístěná, ale nejdřív jsem se bál a pak jsem neměl, s kým ji odlovit. Nakonec jsem se domluvil s taťkou a šli jsme na to. První pokus se nepovedl, ale to tady nebudu popisovat, jen řeknu, že jsem se pěkně vykoupal ve smradlavé vodě. :)

Druhý pokus byl už v pohodě. Taťka si udělal zábradlí z provazu, aby na mě líp viděl a slyšel moje pokyny. To bylo potřeba, protože abych měl volné ruce, rozhodl jsem se neslaňovat, ale nechat se spustit. Zároveň jsem měl k dispozici druhé lano, které sloužilo k držení a taky jsem po něm vyšplhal zpět nahoru po odlovu.

shození pomocného lana

 

Sundat bundu a jde se na to .

po odlovu I.

po odlovu II.

 

po odlovu III.

po odlovu IV.

I když to z fotek možná vypadá pohodově, výšek se bojím pořád, i když ne tolik jako dříve. Lidi, co to lovili před námi, měli delší lano a slanili až nad vodu, odkud se pomocí druhého lana nechali zhoupnout na břeh. My zvolili návrat nahoru. S pomocným lanem to byla oproti sestupu brnkačka. Kde je krabička prozradit nesmím, ale z fotek je to celkem jasné. :-)

Týden mezi závody užívám si přírody. :-)

Po SUMu jsem se neflákal jako jindy po závodě a už v úterý jsem vyběhl (sic! :-D). A dokonce, považte, jsem vyběhl i ve středu. To byla na programu dlouho odkládaná akce "běh v Jizerkách a David nás tam vezme autem", která se už třikrát neuskutečnila kvůli špatnému počasí. Jen podotýkám, že já nebyl ten, kdo se bál deště. :)

dream tým na Černé nise :-)

Pak jsem si dal s běháním pohov až do neděle. V sobotu jsem se zúčastnil čištění okolí rybníka Písečák u Příšovic a před tím i po tom odlovil pár keší v okolí. Na čistící akci se nás sešlo docela dost a bylo i docela hezky, jen trochu mlhavo.

keš Samopaly

 

 ráno u rybníka

CITO (čistící event)

Akce skončila celkem brzy a když už jsem tam jel sám autem, tak jsem si udělal krátký výlet do okolí. Zastavil jsem nedaleko Kacanov a ještě jsem ani nezavřel dveře auta a už na mě skočil tenhle srandovní pes. Běhal jako blázen sem a tam a nosil klacky na házení. Tak jsem vzorně házel oslintané klacky. :)

pes poděs

Na mapě mě zaujaly zbytky tvrze Kozlov a je to tam opravdu moc pěkné. Z tvrze toho moc nezbylo, ale je tam bezva skalní bludiště a čistá místa na spaní. A nikde nikdo.

Kozlov I.

 Kozlov II.

 

 Kozlov III.

A v neděli jsem vyrazil zase do okolí Ralska. Tentokrát autobusem do Hamru a odtamtud přes jeden uranový vrt směrem na Osečnou, kde jsem se motal po keších. Byl jsem na Krásné vyhlídce, Kavčích skalách, Ocasovském vrchu, objevil trezor a erotický kufřík a mnoho dalšího.

Kavčí skály I. (Trpaslík)

Kavčí skály II.

u keše Veselí hasiči

Cíl jsem plánoval v Osečné na autobusové zastávce, ale autobus stavěl jinde, než bylo na ceduli uvedeno a tak jsem zkusil stopovat, avšak bezúspěšně. Vydal jsem se tedy znaven a jen s pár hroznovými cukříky a hltem vody na Ještěd, resp. na jeho sedlo Výpřež. Moc to už běh nebyl, ale chvílemi jo. Pomáhala mi sluchátka a rytmická hudba v nich. A zbytek cukru. Nahoře na Výpřeži byl naštěstí otevřený kiosek, tak jsem si dal Kofolu a buráky a byl jsem zachráněn. :) Ale zase jsem si užil výhledů na Máchův kraj.A doma pak objevil dvě přisátá klíšťata.

kochačka

záchrana